Zohan: Krycí jméno Kadeřník

Nápad na stvoření Zohana, drsného izraelského vojáka, který se vzdá boje s terorismem, aby si mohl splnit sen stát se kadeřníkem, dostal Adam Sandler už před mnoha lety, a okamžitě mu bylo jasné, jak by měl postupovat při psaní scénáře. Přizval si ke spolupráci své dva dobré kamarády: svého kolegu ze Saturday Night Live (a původního hlavního scénáristu pro Conana O'Briena a autora seriálů Triumph the Insult Comic Dog a TV Funhouse) Roberta Smigela a svého bývalého spolubydlícího (a současného krále komediálního žánru) Judda Apatowa.

Zohan pro ně byl po scénáristické stránce velice povědomý. „O Izraelcích jsem psal už v době Saturday Night Live“, říká Smigel, který pro tento pořad řadu let psal skeče. „A kupodivu první skeč, ve kterém si Adam zahrál, byl právě o Izraelcích.“

Zohan je pro Sandlera také návratem ke kořenům – hraje tu exotickou, bláznivou a mnohorozměrnou postavu, právě takovou, jaké hrával během svých začátků v SNL a ve filmech. „Adamovi diváci si zvykli na to, že poslední dobou hraje spíš postavy, které se mu více podobají,“ dodává Smigel.

Podle režiséra Dennise Dugana Zohan ve filmu čelí podobně netradičnímu a hrozivému nepříteli, který je shodou okolností teroristou: Phantomovi v podání Johna Turturra. „Ali a Frazier, Celtics a Lakers, Yankees a Boston, Zohan a Phantom,“ vysvětluje Dugan. „Nepřátelé až do morku kostí.“

Ačkoliv jádrem celého filmu je jeden z největších světových problémů, hlavním cílem autorů filmu bylo pobavit. Rob Schneider, který hraje Salima, palestinského taxikáře, ale míní, že komedie je jedinou možností, jak se postavit k neřešitelnému problému. „Komedie lidi sbližuje,“ říká. „Zohan je neuvěřitelný – tak neuvěřitelný, že se, jak doufám, všichni oprostí od předsudků a společně se zasmějí.“

Ve filmu se také mihne celá řada jejich známých, starých i nedávných. Dave Matthews se po boku Sandlera objevil v drobné roli ve filmu Když si Chuck bral Larryho, a Kevin James v témže filmu hrál dokonce jednu z hlavních rolí. Ve filmu se také objevuje Michael Buffer, známý komentátor boxerských a wrestlingových zápasů. A samu sebe ve filmu hraje také nejprodávanější zpěvačka všech dob, Mariah Carey, a je terčem obdivu izraelských i arabských fanoušků. Její písnička I'll Be Lovin' U Long Time, třetí singl z alba E=MC2, ve filmu zazní.

Ale to ani zdaleka není vše. Kromě dalších překvapení tu uvidíme Kevina Nealona, Johna McEnroea, Charlotte Rae, a prezidenta filmové Akademie Sida Ganise. „Takže nejspíš nebudeme nominováni na Oscara, protože Sid musí být nestranný,“ míní Smigel.

Úkolem spojit vážné s bizarním byl pověřen režisér Dennis Dugan, který režíroval Sandlerovy hity Rivalové, Velký táta a Když si Chuck bral Larryho, a také projekt (J)elita ze střídačky. „Mým úkolem je nahrát Sandlerovi na smeč,“ prohlašuje Dugan. „Vnímáme leccos podobně. Snažím se jeho vizi převést do filmu a využívám k tomu úplně každého, kdo je k dispozici. Máme spolu za sebou pět filmů, vím, co chce. Je jednodušší něco vědět, než se to snažit předvídat.“

„Ve dvanácti letech jsem neměl ani polovinu energie, kterou má Dennis Dugan teď,“ prohlašuje Smigel. „Je neskutečný. Prozradil mi, že je to záměrné – ví, že kdyby působil sklesle, že tak budou působit i všichni kolem. Musí jít příkladem. Navíc mě na place pořád rozesmíval. Nedostal by za to tolik peněz, ale moc rád bych ho viděl vystupovat na nějakém večeru.“

„Dlouhou dobu jsem byl herec, takže zastávám názor, že čím pohodověji se herci, z nichž většina se věnuje komediím, cítí, tím uvolněnější jsou a tím legračnější budou,“ říká Dugan. „Takže je jedno, jak moc jsem unavený nebo kolik je hodin, pořád se snažím předstírat, že unavený nejsem, že nejsem naštvaný a že nemám mizernou náladu. Tak se mohou herci na place cítit jako doma a mohou se uvolnit. Všechno, co dělám, k tomu směřuje, protože jde nakonec jen o to, co se stane, až řeknu 'Akce!'“.

