Když se v srpnu 2005 začalo natáčet v Tunisku, stala se Poslední legie realitou. Více než před 6 lety si začali Martha a Dino De Laurentiis pohrávat s představou natočit akční film založený na pádu Římské říše. Producenti měli jasnou vizi – natočit výpravný, dobrodružný a zároveň velmi propracovaný příběh chlapce a jeho ochránců.

„Naši myšlenku jsme založili na knize Valerio Manfrediho – The Last Legion – ale zkombinovali jsme ji s historickými fakty a s tím, co bylo již známo o posledním vládci Říma,“ říká Martha De Laurentiis. „Nikdo přesně neví, co způsobilo pád Římské říše a my jsme se rozhodli použít pozadí tohoto chaosu k vyprávění příběhu posledního vládce, mladého chlapce, a jeho úsilí zachránit zemi. Skutečnost, že mu bylo pouhých 12 let, se stala základem příběhu.“

Příběh sleduje historicky přesné události 12letého Romula Augusta, posledního římského panovníka, který vládl městu jen krátce před tím, než jeho rodiče byli zabiti během obsazení Říma. Tento příběh dále spekuluje o tom, co se mohlo stát těsně poté. Sleduje dobrodružství vojáků stále loajálních Césarovi, kteří pomohli Romulovi utéci a přesunout se do vzdálené Británie, aby zde našli poslední legii stále věrnou Římu.

Post režiséra
Jakmile byl scénář hotov, bylo dalším úkolem najít režiséra, který by dokázal perfektně zkombinovat kontrastní prvky příběhu.

Dinova dcera Raffaella De Laurentiis navrhla na tento post Douga Leflera, se kterým již pracovala na filmu Dračí srdce 2. Jak Raffaella, tak i Martha si myslely, že on je tou nejlepší volbou: „Doug je umělec, stejně jako skvělý režisér akčních filmů. On dokáže propojit výpravné scény s důvěrnými. Má mnoho zkušeností s těmi nejlepšími akčními režiséry a jeho zkušenost s animací mu dává jasnou představu o tom, jak vyprávět příběh. Hned od začátku věděl, jak jej bude vizuálně vyprávět, dokázal rozkreslit každý jednotlivý záběr.“

Doug Lefler vysvětluje, jak se zapojil do tohoto projektu a co ho na něm lákalo: „Byl jsem v knihkupectví a dělal si průzkum k jinému projektu, když mi zazvonil telefon – volala mi Raffaella De Laurentiis a ptala se mne, jestli bych si přečetl scénář filmu, na kterém ona a její otec pracují. Tento projekt je v mnoha směrech podobný jinému filmu, který mi Raffaela předložila před 7 lety, nazvaný Dračí srdce 2, ale tento byl mnohem větší, velkolepější a více spletitý! Tento příběh je viděn očima 12letého dítěte a to je ta věc, která byla pro mne skutečně fascinující. Je to velmi lidský, ale zároveň výpravný příběh – dokonalý epos. Poslední legie je založena na postavách, dokonce i když se v ní odehrává řada významných událostí. Jako režisér nejvíce oceňuji na projektu podmanivý příběh a dobré herecké obsazení. Měl jsem to štěstí, že jsem měl obojí.“

Výběr herců
Najít pravé herce pro ústřední role Aurelia, vůdce skupiny chránící Césara, a Romula, 12letého vládce, bylo klíčem úspěchu. „Harveymu se tento scénář líbil a ihned navrhl Colina Firtha,“ vysvětluje Martha De Laurentiis. „Tak jsme se s Colinem setkali. Byl velice rád, že si může vyzkoušet něco jiného než jsou role, díky kterým je tak dobře znám. On je nadaný herec a toto je pro něj fantastická příležitost dělat něco naprosto odlišného.“

