Příšerná tchýně

Jak to celé vznikalo
Scénáristka Anya Kochoffová se nechala inspirovat vlastními životními zážitky i zážitky svých kamarádek a rozhodla se vyprávět příběh o svatbě z úhlu pohledu budoucí snachy. Říká se, že s mužem si žena bere i celou jeho rodinu, a podle Anyi je to pravda. Když konečně potkáte muže svých snů, cítíte se jako v pohádce, ale velmi záhy si uvědomíte, že i dokonalý vztah má svoje mínusy. A tenhle příběh vypráví právě o tom, jak se nevítaná nevěsta s takovými překážkami a problémy vypořádá. Podle Jennifer Lopezové je velmi těžké najít námět na romantickou komedii, který by byl neotřelý, ale tento scénář byl podle všeho velmi slibný, už jen proto, že se po boku Jennifer objevila ve filmu další slavná herečka, kterou scénář zaujal natolik, že se rozhodla vrátit se po letech na stříbrné plátno – Jane Fondová. „Měly jsme se rády a respektovaly jsme se,“ řekla o spolupráci s Jane Fondovou Jennifer. „S Jane není nikdy nic polovičaté, vždycky jede na sto procent. Obdivuji její profesionalitu, přípravu i nadšení, s jakým po tolika letech u filmu k natáčení přistupuje. Prostě přijde na plac a dá do toho všechno a je jí úplně jedno, co si o ní kdo pomyslí. Je ztělesněním všech vlastností, které by dobrá herečka měla mít.“ Ani Jane Fondová nešetřila na svojí kolegyni chválou. „O Jennifer vám řeknu jedno – ta žena má velký talent. Zná svou práci. Umím si ji jednou představit, jak režíruje, protože přesně ví, jak postavit scénu, a nebojí se zkoušet nové věci. Je skvělá, dobře se nám spolu pracovalo, i když jsem trochu žárlila, když si Robert Luketic nainstaloval v počítači jako spořič obrazovky její fotku,“ směje se Jane. Jane Fondová říká, že neumí přesně vysvětlit, proč se rozhodla vrátit se po patnácti letech na stříbrné plátno: „Neumím to vysvětlit, ale asi byla nějaká příznivá konstelace, protože lidi najednou začali volat mému agentovi. Ale než mi nabídli tenhle scénář, nechtělo se mi vracet se, ani jsem na to nepomyslela.“ Scénář ale Jane přece jen nalákal a ona se rozhodla podepsat smlouvu. Zbývalo ještě najít vhodného režiséra a producenti se rozhodli pro Roberta Luketica. Ukázalo se, že to byla dobrá volba, protože Robert má přirozený talent pro práci s herci a dokázal na place vytvořit příjemnou atmosféru. Dalo by se čekat, že tak mladý režisér jako Luketic bude mít obavy z práce s takovými hvězdami jako je Jennifer a Jane, ale Robert nebyl nervózní ani trochu. Ba naopak, byl nadšený a Jennifer a Jane si nemohl od prvního setkání vynachválit. To Janiny dojmy z Luketica byly trochu odlišné. „Můj první dojem z něj byl, že by to mohl být můj syn a já nikdy s tak mladým režisérem nepracovala. On nosí kšandy, jezdí na skútru, celý den si hraje na počítači a při každém záběru se řehtá. Je jako dítě,“ popsala svoje pocity.