Když se Adam Sandler rozhodl zhostit se role Zohana, zcela se do ní ponořil. „Sandler pracoval velice, velice tvrdě. Čtyři měsíce cvičil s jednotkami SEAL,“ prozrazuje Smigel. „Posiloval, běhal, dělal sklapovačky, minimální strava. Nikdy jsem ho neviděl šťastnějšího.“

Sandler také zapracoval na svém izraelském přízvuku. Pomáhala mu v tom asistentka scénáristů Ronit Ravich-Boss, která pochází z Izraele. Pomáhala Sandlerovi s výslovností a používáním správných výrazů. Navíc byla celkově velice užitečná. „Adam se občas Ronit zeptal, jestli ví, jak se něco řekne hebrejsky,“ vzpomíná Dugan. „Pokud nám to slovo znělo legračně, Adam ho použil.“

Dalším Sandlerovým pomocníkem byl Eytan Ben-David, který – jakkoliv to může působit zvláštně – je bývalý izraelský voják, který v současné době pracuje v kadeřnictví v Los Angeles. Ben-David se se Sandlerem sešel a poradil mu, jak se kadeřník chová, jak drží nůžky a jak mluví.
Zohana ale nebyl přiveden k životu jen prostřednictvím tužidla a kondicionéru. Sandler se pro roli bojovníka s terorismem vypracoval do neuvěřitelné kondice. K tomu mu pomohl vedoucí kaskadérů Scott Rogers, který posbíral řadu zkušeností při natáčení filmů Spider-man 2 a 3 a Škola superhrdinů. Jak vysvětluje Dugan, Scott byl pověřen úkolem udělat ze Zohana výjimečně schopného vojáka. „Chtěli jsme, aby všechny kaskadérské kousky vypadaly tak inovativně, jak jen to půjde,“ říká Dugan. „Nechtěli jsme, aby působily komediálně, ve stylu Jackieho Chana, ale aby bylo opravdové, brutální, hrozivé a tak děsivé, jak jen to jde – a pokud to jen trochu půjde, aby bylo vidět, že je to skutečně Zohan.“

Smigel tvrdí, že ví, proč do toho Sandler doopravdy šel. „Myslím, že to chtěl natočit, dokud je ještě dost mladý na to, aby vypadal slušně bez trička,“ míní.

Rob Schneider, dlouholetý Sandlerův společník v řadě jeho filmů, dodává: „Adam objevil něco, co se dalo velice dobře zpracovat. Nemyslím, že by tuhle roli kromě Adama Sandlera zvládl kdokoliv jiný. Opravdu si to užívá – vidíte ho, jak se baví tak, jako nikdy.“

„Vždycky jsem rád, když mám možnost pracovat s Adamem a kluky z Happy Madison,“ přiznává John Turturro. „Adam se snaží udělat vše pro to, aby byli všichni spokojení a aby se na place dobře pracovalo. A navíc je legrace se trochu odvázat a pobavit se.“

Turturro, který si už se Sandlerem zahrál ve filmech Mr. Deeds – Náhodný milionář a Kurs sebeovládání, tu hraje Phantoma. „Phantom je Zohanovým protivníkem. Zohan mě nazývá teroristou, ale já se vidím jako bojovník za svobodu Arabů a nepřátelé jsou pro mě Zohan a Izraelci.“

Po velké bitvě, ve které Zohan předstírá svou smrt, oslavuje Phantom – který si myslí, že svého protivníka konečně dostal – svůj úspěch...ale jak Turturro vysvětluje, tím Phantomův příběh nekončí. „Zohan předstírá smrt, ale nemá tušení, že i Phantom sní o tom, že už nebude bojovat. Pokud je Zohan židovský James Bond, pak je Phantom arabský Eminem. Má zlaté zuby, pořád nosí sluneční brýle, a vlastní řetězec restaurací. V podstatě – a pro někoho, kdo se jmenuje Phantom, dost ironicky – si užívá slávy nejen jako bojovník za svobodu svého lidu, ale i jako někdo, kdo zabil Zohana.“

