Když se producentovi Ashokovi Amritrajovi ze společnosti Hyde Park Entertainment dostala do ruky první pracovní verze scénáře Předtucha, našel v ní všechny ingredience, nutné k natočení strhující podívané plné zvratů. Jeho zájem podnítila nejen příležitost smísit rodinné drama s napínavým příběhem o časových posunech, ale také možnost udržet publikum na kraji sedaček bez velkých dávek násilí, které jsou se současnými thrillery velmi často spojovány. "Ty filmy, které vás udržují v maximálním napětí, nejsou o krvi a vnitřnostech, ale o velmi znervózňujícím psychologickém tónu - jako například staré Hitchcockovy snímky," říká producent Amritraj. "Byl to extrémně originální příběh a scénář." Stejně jako všechny skvělé příběhy začala i Předtucha vznikat z jednoduché základní myšlenky: jak byste se cítili, kdybyste ztratili nejdůležitějšího člověka ve vašem životě a druhý se probudili a zjistili, že je živý a zdravý? Mysleli byste si, že to byl jen zlý sen nebo předzvěst nějaké budoucí tragédie? Když producent Sunil Perkash předestřel tyto otázky scénáristovi Billovi Kellymu, dal Kelly této základní premise ještě další rozměr. "Co kdyby byly jednotlivé dny toho osudného týdne jako karty - hodíte je do vzduchu a tak, jak dopadnou, se ty jednotlivé hry odehrají?" Tím, že vzal ono základní emocionální napětí, pramenící z tak obrovské ztráty, a protkal jej prvkem nejistoty, vytvořil příběh, který pojednává zároveň o oddanosti, lásce i osudovosti. "Pokud Linda začala být v otázce svého života tak netečná a zdánlivě spokojená, že už jí připadal každý den stejný jako ten předchozí, pak je tenhle úkaz tím, co jí pomůže si uvědomit, na čem jí v životě opravdu záleží," říká Bill Kelly.

Scénář, založený na příběhu ženy, která zoufale balancuje na hranici mezi úplnou kontrolou nad svým životem, na níž byla zvyklá, a smířením s osudem, měl už od začátku velmi filmový styl vyprávění. Kromě toho byla jeho hlavním prvkem silná ženská protagonistka ve velmi neobvyklé situaci, kterou musí vyřešit, aby napravila fungování svého světa. "Měl tu báječnou premisu o obyčejné ženě v domácnosti, která je postavena před možnost, že její manžel zemře, a má moc to zastavit," vysvětluje Amritraj. "Přišlo nám, že do takové situace by se muži a samozřejmě především ženy dokázaly vžít."

S hotovým scénářem v ruce začali filmaři hledát režiséra, který by do projektu dokázal přinést něco více než kopu speciálních efektů a zaběhané žánrové prvky - někoho, kdo by dokázal jistou rukou vést herce a udávat tón filmu, ale zároveň by projevoval cit pro prolínání skutečnosti a neskutečnosti. "Chtěl jsem filmaře, který by dokázal vnést do tohoto žánru nějaké nové nápady," říká Amritraj, "aby byla Předtucha víc než jen thriller."

Z více než 35 různých režisérů si filmaři nakonec vybrali německého rodáka Mennana Yapoa, který má na kontě nekonvenční, snový thriller Soundless, pojednávající o nájemném vrahovi na životním rozcestí. "Ten film nás opravdu velmi zaujal," vysvětluje Amritraj. "Měl přesně tu pocitovou i vizuální atmosféru, o kterou nám šlo. Všechno bylo úplně perfektní, od obsazení až po osvětlení."
"Mennanův film byl osvěžující, zajímavý a stylový. A hlavně nepůsobil nijak hollywoodsky. Má své vlastní nápady a své vlastní nehollywoodské kreativní myšlení," souhlasí Perkash. Yapo jejich nadšení pro projekt sdílel. "Nelineární struktura příběhu byla z technického i kreativního hlediska velkou výzvou. Nemohl jsem se dočkat, až ji přijmu!"

Po dosazení režiséra přišlo na řadu hledání vhodné protagonistky, která by mohla ztvárnit titulní roli Lindy Hanson. Bylo důležité najít někoho, s kým se mohlo publikum ihned ztotožnit - herečku s výjimečnou kombinací empatie a emocionální všestrannosti. "Myslím, že obsadit Sandru Bullock bylo naprosto zásadní," říká Yapo. "Je to ta nejuvěřitelnější herečka, jakou znám. Dokáže postavu dokonale ztělesnit - a mít v té roli někoho, komu publikum věří, pro nás bylo zcela nezbytné. Měl jsem pocit, že je to jediná herečka, která by to mohla zvládnout."