Lákadlem pro Colina Firtha byla samozřejmě šance zahrát si odlišný typ role, ale také onen dobrodružný příběh: „Nikdy před tím jsem nepracoval s takovýmto žánrem. Nikdy jsem netočil nic tak akčního a nevěděl jsem, co mohu očekávat. V první řadě to byl příběh, který mne zaujal; dobrodružství, které má začátek, střed a konec a kde vidíte vývoj postav. Je v něm také trochu kouzla. Díky tomu jsem si vybavil, jak jsem se jako dítě vžíval do příběhů, a zde takováto čistá forma vyprávění je. Toto natáčení také zahrnovalo odlišný druh dovedností, které jsem nikdy dříve nepotřeboval.“

Režisér Lefler nechtěl kopírovat způsob, jakým jsou vybíráni herci do jiných akčních filmů: „Hledali jsme někoho, kdo je silná osobnost, ale zároveň jsem chtěl, aby postava Aurelia byla spíše inteligentní než maskulinní. Hledali jsme herce, který by dokázal zapojit kromě svalů také svůj rozum. Při výběru herců jsme byli obzvlášť pečliví. Chtěli jsme dělat věci, které byly neočekávané, ale přesné. Určitým způsobem jsem postavu Aurelia vymodeloval podle Horácia Hornblowera. Chtěl jsem, aby byl více stratég než jen někdo, kdo umí dobře zacházet s mečem. Colin se s touto výzvou vyrovnal skvěle.“

Role mladého Romula připadla Thomasi Sangsterovi. Sangster získal inspiraci stát se hercem ve velice ranném věku – poté, co viděl své rodiče, oba herce, hrát. „Přišlo mi, že bych to zvládl také, vypadalo to jako zábava,“ říká. „Takže jsem nafotil několik fotek a poslal je jejich agentovi a začali mi chodit pozvánky na konkurzy. Získal jsem svoji první roli a od té doby se to rozjelo.“

O třetí spolupráci s Firthem Sangster říká: „S každým dalším filmem, který s ním točím, ho více poznávám. Je to úleva přijít k filmu, kde již někoho znáte a někdo zná vás a ví, jaký jste.“

Pro tak mladého herce měl tento film i výchovný efekt: „Řím jsem studoval ve škole, ale díky natáčení tohoto filmu jsem se dozvěděl o Římanech mnohem víc.“

Režisér Lefler říká o své mladé hvězdě: „Thomas působil všem jen radost. On je úžasný. Tak talentovaný mladý muž!“ Martha De Laurentiis dodává: „Thomas byl jedním z posledních herců, který přesně zapadl do naší skládačky. Ze začátku jsme měli obavy z jeho výšky, protože musel být schopen bojovat a držet meč, ale on je jak zkušený, tak i fyzicky zdatný. Byly jsme velmi potěšeni, že jsme ho měli.“

Colin Firth byl nadšen, že se mohl znovu setkat s malým kolegou. Jak říká, Thomas byl obsazen díky svým schopnostem: „Pomohlo, že jsem ho již znal, ale oni ho přijali pro tuto roli ještě před tím, než jsem se k filmu přidal já. Držel jsem mu palce, aby ho vybrali, a když přišel konkurz, zvítězil na plné čáře. Chtěl jsem s ním opět pracovat, protože jsem věděl, že je úžasným hercem, ale také proto, že když již s někým někdy točíte, je to výhoda. Je zde důvěra a nemusíte začínat od píky.“

Sir Ben Kingsley, který hraje Romulova učitele Ambrosina, dodává: „On je velmi rozvážné, klidné dítě. Jako herec má schopnost dostat se do svého vlastního světa a myslím, že lekce, kterou se díky této roli učím, a díky práci s mladými lidmi – nedávno jsem točil Olivera Twista režiséra Romana Polanskiho s mnoha velmi mladými herci – je, že je v ten moment nesmíme rušit. Když je vidíte prožívat a prozkoumávat soukromou chvíli, většinou si sednu a pozoruji. S Thomasem máme mezi sebou velmi jemný, tichý a zdvořilý vztah – jak na plátně, tak i mimo něj.“

Lefler věděl, že chce obsadit oscarového herce Kingsleyho hned po jejich prvním setkání: „Oba jsme měli stejné představy o této postavě, oba jsme ji viděli stejným způsobem – jako válečného šamana. To, jak Sir Ben popsal tuto postavu, se dokonce shodovalo s původními náčrty, jaké jsem udělal. Chtěl jsem, aby byla fyzicky silná a schopná bojovat, ale zcela nekonvenčním způsobem.“