Aby se na roli připravil a naučil se přízvuk, zavolal Turturro na pomoc přítele. „Měl jsem možnost si leccos prostudovat a několik arabských herců, mých přátel, mi pomohlo s přízvukem. Mám dobrého přítele, Tonyho Shalhouba, jehož rodina pochází z Libanonu. Vždycky mi vypráví spoustu zajímavostí z téhle části světa, o kterých se normálně moc neví. Náš film je možná bláznivou komedií, ale pořád je to příležitost dozvědět se něco nového.“

„Když pracujete s Johnem Turturro, musíte být ve střehu,“ tvrdí Schneider. „Je hrozně nevyzpytatelný, je to dobrý komik a skvělý herec – vlastně je jedním z mála herců, kteří vynikají ve vážných rolích i v komediích.“

Emanuelle Chriqui, která se nedávno proslavila rolí v hitovém seriálu HBO Vincentův svět, představuje Dalii, palestinskou imigrantku v New Yorku. Patří jí kadeřnictví a zaměstná Zohana. „Dá mu šanci, ačkoliv si nejdřív myslí, že to není dobrý nápad. Nakonec jí ale pomůže a obchod jen vzkvétá.“

Chriqui, která má francouzský a marocký původ, říká, že pro roli Dalii se inspirovala svou matku. „Moje matka je velice temperamentní a neuvěřitelná marocká žena, takže jsem podle ní zahrála silnou palestinskou ženu. Ačkoliv je Maroko v severní Africe, podobají se tamní zvyky těm, které jsou běžné v arabském světě.“

Ačkoliv je Chriqui jedinou ženou mezi samými muži, kteří se natáčení Zohana zúčastnili, rozhodně nezapadla. „Být jediná dívka mezi spoustou mužů, to už je mým životním údělem,“ míní. „Ale když jde o tak zábavné muže, jako v případě Adama Sandlera, tak to není tak špatné.“ Stejně jako ostatní herci musela i ona zapracovat na přízvuku. „Palestinští herci, kteří s námi natáčeli, mi říkali, že mám velice dobrý přízvuk, což mě těšilo. Stálo mě to hodně úsilí.“

V nepředvídatelné a divoké roli se tu opět objevuje i Rob Schneider. „Hraji Salima, palestinského taxikáře, který přišel do New Yorku, aby si tu splnil své sny,“ vysvětluje. „Má v sobě jistou hořkost – jako mladému chlapci mu Zohan sebral kozu, kterou měl velice rád. Nezapomněl na to, takže když Zohana spatří v New Yorku, překvapí ho to a začne plánovat pomstu.“

„Byl jsem opravdu poctěn, že mi Robert Smigel tuhle roli napsal,“ prohlašuje Schneider. „Připomnělo mi to naše nejlepší scénky v Saturday Night Live – on mi dal k dispozici skvělou postavu a já věděl, že to musím vystřihnout na jedničku. Je to náročné, jistě, ale je to ten nejzábavnější způsob práce.“ S přízvukem pro Salima Schneiderovi pomohlo několik lidí. „Promluvil jsem si s Dr. Salame, palestinským doktorem v Milwaukee. Dr. Salame byl tak laskav, že mi veškeré moje dialogy nahrál na kazetu – a pak je zopakoval v arabštině.“

Naučit se to nazpaměť bylo jednoduché. Problém byl v tom nenechat se zaskočit. „Adam hrozně rád improvizuje. Takže jsem uměl veškeré dialogy, včetně přízvuku – měl jsem to na papíře, foneticky – a pak začal Adam improvizovat a já měl smůlu. Naštěstí jsme tam měli palestinské herce – skočil jsem si za Ahmedem Ahmedem a zeptal se ho, jak by řekl to a to. S jeho, Daoudovou a Sayedovou pomocí jsme namlouvali jednu arabskou postavu. Byla to legrace.“

Daoud Heidami, jeden z palestinských herců, kteří se Schneiderem spolupracovali, říká: „S Robovými scénkami jsem vyrostl, takže když jsem měl možnost s ním pracovat, byl jsem štěstím bez sebe. Bylo to skvělé ho sledovat a pracovat s ním. Je hrozně vstřícný a umí povzbudit – pořád je nabitý energií, takže se s ním skvěle pracuje.“

Film o izraelském vojákovi a palestinském teroristovi? Není to tak šílené, jak to zní, míní režisér Dennis Dugan. „Lidé, kteří žijí v místech konfliktů na Středním Východě jsou stejní jako ti, kteří žijí mezi námi v New Yorku – jediný rozdíl je v tom, že zatímco v Gaze se neshodnou, tady se snášejí velice dobře. Všichni si prostě rozumějí,“ podotýká. „Chovají se k sobě víc jako lidé než jako znepřátelené frakce. Zohan: Krycí jméno Kadeřník je komediálním pohledem na život ve stylu West Side Story.“

