Milenci

O produkci filmu
Snímek Milenci znamená pro režiséra a scenáristu Jamese Graye, jehož předcházejícími třemi projekty byly velice úspěšné kriminální thrillery Malá Oděsa, Temná zákoutí a Noc patří nám, odklon od jeho předchozí tvorby. Současně se jedná o jeho třetí spolupráci s hercem Joaquinem Phoenixem, který byl v minulosti dvakrát nominován na Oscara, a také o jeho třetí film v řadě, nominovaný na festivalu v Cannes na prestižní cenu Palme d'Or.

Podle jeho slov se Gray při psaní Milenců inspiroval celou řadou děl, mimo jiné i Dostojevského novelou Bílé noci, pojednávající o muži, který se platonicky zamiluje do ženy, kterou potká na ulici, a jeho city se posléze změní až v posedlost. „Ta novela na mě velice zapůsobila,“ říká Gray. „Jde o příběh člověka, který naprosto očividně trpí jistou formou manické poruchy. Doopravdy je ale o tom, jak se takový člověk vypořádává s láskou.“ Graye láska, zprostředkovaná z tohoto úhlu pohledu, naprosto fascinovala. „Velice často je těžké přistupovat k lásce vážným způsobem. Obvykle je ve filmech zobrazována prostřednictvím formátu romantické komedie, protože samotná zamilovanost je ve své podstatě tak trochu komická. Velice často jsme zamilovaní do své představy či do posedlosti.“

O několik měsíců později držel Gray v ruce první verzi scénáře Milenci, moderního romantického dramatu, umístěného do Brooklynu, což je pro jeho filmy známé prostředí. Intenzivní romance o komplikovaném mladém muži, lapeném mezi dvěma ženami, se ale znatelně liší od jeho předchozích temných kriminálních thrillerů – ačkoliv i v tomto filmu se objevuje Grayovo oblíbené téma lidského osudu, ovlivněného jeho okolím a sociální situací.

Hlavní roli Leonarda napsal Gray přímo pro Phoenixe, který hrál ve filmech Temná zákoutí a Noc patří nám. „Joaquin je pro mě jako bratr a to je velice vzácné,“ míní Gray o jejich přátelství. „Jsme si velice blízcí. Bavíme se spolu o tom, co chceme o lidech zjistit. Joaquin má neuvěřitelný pozorovací talent pro lidské chování a skvěle chápe, jací lidé jsou a co je motivuje. Upřímně řečeno, zajímá ho totéž, co zajímá i mě takže ano, samozřejmě, že s ním budu vždycky chtít spolupracovat.“

Milenci vypráví příběh Leonarda Kraditora, mladíka, který je lapený mezi dvěma ženami. Když se s Phoenixovou postavou setkáváme poprvé, dozvídáme se, že se před nedávnem vrátil do komunitního prostředí Brighton Beach ke svým rodičům. Na svých bedrech nese emocionální jizvy předchozího neúspěšného vztahu. Byla to role, o které byl Gray přesvědčen, že Phoenixe zaujme. „Myslím, že mám obrovské štěstí,“ soudí. „Protože tohle je můj třetí film s Joaquinem, pro který jsem mohl napsat postavu a být si jistý tím, že ji bude chtít hrát.“

Jak se děj filmu postupně posouvá, potkává se Leonard se dvěma zcela odlišnými ženami. S první, Sandrou, ho seznámí jeho starostliví rodiče, a druhou, Michelle, potká naprostou náhodou přímo v domě, kde bydlí. Gray připouští, že roli Michelle, Leonardovy krásné a roztěkané sousedky, psal přímo pro držitelku Oscara Gwyneth Paltrow. „Gwyneth je rozhodně jednou z nejzajímavějších a nejinteligentnějších hereček své generace, a je osobou, na kterou jsem při psaní této role myslel,“ prozrazuje. „Proslavila se svými britskými rolemi, takže tenhle film je pro ni dost netypický. Ale věděl jsem, že to dokáže.“

Gray dodává, že je Paltrow také zodpovědná za to, že se pokusil o jiný žánr. „Zvláštním způsobem mě inspirovala k tomu, abych napsal něco o lásce. Řekla mi, že bychom spolu měli něco natočit, ale jedině pokud půjde o film bez pistolí a bez spousty chlápků, co pokřikují sprostá slova,“ směje se. „Takže mě na myšlenku podobného filmu svým způsobem navedla a byl to pro mě způsob, jak ze sebe dostat 'kriminalitu', kterou jsem v sobě doteď měl.“