Postavy
Jennifer hraje svobodomyslnou dívku, která se vyhýbá závazkům jako čert kříži, kdežto Jane, která si vystřihla roli nemožné tchyně, zastupuje generaci žen, pro které měl každý krok jako je svatba v životě své pevné místo. Dochází tedy ke střetu dvou generací, což nabízí spoustu komických situací, zvláště, když se zoufalá matka rozhodne ubránit syna za každou cenu. Tvůrci filmu chtěli, aby si Charlie získala sympatie diváků, a Jennifer se na roli krásné, milé dívky, která je do Kevina upřímně zamilovaná, perfektně hodila. „Charlie je dívka roku 2005,“ vysvětluje scenáristka. „Není si jistá, co chce se svým životem dělat, a to poslední, co by chtěla, je vdát se. Vždycky, když její vztahy začnou být příliš vážné, nebo když se objeví problémy, rychle je ukončí. Teď tedy musí zdolat velkou překážku, musí se naučit, jak problémy řešit. Protože Kevina skutečně miluje, rozhodne se zůstat a Violu musí porazit svými vlastními zbraněmi, což je podle mě na celém příběhu to nejzábavnější.“ „Charlie je upřímná a milá dívka, která nechce nikomu ublížit, prostě si chce žít svůj život, jenomže pak potká Kevina a od té chvíle už její život není ani jednoduchý, ani bezpečný,“ říká o své roli Jennifer Lopezová. „Charlie prožila většinu svého života sama, protože záhy ztratila rodiče, a tak je zvyklá dělat si všechno po svém. Bojí se někde zapustit kořeny, aby znovu nemusela zažít bolestnou ztrátu někoho blízkého. Proto ve srovnání s ambiciózní Violou, která si jde tvrdě za svým, působí jako nestálá a lehkomyslná osoba. Viola je naproti tomu žena, která má všechno pěkně srovnané - má děti, dokonalý domov i společenské postavení. Charlie taková není ani zdaleka,“ popisuje svou postavu Jennifer. Přestože se Charlie sama vázat nechce, pomáhá řešit problémy ve vztazích svých kamarádů a ve stejné situaci se kdysi ocitla i sama Jennifer, když před lety poprvé přijela z New Yorku do Los Angeles. „Los Angeles není jako New York, kde pořád potkáváte ty samé lidi a kde si klidně můžete začít povídat s lidmi na autobusové zastávce nebo na ulici,“ říká. „V Los Angeles není snadné najít si přátele. Když jsem tam poprvé přijela, zjistila jsem, stejně jako Charlie, že se stýkáte jen s malými skupinkami lidí, kteří bydlí v sousedství, nebo je znáte z práce, a tihle lidé vám vytvoří takovou náhradní rodinu. A nejinak to prožívá i Charlie. Vypadá to, že Remy pobývá častěji v jejím bytě než ve svém a její kamarádka Morgan také žije ve stejném obytném komplexu. Jenomže nikdo z nich nemá v životě pořádek,“ pokračuje Lopezová. „Všem táhne na třicítku a navzájem se podporují ve svých snech. Morgan se pokouší o kariéru v cateringu, Charlie zajímá design, ale nebere to příliš vážně a Remy, žije podle všeho z dědictví. Je tak trochu záhadný, protože nemá žádnou práci. Ale tihle lidé jsou Charliina rodina, protože ona o své rodiče přišla.“ Na první pohled se zdá, že jsou Charlie s Violou dvě naprosto odlišné osobnosti, ale někde hluboko uvnitř jsou si mnohem podobnější, než si jsou schopné a ochotné uvědomit. Obě jsou chytré a lstivé bojovnice. Obě bojují za Kevina a ani jedna se nehodlá jen tak vzdát. Zdá se, že Charlie jaksi proplouvá bez cíle životem a právě boj s Violou jí ten cíl poskytne. Je přinucena postavit se svému strachu. Touží po tom, aby ji Kevinova matka měla ráda, a je ochotná udělat cokoli, aby získala její požehnání. Jenomže pak v ní začnou hlodat pochybnosti. Co když se ke Kevinovi skutečně nehodí, co když je chyba doopravdy na její straně? Ale Charlie Kevina miluje tolik, že tyhle pochybnosti rychle zapudí, a je odhodlaná navázat s Violou alespoň nějakou komunikaci. Podle Jennifer je také pro celý příběh velmi důležité, že Charlie Kevinovi důvěřuje. Ví, že se mají doopravdy rádi a že chtějí být spolu. A právě tohle vědomí jí dává sílu zapracovat na vztahu s jeho matkou. Nejen Jennifer, i Jane Fondová se do své postavy zamilovala. „Nikdy jsem nehrála postavu jako je Viola,“ pochvaluje si. „Mám radost, že moje první postava po patnácti letech není tvrdošíjná a přísná, ale praštěná. Natočila jsem padesát filmů, ale nepamatuji si, že bych si v některém z nich užila tolik legrace.“ Viola je uznávaná zpravodajka, vážená novinářka, která dělá rozhovory se státníky, ale její šéfové chtějí bohužel někoho trochu víc „free“. Jenomže Viola taková není a pro své nadřízené už je zkrátka moc stará, a tak ji dost nevybíravým způsobem vyhodí. Viola se z toho sesype a aby toho nebylo málo, tak když se vrátí z dovolené, zjistí, že brzy přijde i o svého syna, protože ten se chce oženit. Kevin je ale její jediná jistota, protože to jediné, co jí v životě zbylo, je role matky a ona má hrůzu z toho, že by přišla i o ni. V momentě, kdy se v jejím životě objeví Charlie, prožívá hlubokou krizi, a proto je snad i pochopitelné, že je schopná překročit určité hranice. Viola si prostě umane, že nehledě na to, jak jsou Charlie s Kevinem do sebe zamilovaní, Charlie pro jejího syna prostě není dost dobrá. Ale i když je její hování naprosto neomluvitelné, tak jí to odpustíte, právě proto, že je tak zoufale strašlivá. „Je jako sopka, nebo jako voříšek, který si na každém rohu značkuje svoje teritorium, prostě si nemůže pomoct,“ popisuje se smíchem svou postavu Jane Fondová. Vzhledem k tomu, jak výrazné jsou postavy Charlie a Violy, bylo důležité, aby se Kevin mezi nimi neztratil. Kevin musí být na jednu stranu velký diplomat a nemůže prostě dát přednost jedné z nich. Také je pravda, že i když musí být jako úspěšný chirurg zvyklý lehce zvládat stresové situace, tak problémy mezi svou vyvolenou a svou matkou dlouho přehlíží a nechce se mu přiznat si je. Na druhou stranu tvůrci filmu nechtěli, aby Kevin působil jako přecitlivělá padavka, a tak ho vybavili jemným sarkasmem. A když dojde na lámání chleba, situace se vyhrotí a Kevin se musí konečně rozhodnout, dá velmi jasně svému okolí najevo, co chce. A co říká o Kevinovi sama scenáristka? Podle ní je Kevin pohledný, zábavný a úspěšný lékař, tedy skvělá partie, po které by skočila většina žen. Má jen jednu menší vadu na kráse, a tou je jeho matka. Charlie i Viola se chovají tak, jak bývá v naší společnosti zvykem, nedávají najevo svoje pocity, i když o Violiných skutečné motivaci se toho mnoho dovíme díky postavě její asistentky Ruby, která vytvořila s Violou neopakovatelný tandem. Zahrála si ji Wanda Sykesová, jejíž komediální talent se ve filmu mohl naplno projevit. Právě díky postavě Ruby se diváci dozví, proč se Viola chová tak šíleně a pochopí, jak moc se cítí být odstrčená a jak je vyděšená. Ruby ale také funguje jako Charliina tajná agentka. Charlie si chodí za Ruby pro radu, protože Ruby není jen Violina asistentka, ale také její nejlepší kamarádka. To ona poradí Charlie, aby se Viole postavila a odhalí jí některé skryté motivy Violina chování. Ruby je jako Violina mladší sestra. Je postavená mezi Violu a Charlie a je zábavné sledovat, jak se s tímhle konfliktem vypořádá.