„Sir Ben bral svoji přípravu na roli velmi vážně a prošel si řadu historických materiálů,“ dodává Martha De Laurentiis. „Zajímalo ho, jak ostatní postavy ovlivnily tu jeho a jak mohla ona ovlivnit je. Také byl neuvěřitelným pomocníkem Douga, protože dokáže zcela otevřeně hovořit o svých pocitech. V této roli je skutečně výborný!“

Pro Kingsleyho byla role Ambrosina zajímavá: „Mám rád mytologii, mám rád vyprávění příběhů, mám rád šamanství, záhady, kouzla, léčebné síly… všechny tyto věci mne skutečně zajímají a tak jsou všechny tyto ingredience obsaženy v tomto filmu, a zvláště pak v mé postavě. Pro mne byli všichni ti muži a ženy kolem tohoto dítěte nepřekonatelní a velmi dojemní. Na tuto roli jsem odpovídal srdcem.“

S rolí záhadné byzantské válečnice Miry se tvůrci obrátili na bollywoodskou hvězdu Aishwaryu Rai. „Při výběru herečky pro roli Miry jsme potřebovali někoho, kdo oplývá neobvyklou krásou, ale také se umí velmi dobře pohybovat. Zhlédl jsem některé z Aishwaryiných filmů a věděl jsem, že má taneční průpravu a to je dobrý základ pro bojová umění,“ říká Lefler. „Její postava musí sehrát hodně akčních scén. Měli jsme jen krátký seznam hereček, které se pro tuto roli hodily, a Aishwarya byla na jeho vrcholu. Byli jsme poctěni, že jsme ji získali.“

Martha De Laurentiis dodává: „Kromě její krásy z ní také vyzařuje charisma a laskavost. Chemie mezi ní a Colinem Firthem fungovala skvěle, takže se emocionálně zcela ponoříte do jejich vztahu. Jako tanečnice ví, jak se pohybovat, takže dokázala být v bojových scénách rychlá a elegantní. Byla ráda, že získala tuto roli – hrát akční hrdinku – oproti jejím předchozím rolím to byla zcela odlišná nabídka.“

Aishwaryu lákalo zahrát si „svalnatější“ roli, než jaké doposud měla. „Nikdy dříve jsem nehrála postavu jako je Mira. S každým novým filmem ráda přináším divákům něco nového. Líbila se mi představa hrát válečnici. My ženy máme v sobě skrytou sílu a domnívám se, že ta Mira v nás vyjde vždy na povrch, když je potřeba. Byla to postava, se kterou jsem se dokázala ztotožnit a jsem si jistá, že tak učiní i ostatní ženy.“

Kostýmy
Tak jako u jiných historických filmů, tak i zde pomohly hercům kostýmy dostat se do svých rolí. Paolo Scalabrino, který má s historickými filmy bohatou zkušenost, musel čelit problému velmi omezených zdrojů materiálů. „Z této doby se nedochovalo mnoho dokumentace, ale jedna věc, ve které byl Doug Lefler neoblomný, byla, že kostýmy musí vyjadřovat sílu. Naše hlavní postavy, Aurelius a další legionáři, stráví většinu filmu na cestách, takže mají na sobě lehčí brnění, než je obvyklé. Kostýmy tak vypadá přesně jako z kůže, ale nejsou tak objemné a těžké. Kontrastem jsou pak kostýmy, které mají legionáři na sobě, když dorazí do Říma na korunovaci Romula Augusta – tyto kostýmy jsou mnohem více oficiální.“

Jednou z největších výzev bylo pro Scalabrina oblékání Aishwaryi Rai jako Miry. „Můj první dojem ze setkání s Aishwaryou byl – velmi krásná, ženská, jemná dáma,“ vzpomíná designér. „Nicméně když jsme se setkali po měsíci na natáčení, byla svalnatá, zpevněná a odhodlaná. Byla to jiná osoba. Do přípravy na svou roli musela vydat mnoho fyzické a mentální energie.“