Je zajímavé, že při natáčení se zmíněné věci velice dobře projevovaly. „Jednou ze skvělých věcí při natáčení – a nedělali jsme to úmyslně – bylo to, že jsme měli řadu scén, ve kterých vystupovali Arabové i Izraelci, takže byli na place současně,“ prozrazuje Smigel. „Všichni společně obědvali. Vedla se celá řada vášnivých diskusí, ale bylo to velice přátelské, velice příjemné a velice objektivní. Byla radost to pozorovat – někteří z nich říkali, že si předtím s Arabem nebo Izraelcem takhle dlouho ještě nikdy nepovídali.“

Jednou z klíčových věcí při natáčení Zohana bylo povolání těch nejlepších a nejzábavnějších herců z izraelského a arabského světa, aby film ve vedlejších rolích oživili. „Měli jsme k dispozici spoustu lidí – ne jenom staré známé z Happy Madison,“ vysvětluje Dugan. „Projeli jsme při jejich hledání snad polovinu světa. Nakonec, ve filmu bylo 175 rolí, takže jsme zkrátka museli.“

„Na konci natáčení jsem někoho z herců slyšel prohlašovat, že odjakživa nesnášeli Araby nebo Izraelce, nebo že jim nevěřili – dokud nepřišli natáčet tenhle film,“ dodává Smigel. „Skutečně říkali, že jim tohle natáčení změnilo život. I když na to narážíme i ve filmu, myslím, že byl pro všechny velký šok zjistit, kolik toho mají doopravdy společného. Podívejte, ne že bychom si mysleli, že náš film něco vyřeší. Chtěli jsme jenom, aby byl zábavný. Ale i pro mě jako pro Žida bylo zajímavé mít na place k Arabům stejně blízko jako k Izraelcům.“

Ooriho, Zohanova průvodce po Americe, si zahrál Ido Mosseri, který se herectví ve svém rodném Izraeli věnuje od osmi let. „Odjakživa jsem o Hollywoodu snil, ale nemyslel jsem, že to někdy zažiji. Hrát ve filmu s Adamem Sandlerem, to je pro mě víc než sen.“

„Když jsem psal izraelské postavy jako nadržence, bál jsem se, že je to až moc stereotypní. Ido mi naštěstí splnil všechny sny. Jednou na place vášnivě vyprávěl o Tel Avivu, o tom, jaké to tam je, a lákal mě, že tam musím přijet. Pak se zarazil a zeptal se mě, jestli jsem ženatý. Odpověděl jsem, že ano, a on povídá, 'No...tak to možná jezdit nemusíš.'“

Sayed Badreya hraje Hamdiho, palestinského taxikáře, který pracuje s postavou Roba Schneidera, se Salimem. Badreya je Američan egyptského původu, který do Ameriky přišel v roce 1979. Zmiňuje se o tom, že k arabským hercům je americký filmový průmysl krutý. „Když jsem se tu poprvé objevil a hledal jsem práci, mohl jsem hrát jedině teroristy. Byl jsem mladý, štíhlý a vypadal jsem na teroristu příliš dobře, takže jsem nemohl sehnat práci,“ vtipkuje. „Nechal jsem si narůst vousy, přibral, a okamžitě jsem práci dostal. Od té doby jsem v každém filmu, ve kterém jsme hrál, pronesl jedinou větu: 'Ve jménu Alláha vás všechny zabiju.''“

Při práci na filmu Zohan: Krycí jméno Kadeřník se znovu sešla celá řada bývalých spolupracovníků. Výtvarník Perry Andelin Blake s týmem Happy Madison spolupracuje už podesáté a kostýmní návrhářka Ellen Lutter podeváté. Střihač Tom Costain v minulosti pracoval jako zástupce střihače u celé řady Sandlerových filmů. Kameraman Michael Barrett s týmem spolupracuje poprvé.