Bullock byla v té době v rozpoložení, kdy chtěla natočit "ne přímo horor, ale strašidelný film - strašidelný svým námětem, ale také atmosférou, v níž dokáže vyvolat tíživý pocit i když někomu pod nohama vrzne dřevěný schod. A Předtuchu jsem si po několika prvních stranách úplně zamilovala!"

Podle Amritraje byla Bullock pro ztvárnění hrdinky ve velmi složité a neobvyklé situaci zcela ideální. "Sandra byla vždycky mou hlavní kandidátkou, a myslím, že i Mennanovou. Je to extrémně talentovaná herečka, která se představila v celé řadě různorodých rolí a tenhle film je od začátku do konce její. Je to thriller, ale má spoustu skvělých dramatických momentů. Museli jsme ho velmi pečlivě vyvážit. V téhle roli je Sandra hodně jemná, ale ukáže i své mnohem dramatičtější stránky."
Z pohledu herečky nabízela role Lindy spoustu zajímavých možností: "Linda žije to, pro co se vžilo označení Americký sen - má dům, dvě děti a milovaného manžela. Zkrátka ten ideální život, který si všichni malujeme. Je tady ale také hypotéka, monotónnost každodenního života a vzájemné odloučení, které potká spoustu lidí, jimž se díky různým životním tlakům začne rozpadat láskyplný vztah. A v tomhle okamžiku začíná náš příběh a s ním i všechny ty tajuplné okolnosti. V jeho středu je už poněkud otupělá žena, podobně netečný manžel a to, co se začne dít, vyvolává otázku: kdybyste měli šanci otočit se o 180° a něco napravit, udělali byste to, nebo raději pokračovali dál a snažili se svůj život změnit? To je ta křižovatka, na níž se Linda ocitne - má se pokusit vrátit do toho života nebo začít úplně nanovo?"

Po prvním setkání s Yapem bylo herečce jasné, že všechny prvky, které se jí líbily ve scénáři, nepřijdou zkrátka ani při samotném natáčení. "Je to jako kdybychom měli na place vynikajícího malíře. Dokáže vyprávět příběhy velmi unikátním a nečekaným způsobem, což je podle mě to, co všichni hledají." Yapo byl s Bullockovou spokojen z mnoha různých důvodů - kromě toho, že se mu s ní výborně spolupracovalo, herečka také uměla německy.

Bullock během své význačné filmové kariéry excelovala v rolích komediálních postav, mezi nimiž zřejmě nejvíce vyniká policejní detektivka ve filmech Slečna Drsňák. V případě tohoto filmu byl však mnohem důležitější její smysl pro okouzlující melancholii, která je jí vlastní. "Sandra je krásná a talentovaná herečka, ale v těch jejích očích vidíte něco víc, máte pocit, že toho zažila mnohem víc, než dává najevo," říká Yapo. "A přesně tak si představujeme Lindu, proto se nám Sandra do této role tak hodila."

Představitel Jima Hansona musel být naopak jejím přesným protikladem - dobrý manžel a otec, který navzdory své vysilující úloze v domácnosti zůstává až do konce praktickým člověkem. Do této role filmaři obsadili australského herce Juliana McMahona. "Především jsem velkým fandou seriálu Plastická chirurgie s. r. o.," poukazuje Yapo na seriál z prostředí kosmetických zákroků, ve kterém McMahon hraje. "Je to jeden z nejzajímavějších herců ve své věkové kategorii. Dokáže zahrát cokoliv, není tam vůbec žádný problém. Uvěříte všemu, co na plátně dělá."

McMahon podotýká, že scénář jej ihned zaujal. "Při několika úvodních přečteních mě hrozně fascinoval ten pohyb postav v čase a to, co pro sebe navzájem znamenají. Pak jsem začal vnímat i celou tu rámcovou psychologii a přibližně na páté nebo šesté přečtení už jsem si uvědomoval, jak je to celé vyčerpávající. Je to opravdu ohromující psychologický thriller." McMahon podotýká, že Jim se katalyzátorem všeho, co se ve filmu děje. "Takovou postavu jsem ještě nehrál. Je to takový obyčejný středoamerický chlápek, který žije normálním životem, zatímco jeho žena prochází něčím velmi podivným. Bylo v tom tolik zajímavých věcí, do kterých bych se mohl pustit. ta postava, scénář, režisér, a samozřejmě Sandy," vysvětluje McMahon.

