Piráti z Karibiku - Truhla mrtvého muže

Když roku 2003 přivedli producent Jerry Bruckheimer a režisér Gore Verbinski za pomoci úžasných herců a špičkového štábu na plátna kin velkolepé dobrodružství Piráti z Karibiku – Prokletí Černé perly, vrátili tím do popředí diváckého zájmu dlouho opomíjený žánr. Jako inspirace jim posloužila stejnojmenná atrakce z Disneylandu, která vznikla v roce 1967 a brzy se stala nedílnou součástí americké popkultury. Film se stal obrovským celosvětovým hitem a jen v Americe vydělal přes 305 milionů dolarů (po celém světě pak 653 milionů dolarů). Byl také nominován na pět Oscarů, mezi nimiž nechyběla nominace na ocenění pro nejlepšího herce – Johnnyho Deppa.

„Všechno, s čím jsme přišli v prvním dílu, je ve druhém ještě zdůrazněno,“ říká Jerry Bruckheimer. „A samozřejmě máme stejný tvůrčí tým. Gore je jednoduše brilantní režisér se skvělým smyslem pro humor a výborným okem na vizuály. Často to bývá tak, že režiséři s citem pro silné výtvarné pojetí nejsou dobří vypravěči, protože se až příliš zabývají tím, jak film vypadá. Ale Gore má oboje – jak vizuální cit, tak vypravěčské schopnosti s talentem pro poutavé vykreslení postav.“

„Johnny, Orlando i Keira jsou zpět,“ pokračuje producent. „A přibyla k nim spousta zajímavých nových tváří. Vrátí se samozřejmě i Černá perla, které bude tentokrát dělat společnost tajemná loď BLUDNÝ HOLANĎAN, jejíž palubu okupuje velmi zajímavá skupina námořníku pod velením Davyho Jonese.“

Celosvětový zájem o „Piráty“ byl obrovský a Jerry Bruckheimer se s Gorem Verbinskim a společností Walt Disney Pictures rozhodl, že dychtivé publikum potěší hned dvakrát. Z praktického i ekonomického hlediska bylo rozumné natočit obě pokračování najednou, což filmařům umožnilo plně využít prostředí, scén a čím dál tím vytíženějších herců. „Doufali jsme, že Prokletí Černé perly oslaví úspěch, abychom mohli natočit další pokračování,“ podotýká Bruckheimer. „A až uvidíte druhý a třetí díl, určitě si všimnete, že vycházíme z toho, co jsme začali v oné úvodní kapitole. Je to regulérní trilogie.“

„Zatímco u prvního dílu byla fontánou nápadů ta atrakce, u druhého a třetího dílu jsme se už jen vraceli v původnímu filmu,“ říká scénárista Terry Rossio.

Truhla mrtvého muže se noří hlouběji do pirátské mytologie – kromě velkého pokladu nás tentokrát čeká i kraken, legendární mořské monstrum, o jehož existenci kolují mezi piráty historky již od 12. století. „Když začnete přemýšlet o moři, uvědomíte si, že se k němu váže spousta různých nadpřirozených historek a mýtů. Nikdo však tyhle mýty nezapracoval do žádného většího filmu o pirátech nebo nějakého jiného dobrodružství s podobnou tématikou, takže jsme měli k dispozici široké spektrum rozličných legend, které jsme mohli do děje zapracovat,“ říká druhý scénárista Ted Elliott.

Jedním z hlavních taháků původního filmu byl neodolatelný herecký chameleon Johnny Depp v roli Jacka Sparrowa – pověrčivého kapitána pirátů s pochybnou morálkou i hygienickými návyky, který se stal filmovým antihrdinou pro nové století. „Nedokážu pochopit, jak se zrovna takové postavě podařilo získat si u diváků tak velkou oblibu. Stále mi to připadá šokující. Dostal jsem příležitost s touhle postavou něco udělat a měl jsem docela slušnou představu o tom, kým Sparrow je a jaký by měl být. Spousta lidí mě považovala za blázna. Ale já jsem se do toho vrhnul s velkým přesvědčením a díky tomu jsem mu dokázal vdechnout takovou osobnost. Mým cílem bylo zahrát Jacka tak, aby imponoval malým dětem i otrlým intelektuálům z řad dospělých,“ říká herec.