Blake zastává názor, že pro výslednou podobu filmu je klíčová vzájemná spolupráce všech tvůrčích oddělení, a v nemalé míře také připomínky Dugana a Sandlera. „Dennis Dugan a Adam Sandler se na všem výrazně podílejí. Protože pořizujeme spousty fotografií – zvažujeme možnosti určitých lokací – spolupracujeme také s Ellen, abychom jí ukázali, kde budeme natáčet a jaké barvy budeme volit. Vždycky studuje spoustu materiálů. V případě Zohana nám předvedla uniformy izraelské armády a běžné oblečení, jaké by asi mohl nosit Palestinec. Přebíráme od ní barvy, ze kterých má dobrý pocit, a z toho všeho vytváříme výslednou výtvarnou podobu filmu.“
Ačkoliv se většina filmu natáčela v New Yorku a v Los Angeles, Dugan s malým štábem natáčel několik scén i na pláži v Tel Avivu. „Začátek filmu se odehrává v létě v Tel Avivu, takže jsem tam jel, najal si izraelský štáb a natočil pár záběrů na velice rušné pláži v Tel Avivu. Pro některé další záběry téže scény jsme si zajeli na pláž do Mexika. V Izraeli jsou plné pláže velice specifických oranžových slunečníků jedné zmrzlinářské firmy. Sehnali jsme si jich asi stovku a odvezli je do Mexika.“

Jednou z netradičních věcí pro film týmu Happy Madison bylo množství kaskadérských kousků, které byly třeba, aby mohl nejlepší izraelský bojovník proti terorismu zazářit na stříbrném plátně. „Natáčeli jsme to dost podobně jako třeba ve Spider-manovi nebo Bournovi, bez nějaké nadsázky,“ říká Rogers. „Zkoušeli jsme dát Sandlerovi základ, na kterém by stavěl: jeho Zohan je silnější, rychlejší a schopnější než kterýkoliv jiný člověk, ale není to superhrdina.“

Rogers přiznává, že právě tohle – udělat ze Zohana mírně nadčlověka – bylo to nejzábavnější. „K tomu, co by člověk mohl zvládnout, jsme si pokaždé přidali deset procent,“ prohlašuje. „Měli jsme tak možnost se skutečně odvázat a současně z něj udělat skutečného machra. Například scéna s plaváním, kdy plave rychleji než Phantom, který jede na vodním skútru, byla skvělou příležitostí. Natáčeli jsme to naprosto seriozně, ale když to vidíte v kontextu dění, je to velice legrační scéna. Když jsme ji poprvé rozebírali, navrhoval jsem, aby plaval jako delfín. Líbilo se jim to, ale nebyli si jistí, jestli to zvládneme natočit. Museli jsme získat správnou loď a správné vybavení, a pak jsme se vydali do plaveckého střediska a našli toho pravého plavce, Meira Hasbaniho, člena izraelské reprezentace, věřili byste tomu? Jezdili jsme vodou rychlostí 30km/h, měli ho na drátech a pak jsme ho začali namáčet do vody. Vlastně to šlo velice snadno.“ Ve skutečnosti natolik snadno, že si Sandler takovou příležitost nenechal ujít sám a brzy se proháněl modrým mořem u La Paz.

„Zohan samozřejmě může dělat cokoliv, není omezený jen na rychlé běhání, bojová umění nebo plavání – umí cokoliv,“ poznamenává Rogers. „Cokoliv bylo potřeba, hledali jsme pro to toho nejvhodnějšího člověka. Na skoky z budovy na budovu jsme měli freerunnery. Na některé kousky u kadeřnického křesla jsme měli gymnasty. Pro disco scény jsme měli tanečníky a pro scény ve vodě plavce. A to je jen malý výčet. Nikdy jsem neslyšel, že by někdo pro jednu postavu použil tolik dvojníků. Je to skoro až absurdní, ale současně je to velice zábavné. Právě to dává té postavě nadání a schopnosti.“

Přesto je ale pro diváky důležité, aby Sandlera viděli všechny ty kousky dělat. V jednom případě měli obyvatelé New Yorku možnost spatřit Adama Sandlera, jak se na střeše taxíku projíždí po Park Avenue. „Vezli jsme ho New Yorkem rychlostí kolem 30-40 km/h na střeše auta. Bylo důležité, aby bylo jasně vidět, že je to doopravdy Adam. Diváci jsou velice nároční, takže když vidí herce samotného, jak natáčí kaskadérské scény, oslabí to jejich nedůvěru k postavě. Pokud jim dáte příliš mnoho příležitostí k tomu, aby o tom pochybovali, pak je vytrháváte ze světa, který tvoříte. Adam se toho ochotně účastnil a držet diváky v Zohanově podivném světě mu šlo velice dobře.“

Dlouhý popis
Motto: Nezahrávejte si se svým kadeřníkem.
Délka: 113 min
Země: USA , 2008

2478 hlasů