"Hodně dlouho jsem ji zdálky obdivoval, takže možnost s ní pracovat mě nadchla. A ukázalo se, že je přesně taková, jak jsem si myslel: zábavná, vtipná, milá, krásná a k tomu všemu ještě vynikající herečka," říká McMahon. Roli Lindiny nejlepší kamarádky Annie filmaři svěřili krásné a talentované Nii Long, kterou nevypočitatelnost scénáře ihned uchvátila. "Líbilo se mi, že je to film, který vám pořádně zamotá hlavu a nesmíte z něj ani na sekundu spustit oči," říká Long.
"Myslím, že když dojde na tu spirituální oblast, kterou nedokážeme pořádně vysvětlit, jsme všichni alespoň trochu zvědaví," pokračuje Long. "Existuje taková jemná hranice mezi uvidět a uvěřit, a lidé si říkají: mám o tom pochybovat nebo to prostě vzít tak, jak to je?"

Důležitou roli Lindiny matky Joanne, která ví, že její dcera prochází těžkým obdobím, ale není zasvěcená do skutečných příčin jejího trápení, si zahrála Kate Nelligan. Také ji spletitost příběhu zaujala. "Scénář je velmi dobře napsaný. Čas se v něm smršťuje, občas se v něm pohybujete dopředu, občas dozadu, nikdy pořádně nevíte, jestli jste v současnosti nebo v budoucnosti. Je to velmi chytré - jako hlavolam."

Přestože ji díky čachrům s časem čekal nelehký úkol hrát opakovaně v různých verzích podobných scén, nešetřila slovy chvály na adresu své filmové dcery. "Nikdy jsem neviděla člověka, který by měl takovou emocionální a fyzickou výdrž, jako Sandra. Musíte mít schopnost nechat se psychicky rozsekat a zase se v mžiku dát dohromady, a já jsem nikdy neviděla nikoho, kdo by to dokázala s takovou houževnatostí jako ona. Bylo to úplně ohromující."

Výtvarná stránka filmu
Přestože se měla Předtucha původně natáčet v New Orleans, filmaři museli v souvislosti s katastrofálními následky hurikánu Katrina lokaci na poslední chvíli změnit. Po odkladu natáčení o několik měsíců se rozhodli pro jiné místo v Louisianě, Shreveport. "Mohli jsme to natočit v různých jiných částech USA," vzpomíná Amritraj. "Pak nás ale guvernér Louisiany požádal o podporu, tak jsme se rozhodli zůstat. A fungovalo to báječně. Je to perfektní město a ti lidé byli skvělí."

Velkou část štábu tvořili zkušení pracovníci z New Orleans, které vyhnal Hurikán a jeho následky z města. Z radosti, že se film nezačal natáčet jinde, si v rámci natáčení uspořádali improvizovanou tradiční oslavu masopustního úterý. Duch New Orleans silně prostupoval celou produkcí.

Filmaři se už na začátku rozhodli, že Předtucha bude thriller, ukotvený ve skutečném světě - nikoliv přehlídka nadpřirozené magie. "Chtěl jsem se zaměřit na postavy a zůstat v realitě. Chtěl jsem dát důraz na vnitřní prožitky a ničím to nekořenit, žádnou magií nebo vizuálními efekty. Chtěl jsem, aby byl ten film reálný."

Hlavní výtvarník Dennis Washington dostal za úkol propůjčit malému městu přívětivou atmosféru, ve které by však bylo zároveň patrné určité zlověstné tušení. Filmaři chtěli dosáhnout toho, aby působilo jako "městečko kdekoliv v USA".
"S mým dlouholetým kolegou Tomem Taylorem jsme smísili spoustu různých lokací, které jsme trochu poupravili, aby byla realita ještě _reálnější'," říká Washington. "Atmosféra byla velmi důležitá," pokračuje Amritraj. "Chtěli jsme, aby nebyla příliš klaustrofobní, aby se tam dalo celou dobu dýchat. A v tomhle prostoru jsme nechali publikum prožívat to, čím prochází Linda."

Yapo k natáčení přizval kameramana Torstena Lippstocka, s nímž v roce 2004 natočil thriller Soundless, aby mu pomohl vizuální atmosféru dotvořit. "Když Linda prožívala něco podivného, použili jsme ruční kameru. Tím, že jsme přecházeli z normálních kompozic, došlo k okamžité změně tónu vyprávění, bylo to najednou mnohem živější a děsivější. Výrazně to zintenzivnilo ten prožitek, diváci mají najednou k Lindě mnohem blíž."