Orlando Bloom i Keira Knightley, v jejichž začínajících kariérách hráli první Piráti z Karibiku zásadní roli, se rádi vrátili na plátno v rolích mladých milenců Willa Turnera a Elizabeth Swann. „Chtěl jsem, aby se Will tentokrát profiloval trochu méně jako ten seriózní a čestný mladý muž – chtěl jsem ukázat jeho temnější stránky. V druhém dílu je jeho postava hnána kupředu zejména obavami o osud jeho otce Štrumpla Billa, který hrál důležitou roli i v původním filmu – přestože se po celou dobu neobjevil na plátně. Will chce svého otce osvobodit od prokletí, které jej uvěznilo na palubě lodi BLUDNÝ HOLANĎAN s Davym Jonesem a zbytkem jeho děsivé posádky. Zároveň chce ale udržet nad vodou svůj poněkud napjatý vztah s Elizabeth,“ říká Bloom.

„Na tomto filmu je fajn, že se postavy nějak vyvinuly, posunuly určitým směrem,“ říká Knightley. „Když se s Elizabeth setkáváme na začátku příběhu, zrovna se chystá provdat za Willa. Plány jim ale překazí lord Cutler Beckett, který se snaží vymýtit pirátství. Do jeho sítí se zapletou i oba mladí milenci – Willa chce uvěznit za to, že je pirát, a Elizabeth za pomoc při útěku kapitána Jacka Sparrowa.“

Na plátno se vrací také Jack Davenport v roli Jamese Norringtona, britského námořního důstojníka, který prohrál v souboji o Elizabeth s Willem Turnerem a stále se mu nedaří dostat na kobylku Jacku Sparrowovi. „Jack Davenport je tak skvělý herec, že jsme ho zkrátka museli mít,“ říká Bruckheimer. „Výborně se s ním pracuje a na plátně vykreslil skvělou postavu, která je tentokrát zajímavější, hlubší a významně ovlivňuje příběh. Jack je důležitou součástí druhého i třetího dílu.“

K novým postavám patří Davy Jones – napůl člověk a napůl mořský tvor – v podání Billa Nighyho, chladný, vypočítavý a nemilosrdný superzáporňák lord Cutler Beckett, kterého ztvárnil Tom Hollander; či již zmíněný Štruple Bill Turner, jehož si zahrál Stellan Skarsgard.

Přestože bylo natáčení Prokletí Černé perly mimořádně velkou záležitostí, gigantická produkce druhého a třetího dílu jej překonala na všech frontách. Samotné natáčení trvalo déle než rok, v jehož průběhu filmaři a herci neustále cestovali z jednoho místa na druhé. Přípravy začaly v červnu 2004 a už tehdy filmaři věděli, že k realizaci scénářů Teda Elliotta a Terryho Rossia nebude stačit jeden ostrov, na němž vznikl první díl. „Už během prvních setkání s Jerrym, Gorem, Tedem a Terrym začínalo být jasné, do jak velké logistické operace se pouštíme,“ vzpomíná unit production manager Doug Merrifield, který pracoval na stejné pozici i při natáčení Prokletí Černé perly. „Věděli jsme, že tentokrát to nebude pouze St. Vincent, ale hned několik různých ostrovů. A že budeme potřebovat víc lodí. Začínalo být jasné, že to bude tak trochu road movie… jen s tím rozdílem, že našimi silnicemi budou nekonečné vodní hladiny mezi různými natáčecími lokacemi. Začátkem léta 2004 jsme začali znovu křižovat Karibik a hledat ostrovy, na kterých bychom mohli natáčet.“