Život na place
Scénáristka Anya Kochoffová byla maximálně spokojená s tím, jak herci její postavy uchopili a s nadšením sledovala, jak jim vdechují život. Práci s postavami proto nechávala během natáčení plně na nich. Žádný zásah z její strany ani konec konců nebyl nutný, protože zejména Jennifer o své postavě ráda diskutovala, ale zároveň se do ní plně ponořila a měla jasně vyhraněný názor na to, jak by se Charlie chovat měla a neměla. I když film obsahuje romantické prvky, divák se může těšit i na mnoho komických situací, z nichž jich hodně stojí na jednoduchém gagu a přímočarém humoru. Nacvičit takové scény stojí hodně námahy, ale když se to nakonec podaří, tak stojí to za to. „Je skvělé, když se to povede a rozesmějeme celý štáb,“ komentuje natáčení Jennifer. „Když rozesmějete je, tak víte, že se budou bavit i diváci. Asi nejtěžší na celé práci bylo zůstat soustředěná, neodbourat se a nezničit záběr, i když na to byl největší odborník Robert.“ Ve skutečnosti to byl totiž právě režisér Robert Luketic, který se často při zvlášť vydařeném záběru neudržel a začal se doslova řehtat. „Tolikrát jsem měla chuť ho zabít,“ směje se Jennifer. „Začal se řezat uprostřed záběru a já mu říkala – Nemůžeš se smát, když nahráváme zvuk, to tě na škole neučili? - Ale zase jsme aspoň věděli, že je spokojený, protože když se nesmál, tak to znamenalo, že se nám to nepovedlo.“ Robert také na place zavedl takzvaný „Wandin záběr“, kdy při posledním záběru scény požádal herce, aby improvizovali a udělali první věc, která je napadne. Tyhle záběry pojmenoval po Wandě, která je svou improvizací proslulá. Wanda Sykesová ale nebyla jediná, která při natáčení přispěla svojí troškou do mlýna. I Jane Fondová si spolupráci s Robertem pochvalovala, protože byl otevřený všem návrhům a ochotně s herci o jejich postavách diskutoval. Jane také hodně času strávila na place se svou rodinou, která se za ní často přicházela podívat. Pokud sama nemusela být na natáčení přítomná, věnovala se svojí obvyklé charitativní činnosti nebo pracovala na dokončení knihy svých vzpomínek, která vyšla v dubnu letošního roku. Jane je stále velký profesionál, ale ve svém přístupu k natáčení přece jen udělala jednu změnu. Rozhodla se, že se nebude chodit dívat na denní práce. „Když jsem točila film Na zlatém jezeře, divila jsem se, proč se Katherine Hepburnová nikdy nepřijde podívat na záběry, které se za celý den natočily,“ vysvětluje svoje rozhodnutí Jane. „Katherine mi ale tehdy řekla – Jane, přestala jsem tam chodit v momentě, kdy jsem se přistihla, že místo svého výkonu sleduju svoje vrásky. – A měla pravdu a tohle je poprvé za celou moji kariéru, co denní práce vypouštím.“ Jane připouští možnost, že by se k filmu znovu vrátila, pokud by ji projekt dostatečně zaujal, ale herečkou na plný úvazek už být nechce: „Měla jsem dlouhou kariéru a teď pracuju na tomhle filmu, ale neumím si představit, že bych znovu začala točit jeden film za druhým.“