„Doug chtěl, aby měla Mira asijský původ, takže jsme jí dodali byzantský vzhled,“ pokračuje Scalabrino. „V příběhu musela ze začátku vypadat velmi svalnatě, takže jsme museli zakrýt její ženskost. Abychom toho dosáhli, použili jsme kůži a kov, které jí dodaly tvrdší, lichotivou siluetu. Problémem bylo, že se ona, stejně jako všichni herci, musela pohybovat lehce během akčních scén, takže jsme tyto tvrdší materiály našili na podklad z přírodních látek, včetně vlny, bavlny, lnu a hedvábí – to jsme pak udělali u všech kostýmů. Také jsme použili mnoho falešného kovu a pomalované kůže, která vypadala jako kov. Tím jsme získali potřebnou flexibilitu.“

Bojové scény
Pro Leflera byl důležitý hladký přechod od dramatických scén k akčním scénám. „Myslím, že je velká chyba si myslet, že akční scény se radikálně liší od ostatních scén,“ vysvětluje. „Existuje řada filmů, kde je vývoj postav jedním prvkem a akce je druhým. A já myslím, že to je chyba. Zjistíte, jací lidé jsou v akci. Když máte extrémní, bezvýchodnou situaci, zjistíte, kdo je skutečně statečný, kdo je opravdu zodpovědný, kdo se sesype a kdo se stane leaderem. Nechcete přerušit vývoj postavy, jen aby mohla přijít na řadu akční scéna, a pak se k ní opět vrátit. Takže o akcích přemýšlím dramaticky, stejně jako o jakékoliv jiné části scénáře.“

Lefler byl také rád, že každá postava má svůj vlastní styl boje. „Sir Ben jako Ambrosinus bojuje se zbraněmi nekonvenčním způsobem,“ říká. „Mira je mistrem meče. Má sklon být stále elegantní, pružná a rychlá. Rupert Friend hraje Demetria, který je domýšlivý – je velmi prudký, mladý a ukvapený. Každý má svůj vlastní styl, který odráží jeho povahu a jeho místo v příběhu.“

Lefler učinil jeden neobvyklý krok a rozkreslil storyboard na každou akční scénu před tím, než začal pracovat s kaskadéry a bojovými koordinátory. „Představil jsem jim svoji představu a oni ji pak přenesli do další úrovně. Řada scén byla navržena velmi podrobně ještě před tím, než jsme do nich zapojili kohokoliv jiného. Mistr meče Richard Ryan a Steve Griffin, koordinátor kaskadérů, odvedli perfektní práci – vzali to, co jsem jim dal, a převedli to do praxe. Když sedíte u papíru a kreslíte svoji představu, nikdy přesně nevíte, jestli to bude fyzicky proveditelné. Pak je ale krásné vidět, jak to ožívá a jak to skutečně funguje.“

Richard Ryan říká: „Výzvou bylo to, že naše postavy používaly stejné zbraně, ale každý s nimi bojoval jiným způsobem. Vatrenusovi jsme dali malý štít, se kterým bojoval. U Aurelia jsme chtěli ukázat, že je taktickým bojovníkem a bojuje pouze tehdy, když musí. Byzantské válečnici Miře jsme dali opačné uchopení meče, což se shodovalo se světem, ze kterého pocházela. Demetrius, který je mladší a více impulsivní, dostal dva meče a získal tím rychlejší styl.“

Na přípravu herců bylo věnováno mnoho času, takže bojové scény vypadají spontánně a ne jako nacvičená choreografie. Kaskadéři jednotlivé scény navrhli a pak je učili herce. Ryan říká: „Příprava je důležitá, abychom dostali herce na úroveň, kde se mohou zcela pustit do boje s potřebnou agresí, ale mají dostatek kontroly, aby nikoho skutečně nezranili. Aby věděli, jak udeřit mečem nebo jak přesměrovat energie. Pak mohou zahrát boj.“