Když Gray poprvé probíral film s producentkou Donnou Gigliotti, údajně si jím tehdy ještě nebyl příliš jistý. „Naznačil, že váhá, jestli se okamžitě pustit do dalšího filmu,“ vzpomíná Gigliotti. „Bylo to velice záhy po filmu Noc patří nám a on zvažoval, zda by se měl pustit do Milenců.“ Gigliotti ho ale v této myšlence podpořila. „V dnešní době je těžké sehnat finance k natáčení filmů a celá řada režisérů musí na další příležitost čekat roky. Jsem přesvědčena, že by režiséři měli natočit tolik filmů, kolik jen jde. Měli jsme k dispozici scénář, který Jamese oslovoval, v hlavní roli měl skvělého herce a peníze byly k dispozici. Nechtěla jsem s ničím váhat.“

Gray se rozhodl na projektu dále pracovat a za účelem vylepšení scénáře povolal scenáristu Richarda Menella, který s ním spolupracoval na snímku Noc patří nám jako tvůrčí poradce. Společně scénář přepracovali a během několika měsíců ho mohli rozesílat hercům. „První si scénář přečetl Joaquin a okamžitě projevil zájem,“ vypráví Gray. Tehdy už uplynula jistá doba od Grayova rozhovoru s Paltrow a herečka nakonec scénář obdržela v emailu během jejich debaty o omáčkách na těstoviny.

Při vzpomínce na onu příhodu se Paltrow usmívá. „Byla jsem tehdy v Londýně a James mi napsal cosi o rajské omáčce a pak se v jednom následném emailu jen tak mimochodem zmínil, že pro mě má scénář a chtěl by, abych si ho přečetla.“ Gray jí scénář poslal a na Paltrow udělal okamžitě dojem tématický posun v jeho díle. „Říkala jsem si, že je současně úžasný i velice chytrý. Jde o smutný film, ale já v něm vidím i jistou naději.“

O své postavě Paltrow říká: „Je lapena ve smyčce posedlosti, má vztah s ženatým mužem, ale nedokáže se od něj odpoutat. Ale ve skutečnosti ji drží především to, že dotyčný nemůže být nikdy její, což je něco, co každý z nás nějakým způsobem dělá. Když Leonard potká Michelle, vybuduje si podobnou posedlost její osobou a z mého pohledu je film o tom, jak se z této posedlosti vymanit a uvědomit si souvislosti.“

Jakmile slíbili svou účast Phoenix s Paltrow a Gray měl zajištěno financování filmu od svých partnerů ze snímku Noc patří nám, firmy 2929 Productions, začaly práce na filmu nabírat otáčky. Stále zbývalo několik neobsazených rolí. Především tu byla role Sandry, pohledné a starostlivé dcery obchodního partnera Leonardova otce, která se do Leonarda hluboce zamiluje. S nápadem na obsazení Vinessy Shaw přišla Gigliotti. „Zeptala jsem se Jamese, koho by do té role chtěl obsadit, kdyby měl možnost zvolit jakoukoliv herečku na světě, a on odpověděl, že Claudii Cardinale,“ vysvětluje Gigliotti. „Bylo to dva dny poté, co jsem viděla 3:10 Vlak do Yumy a Vinessa mi v něm právě Claudii připomněla. Zmínila jsem se mu, že si myslím, že ona je ta pravá.“

„Jakmile Donna Vinessu zmínila, okamžitě mě to nadchlo. Viděl jsem Eyes Wide Shut, v němž je velice dobrá, a také film Kathryn Bigelow Váha vody, kde je naprosto úžasná,“ popisuje Gray. „Je to blondýna, ale ve Vlaku do Yumy měla vlasy obarvené na tmavohněhou barvu a rozhodně vypadala naprosto jinak, takže jsem ji tak i začal vnímat.“

Poté, co skončila natáčení tak rozsáhlého projektu, jakým byl film 3:10 Vlak do Yumy, lákalo Shaw podílet se na skromnějším a intimnějším filmu. „Scénář jsem si přečetla večer před tím, než jsem se s Jamesem sešla. Připomněl mi staré filmy Mikea Nicholse, které jsou milé a upřímné. Vztah mezi Leonardem a Sandrou na mě hodně zapůsobil, ale především se mi moc líbilo, jak prosté byly všechny jejich vztahy. To už ve filmech není moc k vidění, obvykle je všechno přehnané a zveličené, zatímco tady šlo o opravdové a intimní vztahy,“ říká herečka.

