Ricky
Typ:
film
Žánr:
komedie, drama, mystery, fantasy
Délka:
90 min
Motto:
Setkání dvou obyčejných lidí dá vzniknout magickému citu – lásce. Z té se narodí neobyčejné dítě Ricky.
Země:
Francie/Itálie, 2009
Žánrový mix výrazného tvůrce Françoise Ozona v sobě nese prvky sociálního dramatu, tajemna, flirtuje se sci-fi, aby pak přes komediální odstín dospěl k téměř pohádkovému finále. Ostatně, příběh dítěte, kterému rostou křídla, by se bez těchto...

Film-vice

Žánrový mix výrazného tvůrce Françoise Ozona v sobě nese prvky sociálního dramatu, tajemna, flirtuje se sci-fi, aby pak přes komediální odstín dospěl k téměř pohádkovému finále. Ostatně, příběh dítěte, kterému rostou křídla, by se bez těchto příměsí neobešel. Ukázka toho, jak se k události vzpírající se logice a zaběhnutým schématům reality postaví jeho rodina, je studií podivného zásahu shůry do všedních životů hrdinů filmu.

Rozhovor s Françoisem Ozonem

Výchozí bod pro Rickyho je povídka anglické spisovatelky Rose Tremainové...
V angličtině se text jmenuje MOTH, což je označení nočních motýlů, kteří jsou přitahováni světlem. Ve francouzském překladu je název povídky LÉGER COMME L´AIR (Lehcí jako vzduch). Líbila se mi, když jsem ji četl, ale tehdy jsem ještě neuvažoval nad její adaptací.

Příběh je velice krátký a jeho nálada mi připomínala ROSETTU bratrů Dardenových. Postavy jsou chudí bílí lidé z nejnižší vrstvy, obývají přívěs v srdci Spojených států. Kvůli tomu umístění jsem si nebyl jistý, jak se přiblížit příběhu a udělat jej podle sebe. I když mám rád netradiční a zázračné události, které narušují bezútěšnou existenci postav, fantasijní prvek mě vyplašil. Zdálo se nemožné to provést.

Tehdy jsem si uvědomil, že to co mě zasáhlo nejvíc, není nadpřirozený prvek, ale způsob, jakým vypráví o rodině a našem místě v ní. A o tom jak nový člen, partner nebo dítě, může narušit její rovnováhu.

Neustále mícháte komické a fantastické elementy ve filmu. Když Katie a její dcera ošetřují Rickymu křídla, nevíme, zda se smát, nebo bát…
Ve způsobu psaní Rose Tremainové je ironie, která koresponduje s mou a to jsem chtěl dostat i do filmu. Kdykoliv se příběh stává příliš nereálným nebo bizarním, humor a nadhled uvolní napětí. Scéna najednou funguje tak, jak má.

Katie a její dcera si starostlivost o zvláštní dítě opravdu užívají a doufám, že publikum bude sdílet jejich radost. Je zábavné vidět, jak fungují běžné mateřské city v abnormální situaci. Všichni rodiče jsou fascinováni prvním úsměvem nebo prvním krokem svých potomků. Zbožňují dětské tělíčko a Rickyho křídla zvýrazňují toto chování. Katie nikdy nevnímá křídla jako handicap, pro ni jsou darem a výhodou. Líbí se jí a nachází v nich zalíbení. Kdyby v tom mělo být něco zrůdné, pak se to ukazuje jenom v jejím chování. Chce Rickyho držet pod zámkem a neukazovat světu. Její mateřské instinkty jsou sobecké, klaustrofobické a trochu kastrující.

Co pro vás znamená Rickyho odlišnost?
Myslím, že mezi několika emocemi, které sdílíme se zvířaty, je také mateřský pud. Proto jsem tam vložil několik odkazů na Pacovu animální stránku. Lidé budou určitě vnímat křídla jako náboženský symbol. Ale ve skutečnosti jsou ty malé pahýly krvavé, rozpětí křídel udivující a jsou hnědé, ne bílé, takže nepřipomínají anděla.

Netradiční situace v běžném životě se objevili již ve vašem snímku Pod pískem, který také míchal realizmus s imaginací.
Fantasknost mě zajímá jenom, když je prezentovaná uvěřitelným způsobem, který umožňuje publiku se s ní identifikovat. Proto jsem chtěl ukázat růst Rickyho křídel v precizních detailech. V původní povídce se křídla objevují náhle a bez vysvětlení. Narostly dítěti přes noc.

Jak jste si představoval proces jejich růstu?
Psaní obsahovalo vymýšlení fyzických změn dítěte jako i realistické reakce jeho okolí. První otázky byly: „Kdy se křídla objeví?“ a „Budou přítomna již při narození nebo až později?“. Myslel jsem, že první modřiny na hřbetě by se objevily, když bude mít dítě několik měsíců a vyjádřily by úpadek vztahu dospělých. A také ta časová prodleva umožnila rodině strávit nějaký čas pohromadě ještě předtím, než se zapojí doktoři. Rickyho křídla začnou růst, když mu je 7 nebo 8 měsíců. Inspirovali jsme se vývojem křídel u ptačích mláďat a pokoušeli jsme se je napodobit, jak to nejlépe dovedeme, ruku v ruce s respektováním estetiky filmu a jeho vyprávění.

Máte ve filmu několik elips, zejména na začátku.
Pomáhají nám procházet jednotlivými úrovněmi typického příběhu lásky – osamění, setkání, formováni dvojice, malé děvče, které se cítí být odstrkováno, příchod dítěte. Všechno to bylo potřebné na to, abychom se mohli dostat k jádru věci, Rickyho narození.

Proč film začíná scénou Katie mluvící se sociální pracovnicí a pak prochází do flashbacku?
Vím, že tato volba vyprovokuje množství interpretací a líbí se mi to. Chtěl jsem obecenstvu dát prostor reagovat na příběh svým vlastním způsobem, nalézt si vysvětlení založené na vlastních zkušenostech. Pro mě se scéna nachází uprostřed příběhu, v místě, kdy Paco rodinu opustí.

Nejsou pro vás speciální efekty zátěží?
Byl jsem trochu nervózní v průběhu vývoje projektu. Speciální efekty a děti dohromady představují hromadu překážek. Všechno však šlo hladce, omnoho lépe, než investoři a pojišťovny čekaly. Mám rád, když jsou speciální efekty součástí příběhu, když mu slouží. Jako například ve filmu Jacka Arnolda Neuvěřitelně se zmenšující muž z roku 1957, který mě hodně inspiroval. Stejně tak snímky Davida Cronenberga, který ví jak využít jejich organickou stránku.

Ricky není příliš realistické jméno v kontextu filmu.
Dítě se tak jmenuje v původní povídce. Když jsem ji začal adaptovat, ponechal jsem ho tak až dokonce a nalepilo se na mě. Pro anglicky mluvící diváky je nemoderní a může znít už trochu směšně. Mně připomíná americké televizní pořady, které jsem sledoval jako malé dítě. Když vezmeme v úvahu, že ve filmu vybere jméno pro novorozeně dívka Lisa, možná by se dalo říct, že celý příběh je jenom výsledek její imaginace…