Jak má vypadat Příšerná tchýně
Hlavní kameraman filmu Russell Carpenter, který získal Oscara za Titanic, obvykle pracuje na vysoko-rozpočtových akčních filmech, a tak se v případě Tchyně musel přeorientovat na jiný žánr i trochu jiný styl práce s herci. „Kameramani asi mají nějaký gen, který je nutí, aby každý herec ve filmu vypadal co nejhvězdněji,“ popisuje svoje pocity Carpenter. „Když ale Jane Fondová uviděla kamerové zkoušky, tak mi řekla – Prosím vás, nepřehánějte to s tím make-upem a těmi filtry. Já chci vypadat na svůj věk. Tady nejde o to, abych vypadala na pětadvacet. Chci vypadat jako žena mého věku, která se za to nestydí. – A tehdy mi došlo, že budu muset trochu přibrzdit. Ale bylo to velmi osvěžující pracovat s člověkem jako je Jane, která není ani trochu domýšlivá a má s filmem tolik zkušeností.“ Také kostýmy postavy podstatně dotvářejí. Zatímco Charlie se obléká do pastelových tónů a ovocných barviček, jako je žlutá nebo oranžová, což její postavě dodalo až lehce karibský nádech, Viola se zásadně obléká do odstínů bílé, krémové a černé. Každý den chodí v kostýmku a je dokonale upravená, i když si jde večer lehnout. Oproti tomu Charlie se obléká současně a nepřehání to. Viola bojuje za lásku svého syna, takže si na sebe vezme všechno, co jí může pomoct vypadat krásnější, mladší a éteričtější. Předvádí se a zároveň hraje hru Já nic, já muzikant a chce, aby ji okolí vnímalo jako neviňátko. Když zjistí, že jí jiná žena chce vzít jejího syna, začne bojovat i pomocí šatů. Začne nosit velké klobouky, nápadné sukně a ověšuje se výstřední bižuterií. A na zkoušku svatebního oběda si klidně vezme pochmurné dlouhé černé šaty ozdobené květy kaly, květiny smrti.

A žili šťastně až do smrti
„Na konci filmu Viola i Charlie vyrostou,“ popisuje vývoj postav Jennifer. „Charlie už nepotřebuje Violino požehnání a Viola se naučila dávat věcem volný průběh a nesnažit se všechno řídit a se všemi manipulovat. Obě se díky svému boji někam posunuly.“ Komedie Příšerná tchyně se zabývá tématem, které je blízké mnoha lidem, a vypráví o boji, který doprovází změny v rodině. „Jde o to, nevidět ve sňatku svého dítěte rozpad rodiny, ale spíš to vnímat tak, že se rodina rozroste,“ komentuje téma filmu Jennifer. „Je to těžké pro všechny rodiče, kteří se snaží svoje děti chránit nebo si s nimi vytvořili úzký vztah. Je mi jasné, že já se s tímhle taky jednou budu muset vypořádat, až se to bude týkat mých vlastních dětí.“ A ještě vzkaz pro diváky od Jane Fondové: „Nepřemýšlejte, prostě jděte do kina, kupte si velký popcorn a užijte si to. A vezměte sebou tchyni… anebo radši ne.“

Dlouhý popis
Motto: Tchýně a uzený nejlepší jsou studený ...
Délka: 101 min
Země: USA , 2005

802 hlasů