Naučit se tuto metodu vyžaduje určitý trénink. Po dva měsíce, ještě před zahájením natáčení, se začal Colin Firth učit základy – jak držet meč, jak to v té době fungovalo – a probíral svůj bojový styl s Richardem Ryanem. Firth se již dříve učil bojovat s mečem a již dříve předváděl bojové scény v divadelních hrách: „Je to tanec, který se musíte naučit. Pro mne zde byly nové ty druhy zbraní. Musel jsem se odnaučit lehce květnatý styl 18. století s malým mečem a všechny ty efektní úkroky. Toto jsou ohromné kusy oceli a já se trochu obával, abych s tím byl vůbec schopen zacházet s elegancí. Začali jsme brzy, abych se seznámil s potřebným stylem boje. Postupně jsem si ho zamiloval. Své tělo používáte jinak, mnohem jednodušším způsobem.“

Sir Ben Kingsley začal s tréninkem na své zahradě v Oxfordshire, na kriketovém hřišti, několik měsíců před natáčením, aby si zvykl používat svoji tyč: „Je to v zásadě podobné jako shillelagh, irská tyč. Je to výrazný styl boje, kde používáte jedno zápěstí jako oporu, tyč kolem něj obmotáte a mezitím zasáhnete svého protivníka, je to rychlý styl boje. Na konci tyče pak máte hák, se kterým můžete nepřítele odzbrojit, můžete mu zlomit zápěstí, můžete mu rozříznout hrdlo. Je to skutečně dosti brutální! Rád se učím nové disciplíny a zvláště se mi líbilo učení tohoto bojového umění. Měli jsme velmi dobré učitele, a tak jsme se všichni cítili jistí v tom, co jsme dělali.“

Lefler shrnuje svoji filozofii akčních scén: „Určitým způsobem nám v tomto projektu pomohlo, že jsme neměli příliš velký rozpočet. Myslím, že když máte hodně financí, máte často hodně hraček, máte hodně komparsistů a hodně vizuálních efektů. Když toto vše nemáte k dispozici, přirozeně se začnete zaměřovat na postavy a na to, co si ty postavy myslí. To je mnohem důležitějším prvkem, než počet vojáků, které jste postavili do pozadí. Chtěli jsme se vyhnout natočení filmu, kde bychom měli hodně počítačově vytvořených armád, protože jsme cítili, že to je něco, co jsme již tolikrát viděli. Dnes již nikoho nenadchne pohled na tisíce lidí utíkajících s meči za svým hrdinou. My jsme se více zaměřili na příběh, postavy a emoční bod každé scény.“

Lokace
Natáčení trvalo více než 14 týdnů mezi srpnem a listopadem 2005, a štáb se pohyboval od Tuniska na severu Afriky (scény Říma) po Slovensko ve střední Evropě (scény v Británii).

Martha De Laurentiis vysvětluje: „Tunisko není daleko od jižní Itálie. Vypadá stejně. Je to stejný terén, stejné moře. Tunisko je však stále ještě nenarušené a není tak zastavěné jako Itálie, takže je jednodušší zde natáčet. Mají tu také fantastické studio, Empire Studios, kde štáb vybudoval Řím. Zdá se, že si uchovali každou budovu z každého natáčení, které zde probíhalo. To byla obrovská výhoda, nemuseli jsme budovat starý Řím, ten tu již existoval!“

Tabarka, na severu Tuniska, a křišťálově čiré moře kolem sloužili jako ostrov Capri, zatímco Spišský hrad na Slovensku byl použit pro scény z Británie.

„Chtěli jsme, aby se Británie naprosto lišila od Říma. Tunisko a Slovensko jsou dva odlišné póly,“ říká Martha De Laurentiis. „Ten hrad byla naprosto perfektní a výhled z něj je neuvěřitelný – místní krajina se táhne míle a míle daleko a není vůbec narušená.“

Režisér Lefler na závěr dodává: „Všichni doufáme, že tento film osloví každého. Netočili jsme to čistě pro rodinné diváky nebo jen pro dospělé. V tom příběhu jsou prvky pro obě tyto skupiny diváků. Je zde akce, dobrodružství a romantika, a ve středu toho všeho je dítě. Je to příběh o loajalitě, soucitu a přátelství. Rád bych věřil, že toto jsou univerzální prvky – že si každý najde v Poslední legii něco, co stojí za zhlédnutí.“