Natáčení filmu nicméně začalo ve studiu a několika exteriérech v Los Angeles. První klapka padla 28. února 2005 a přestože byly úvodní scény (sklad rumu na Černé perle a vnitřní prostory vězení Port Royal) poměrně skromné, brzy se dostalo i na mnohem velkolepější výtvarné kreace, v nichž se odrazila nekonečná vizuální vynalézavost hlavního výtvarníka Ricka Heinrichse. Kromě spousty bohatě vyšperkovaných interiérů a exteriérů navrhnul celou flotilu nových lodí, mezi něž patřila nově navržená a přestavěná Černá perla, která byla plně uzpůsobena k plavbě na moři, detailní a hrůzyplná loď Davyho Jonese BLUDNÝ HOLANĎAN a elegantní britská obchodní loď z 18. století Edinburgh Trader. Heinrichs se svým týmem vytvořil obrovské množství různých prostředí a věcí – od masivních mokřin, vybudovaných ve studiu v Burbanku, až po malou, ale zajímavou truhlu mrtvého muže.

Heinrichsovi se na filmu líbilo, že i navzdory svému ukotvení v historii není svázán tím, že by se odehrával v nějakém konkrétním období. „Jedním z faktorů, podle nichž se rozhoduji, jestli přijmu nabídku k práci na nějakém projektu, je v případě historického filmu to, zdali dostanu možnost přinést do něj něco vlastního nebo budu nucen dodržet absolutní historickou věrnost. Představa práce na filmu, v němž se režisér snaží co nejpřesněji převyprávět historická fakta, mě totiž příliš neláká. Na Pirátech a práci s Gorem se mi nejvíce líbí to, že historie tvoří pouze určité dějové pozadí – dává nám představu o tom, kde a kdy se to všechno odehrává. Ale my máme možnost tyhle reálie vzít, kompletně je obrátit naruby a vytvořit z nich něco nového, což je velice vzrušující,“ říká výtvarník.

Středobodem výtvarné stránky filmu byly modely lodí. „Měli jsme špičkový tým. Někteří lidé, s nimiž jsme tentokrát spolupracovali, už dříve pracovali na filmech, ve kterých hrály lodě zásadní roli – například Master & Commander: Odvrácená strana světa. Hodně nám pomohly také vizuální efekty. Modely všech lodí byly převedeny do digitální podoby, což velmi zjednodušilo komunikaci mezi architektem a inženýry – ti nám vždycky řekli, jestli by taková loď byla stabilní a nepřevrhla se, jestli by vydržela takové rychlosti a všechny ty nepříznivé vlivy, kterým bývají lodě vystaveny. Náročné bylo dosáhnout určitého vzhledu a zároveň zajistit, aby byla loď opravdu použitelná. Musely být finančně dostupné, musely plavat na vodě a v neposlední řadě musely dobře vypadat,“ vysvětluje Heinrichs. Největším husarským kouskem byla výstavba obří lodi BLUDNÝ HOLANĎAN , která je dlouhá 51 metrů a váží 420 tun.

První vzdálenou lokaci, na kterou se produkce vydala, byl ostrov St. Vincent, který už všichni dobře znali z natáčení prvního filmu. Vzhledem k tomu, že tento ostrov není frekventovanou turistickou destinací, musela produkce počítat s mnoha logistickými omezeními – mezi jinými i s tím, že tamější letiště nedokáže pojmout větší letadlo než dvoumotorovou vnitrostátní linku. Stíhačka s produkcí proto musela přistát na nedalekém ostrově Santa Lucia, odkud se pak filmaři dvě hodiny plavili na St. Vincent.