Pro Shaw bylo stejně tak osvěžující narazit na romantický příběh bez komediálních prvků. „Ačkoliv všichni mají rádi dobré romantické filmy, málokdy narazíte na takový, který by se nepokoušel o komediální pojetí,“ soudí. „Diváci chtějí, aby na ně film zapůsobil, a chtějí vidět lidi, kteří se doopravdy zamilovávají. Romantické komedie jsou velice šablonovité a na Milencích je odlišné to, že se žádnou šablonou neřídí. Film následuje hlas Leonardova srdce. Na začátku je zmatený, ale pak si začne uvědomovat, na čem doopravdy záleží, a zůstane se ženou, která je pro něj ta pravá.“

Protože už probíhaly přípravy na natáčení, bylo třeba zbylé role obsadit poměrně rychle. „Neměli jsme na vybranou,“ svěřuje se Gray. O roli Leonardova otce prohlašuje, že ji napsal přímo pro Moniho Moshonova. „Poprvé jsem si ho všiml ve filmu Late Marriage, který natočil, překrásný film. Jeho výkon mě uchvátil. Pak jsme spolupracovali na filmu Noc patří nám, takže když jsem psal tenhle scénář, myslel jsem přímo na něj.“ Co se Leonardovy matky týče, soudí Gray, že Isabella Rosellini v sobě podle něj měla tu správnou vřelost, kterou tato postava potřebovala, ale současně i jistou temnotu. „Matka Leonarda miluje a chce, aby byl šťastný, ale současně to působí tak, že si ho snaží držet příliš blízko u sebe, což může, ale nemusí, být pro něj tím pravým. Isabella dokázala ztvárnit obojí.“

Svůj pracovní vztah s Phoenixem popisuje Gray jako „bouřlivý“. Vysvětluje to tak, že „Joaquin se intenzivně soustředí na práci, takže pokud musí ztvárnit scénu, v níž je rozhořčený, tak takovou náladu přenáší i za kameru, a pokud má být naopak jemný a citlivý, opět se to často projeví i v zákulisí.“

Gray míní, že jako herec toho od něj Phoenix chce neuvěřitelně málo. „Joaquin je výtečný herec, ale současně je to obrovský dříč a lidé o tom nemají ani tušení. Vždycky ho zajímá především to, jak by mohl svou postavu obohatit, jaké detaily by mohl zdůraznit či podchytit.“ Režisér a herec spolu strávili víkendy během natáčení zkoušením scén na další týden a často celé hodiny diskutovali o tom, co je ten týden čeká. „Joaquin se soustředí na svou postavu a má ve všem velice jasno. Nedívá se na své filmy, protože z jeho pohledu jde pouze o proces vzniku filmu. V tomto ohledu je to skutečný umělec, protože ho nezajímá, co si o jeho výkonu nebo postavě myslí druzí, jestli ho mají rádi nebo ho nesnášejí, a to se také nevidí zrovna často.“

Gray přiznává, že když spolu měli Paltrow a Phoenix točit první scénu, měl starosti, zda to bude fungovat, protože každý z nich pracuje naprosto odlišným způsobem. „Joaquin má rád spoustu opakování záběru a improvizace. Má rád, když není ničím svázaný a může se nechat rolí unášet. Gwyneth záběry opakuje maximálně třikrát a chová se velice konkrétně. Ani jeden z těch postupů není lepší než ten druhý. Mám je oba moc rád, ale jsou tak odlišní. A jde o velice zvláštní kombinaci.“

Co se Paltrow týče, o spolupráci s Phoenixem říká toto: „Byl to jeden ze dvou mých nejlepších hereckých zážitků v životě. Je tak ohromný a tak tvůrčí a nápaditý. Jsem z něj opravdu velice nadšená.“ Podobně vnímá i spolupráci s Grayem. „James je výjimečný. Doopravdy má herce rád a stará se o to, aby herci věděli, že si jich váží a že je podporuje.“ Současně dodává, že když se mu líbí něčí herecký výkon, dokáže se nadšením tak rozesmát, že občas až zkazí celý záběr. „Na začátku mě to trochu zneklidňovalo, ale pak jsem to začala zbožňovat. Je zkrátka příjemné pracovat s někým, kdo je své práci takhle oddaný a kdo má tak jedinečnou vizi.“

Shaw připouští, že pro ni bylo velice náročné objevit se na natáčení a rovnou začít bez jakýchkoliv zkoušek hrát. „První scéna, kterou jsem točila, byla ta v kavárně, a vypadalo to zhruba tak, že jsem přišla na plac a bylo mi řečeno 'Fajn, váš vztah je už v docela pokročilé fázi. Akce!'. Byla jsem toho dne hodně nervózní, protože jsem neměla tušení, jak přesně James nebo Joaquin pracují. Jsou oba velice zvláštně výjimeční a to bylo na začátku trochu děsivé. Byla jsem z toho trochu bezradná, ale nakonec se vám takové pocity podaří překonat, když se do toho prostě pustíte úplně naplno.“

Co se práce se svým hereckým kolegou týká, soudí Shaw následující: „Joaquin se práci věnuje velice intenzivně. Je skvělé mít možnost podívat se druhému herci do očí a vidět v nich jeho postavu. Obě naše postavy jsou velice něžné, takže myslím, že bylo snadné vytvořit vztah, který mezi nimi měl probíhat, protože jen zrcadlil to, co jsme k sobě pociťovali jako herci.“

Natáčení začalo na začátku listopadu a skončilo těsně před Vánocemi 2007 a probíhalo na Manhattanu, v Brooklynu a v Queens. Mimo jiné se natáčelo na celé řadě ikonických newyorských lokací, například v Central Parku, na Lincoln Plaza či na Coney Islandu.