Úkolem kamery bylo kromě jiného také ukázat divákům věci, kterých si Linda nemusela všimnout. "Je to celé o jejím emocionálním vývoji a my jsme se museli snažit udělat všechno pro to, abychom její pocity technicky podpořili," říká Yapo.
Jedinou příležitostí, jak se alespoň na chvíli vymanit ze sevření reality, byla pro Yapa filmová autonehoda. "Ten film je o ztrátě a zármutku. Žena přijde o manžela, který zemře při automobilové nehodě. Takže pokud jsme tam tu bouračku chtěli mít, musela to být ten nejpustošivější automobilová nehoda ve filmové historii. Byl to jediný okamžik, kdy jsme mohli přehánět." Scéna vznikla na odloučeném dálničním úseku u Shreveportu za pomoci zkušeného koordinátora kaskadérských kousků Joela Kramera a jeho kolegy Stevena Ritziho.

V případě filmu, v němž se jednotlivé dny odehrávají na přeskáčku, je důležité sestavit takový natáčecí plán, aby herci nevycházeli z konceptu. Yapo měl však jasnou představu, kde se herci v rámci příběhu právě nacházejí. "Dal jsem pokyn, aby se chronologie natáčení jednotlivých scén co nejvíce podobala tomu, jak jdou po sobě ve filmu, nikoliv jak by nám nejvíce vyhovovalo. Sandra Bullock měla určitou emocionální křivku, kterou musela následovat. Ve filmu je například šestkrát nebo sedmkrát scéna, kdy se probudí v ložnici. My jsme ale nepostupovali tak, že bychom prostě šli do té ložnice a natočili všechna ta probuzení najednou. To by bylo fatální, protože bychom vyčerpali nápady. Už bychom nebyli svěží. Takže jsme to naplánovali tak, abychom se tam vraceli až s časovým odstupem," vysvětluje režisér.

Udržet se ve stejném duševním rozpoložení jako její filmová postava i ve svém vlastním životě byl pro Sandru Bullock náročný, avšak zajímavý úkol. Přestože měla k dispozici scénář a postava Lindy má svůj tajný kalendář, nebylo to nikdy jednoduché. "Bylo to šílenství. Měli jsme opravdu náročný natáčecí plán a byl to pořádný chaos. Jednou jsem šla za Mennanem a řekla mu: _Myslím, že zešílím.' A on mi řekl: _Ale to ty potřebuješ. Takhle to má i tvoje postava.' Tak jsem řekla jenom: _Aha, no bezva.' Bylo pro mě docela zajímavé dát tomu volný průběh, využít své skutečné frustrace z toho chaosu a pak se vžít do té ženy a rozplétat její záhadu. Celý tenhle chaos byl taková zajímavá metoda, která se mi hodně dostala pod kůži."

"Každého fascinuje ta možnost, že někdo zešílel. Zbláznil se? Nebo jen všichni okolo něj? Když ale filmy, které jsou na podobné věci založeny, postrádají emoce a silný příběh, tak nefungují. Ale pokud je jeho základem realistický příběh, myslím, že to lidi dokáže k něčemu dohnat, v pozitivním smyslu. Třeba tenhle film někoho vyděsí tak, že konečně začne žít," pokračuje herečka.

Společnou snahou všech lidí, kteří se na filmu podíleli, bylo natočit působivý, napínavý a emocionální snímek. "To je jeden z důvodů, proč jsem se chtěl stát režisérem," říká Yago. "Chtěl jsem lidi pobavit a vzít je na pořádnou jízdu. Chtěl jsem, aby diváci viděli, čím Linda prochází, a řekli si: _No sakra, tohle se může stát i mně.' Právě proto jsou psychologické thrillery tak zajímavé. Jsou o lidech a o tom, co se jim děje v hlavě."

A kdo říká, že předtuchy neexistují? Během uplynulých staletí se objevila mnohá svědectví o ženách, které měly dar předvídat budoucnost. Spousta lidí ze štábu i hereckého obsazení se s ostatními o své předtuchy podělila. S nejzajímavější z nich přišla Kate Nelligan: "Dlouho jsem věřila, že budu mít dítě - mnohem déle, než bych měla. A pak se narodil a byl přesně takový, jak jsem ho viděla," vzpomíná herečka. "Viděla jsem, jak bude vypadat v různých stádiích svého života, a přesně tak vypadal. Byl to tehdy sen. Nešťastnější sen, jaký jsem kdy měla. A naprosto přesný."