Mezitím na místo putovalo obrovské množství techniky a materiálu. Při přepravě produkce využila letecké i vodní dopravy a celá operace byla tak rozsáhlá, že místy připomínala přípravy na válečné tažení. Z Los Angeles, Velké Británie a spousty dalších míst se na St. Vincent přemístilo přes 300 členů štábu, který poté ještě výrazně rozšířili místní obyvatelé, kteří byli do různých oddělení najati jako pomocné síly. Vzhledem k tomu, že na ostrově nejsou žádná velká letoviska, byli jen lidé ze štábu rozeseti ve 43 různých hotelech, hostincích a bytech v celé západní oblasti ostrova. Vzhledem k tomu, že při natáčení prvního dílu strávili na ostrově téměř 2 měsíce, bylo to pro mnohé z nich jako návrat domů.

Do Karibiku se pod vedením Boone Narr a Marka Hardena z firmy Animals for Hollywood vypravila také spousta filmových zvířat. Mimo jiné mezi ně patřily dvě malpy kapucínské, dva papoušci ara, tucet koz, tři prasata, dva bílí koně, dva tažní koně, tři tucty slepic, šest krav a čtrnáct havranů.

Dalším místem, které se ukázalo být vhodným pro účely natáčení, byl ostrov Dominica. Ten Verbinskiho okouzlil tak, že se rozhodl natočit většinu suchozemských scén právě na něm. „Vybrali jsme si Dominicu jako hlavní natáčecí místo, protože je krásná a téměř netknutá,“ říká Bruckheimer. „Má velice klikaté pobřeží, takže se tam nedostanou výletní lodě, což efektivně zabraňuje tomu, aby se ten ostrov stal přehnaně rozvinutým. Tentokrát diváci neuvidí ty samé krajiny, džungle a hory jako v ostatních filmech. Dominica je jedním z nejmalebnějších míst na celém světě, ale filmaři ji dosud neobjevili.“

Dominica ve filmu ztvárňuje dvě hlavní prostředí: komicky hrůzyplný domorodý ostrov a další ostrov Isla Cruces, které nemají žádnou reálnou předlohu. Spousta akčních sekvencí se odehrává právě na těchto místech, což znamenalo, že herce a kaskadéry čekaly různé krkolomné kousky uprostřed náročného prostředí a v intenzivním vedru.

Z Dominicy se produkce přesunula na Exumas, což je jeden z nejjižnějších bahamských ostrovů. Poté následovala krátká přestávka, během níž se herci vrátili domů, a na začátku srpna začala další část natáčení v Los Angeles. Po několika týdnech práce na spektakulární úvodně scéně třetího dílu herci v půlce září znovu nasedli do stíhačky a vydali se na čtvrtou a poslední natáčecí lokaci, kterou byl Grand Bahama Island.

Nároky, které Jerry Bruckheimer a Gore Verbinski tentokrát kladli na slavné trikové studio ILM, vyžadovaly, aby jeho špičkoví tvůrci zvedli laťku ještě o kousek výše než u prvního dílu – Truhla mrtvého muže vyžadovala třikrát více efektových záběrů než Prokletí černé perly. „Gore má skvělý cit pro práci s vizuály a také chápe celou věc z technického hlediska,“ říká vedoucí vizuálních efektů John Knoll, který zastal stejnou pozici u prvního filmu a tentokrát si vzal na výpomoc kolegu z ILM Billa George. „Přichází s velmi silnými názory na to, jak chce jednotlivé věci dělat. Tenhle film není pouze recyklací toho předchozího. Gore a scénáristé přišli s mnoha skutečně skvělými a neotřelými nápady.“ Knoll a George se snažili dát Verbinskimu tvůrčí volnost – chtěli, aby se při natáčení nemusel zabývat přemýšlením o tom, jak budou později do scén přidány digitální efekty. „Mám velkou důvěru v náš tým a věděl jsem, že tyhle věci dokážeme udělat – a že ve chvíli, kdy budeme potřebovat přidat za živé herce digitální postavy, dokážeme to i bez modrého pozadí.“

Dlouhý popis
Motto: Kapitán Jack je zpět...
Délka: 150 min
Země: USA , 2006

7307 hlasů