Na začátku prosince se natáčení přesunulo do domu, v němž Leonard s Michelle bydlí. Tři týdny tu štáb natáčel v těsných prostorách domu většinu scén z interiérů. Natáčení probíhalo velice rychle, za krátkou dobu toho bylo potřeba vyřídit co nejvíce, ale Grayovi a hercům šla práce dobře od ruky. „James se umí dokonale soustředit,“ všímá si Gigliotti. „Rozhodně ví, co chce, což je v situaci, kdy máte tak málo času jako my jedině dobře. Nejen že má dokonalé oko, ale stejně tak ví, už při sledování záběrů na monitorech, jak je posléze sestříhá. V jistém smyslu film stříhá už přímo v kameře. Je to styl natáčení jako ze staré školy, ale takhle to musíte dělat, pokud nemáte na natáčení filmu 75 dní.“

Milenci jsou také dalším společným projektem Graye a kameramana Joaquina Baca-Asaye po filmu Noc patří nám. „Chtěl jsem, aby film působil 'překrásně ošklivě', aby jeho banalita vyzařovala jistou krásu,“ popisuje Gray. „Protože v příběhu samotném figurují téměř fantastické prvky, chtěl jsem, aby film samotný působil zemitě, téměř naturalisticky. Láska sama o sobě bývá fantastickým zážitkem, protože ovlivňuje vaše vnímání a to v tomhle případě příběh dělá za vás.“

Spolupráce s Baca-Asayem jim pomohla zvládnout náročný časový rozvrh natáčení. „Teď jsme schopni dokončit jeden za druhého větu,“ svěřuje se Gray. „Opravdu jsme se museli dokonale sehrát – musíte myslet za pochodu. Když nějaká scéna nefungovala, museli jsme to vyřešit co nejrychleji, jinak bychom ji nemohli natočit. Je to sice těžké, ale současně osvobozující, protože bez disciplíny neexistuje žádné umění, takže pracovat tímto stylem pro nás bylo velice zábavným cvičením.“

Gray dodává, že měl pocit, že se při natáčení tohohle filmu může trochu uvolnit coby režisér. „Když jsem točil první film, měl jsem velice konkrétní představu o rozmístění kamer, o použitých objektivech a materiálu, na který se bude točit,“ popisuje. „Nejde o to, že by mě to už nezajímalo, ale vím, že tu musí být jistý řád a že musíte do určité míry nechat na kameramanovi, aby vám poskytl svoje názory a ovlivnil to, co děláte. Joaquin Baca-Asay je velice přemýšlivý člověk a to je vlastnost, kterou také potřebujete, schopnost chápat a vysoká emoční inteligence jsou ty nejvzácnější lidské vlastnosti.“

Ohledně své spolupráce s herci a členy štábu zdůrazňuje, že se rád nechává pozitivně překvapit tím, co se při natáčení děje. „Lidé se mě ptají, jestli chci na plátno dostat svou vizi. A já jim říkám, že to je to poslední, co chci. Pokud výsledek odpovídá mým představám, pak to znamená, že jsem izolovaný od okolí, protože na filmu se kromě mě podílí tolik dalších lidí. Kameraman přispívá něčím zajímavým, obsluha kamery, výtvarník, producenti, pochopitelně herci, ti všichni mohou přispět něčím velice dobrým, takže by bylo bláhové prosazovat výhradně svou vlastní vizi. Výsledek je lepší než to, co jste si představovali, což znamená, že jste využili schopností všech těch skvělých lidí, kterými jste se obklopili.“

Když Graye při natáčení pozorujete, je těžké si nevšimnout výbuchů smíchu, které při sledování monitorů zažívá. „Když na monitorech vidím něco, co se mi líbí, tak se směji, protože mi to připadá upřímné,“ vysvětluje své chování. „Lidské chování je velice zábavné, je velmi výstřední a velice bláznivé. Ernst Lubitsch kdysi prohlásil, že dokonce i ten nejváženější člověk se přinejmenším dvakrát denně chová naprosto bláznivě. A to je podstata filmů – filmy ukazují lidi právě v takových okamžicích, protože extrémní chování je podstatou filmů. Lidé tvrdí, že touží po realistických filmech, ale realita je nudná. Ve skutečnosti toužíte po vyšším stavu bytí. A takové filmy jsou.“

Dlouhý popis
Motto: Volba mezi touhou a láskou ho může stát život...
Délka: 110 min
Země: USA , 2008

426 hlasů