Příběh Frannie nepojednává pouze o vyšetřování zločinu, ale je také sondou do mužského a ženského chování, říká Meg Ryan, která hlavní hrdinku ztvárnila. K roli Frannie – která se výrazně liší od jejích romantických a komediálních rolí – ji přitahovala složitá povaha této postavy, jejíž vnější vystupování je pouze maskou, která skrývá vnitřní zranitelnost.

Frannie je zklamaná láskou i okolním světem a uvnitř se stále více a více scvrkává, pokračuje Ryan. Po seznámení s detektivem Malloyem je ale poprvé překvapena a dokonce i vystrašena tím, co všechno v ní vztah probouzí. Piková trojka tak nepojednává pouze o tajemné vraždě, ale také o dvou lidech, kteří se vůči sobě stanou naprosto otevřenými.

Pro režisérku Jane Campion byla postava Frannie skvělým startovním bodem, okolo kterého mohla začít rozvíjet příběh o prchlivé povaze touhy a jejích proměnách. Frannie jí připomněla postavu prostitutky Bree Daniels z klasického detektivního filmu Alana J. Pakuly Klute, který se postupně mění v milostný příběh.

Piková trojka jsem považovala za moderní milostný příběh, který spadá do detektivního žánru a je zároveň plný tajemna, říká režisérka. Zkoumá současnou povahu lásky, sexu a úsilí o soulad s jinou osobou, a to vše uprostřed chaosu moderního města. Frannie se potýká s problémy, kterým v dnešní době čelí spousta lidí, žijících ve velkých městech: záležitosti sexuality a studu, smyslnosti a strachu… věci, které nelze jednoduše ovlivňovat a korigovat. A právě tato témata mi přijdou zajímavá.

Jane Campion začala být fascinována postavou Frannie po přečtení bestselleru Susanny Moore In The Cut. Román si získal pověst kontroverzního literárního díla díky svému pojetí explozivního a tajemného sexuálního vztahu Frannie a detektiva Malloye. Kritiku zaujal však také jako vynikající thriller, psaný z perspektivy ženy, která odhaluje své skryté touhy, zatímco je pronásledována zabijákem, který nedokáže ovládat ty své.

Na začátku příběhu Frannie marně přemýšlí, proč vlastně žije svým způsobem života, pokračuje Campion. Cítí se jako mrtvá – bezpečně, ale úplně bez života. Jistoty, které si vybudovala, jsou nyní spíše přítěží. Potřebuje nějaký stimul, podnět, který by ji z těchto pocitů vymanil, a scénou v baru Red Turtle to všechno začíná. Tento příběh mi vždycky připomínal Alenku v říši divů, ve které Frannie proleze králičí norou, nebo doslova seběhne po schodech, a ocitne se v úplně jiném světě; v podsvětí. Žena, pro kterou slova znamenala vše, je náhle přenesena na místo, kde se slova vytrácejí, kde slova nestačí.

Příběh mi připadá spíše přímočarý než explicitní, říká producentka Laurie Parker. Jane z něj chtěla odstranit všechnu rafinovanost a dát vášni mezi dvěma lidmi před kamerou volný průchod. Divák sleduje milostný příběh, který se vyvíjí stejně jako ve skutečných obývácích a ložnicích. Podobně jako ve filmu Piáno člověk sleduje věci skrze klíčové dírky a praskliny ve zdech. Čím více však Frannie a Malloy propadají vzájemné lásce, tím více je jejich vášeň znepokojuje – u Frannie dokonce do té míry, že se začne cítit v přímém ohrožení.

Režisérka Campion oslovila spolu s producentkami Laurie Parker a Nicole Kidman autorku knižní předlohy Susannu Moore a nabídla jí spolupráci na scénáři. Když jsem psala román In The Cut, nepsala jsem vědomě o lásce, říká Moore. Ale myslím si, že se později přece jenom stala jeho hlavní náplní. Na začátku jsem měla v úmyslu napsat kriminální thriller z pohledu ženy, protože to není příliš obvyklé, a také protože mi přijde velmi zajímavé, jak se ženy potýkají se životem. Během psaní jsem neustále přemýšlela nad otázkami jako ‚Jaké to je, být v dnešní době osamocenou ženou ve velkém městě?‘ Myslím, že Jane to cítila podobně. Ještě důležitější však je, že děj vnímala také jako příběh o ženě, která se učí důvěřovat ostatním.

Po celou dobu, kdy jsem četla scénář, jsem měla pocit, že se pohybuji v úplně jiném světě a nemám sebemenší tušení, co se stane v následující chvíli. Zároveň mi ale bylo vše velice povědomé, trochu jako ve snu, říká Meg Ryan. Na konci jsem cítila, že Frannie opravdu znám.

Meg Ryan na roli přitahovalo zejména to, jak málo měla Frannie společného s ostatními postavami, které v minulosti ztvárnila. Je zkrátka jiná. Nesnaží se zavděčit ostatním lidem a nezáleží jí na tom, co si o ní ostatní myslí. Žije vlastním životem a snaží se, aby byl plnohodnotný. Zároveň je ale extrémně uzavřená vůči svému okolí. V její povaze hraje velkou roli to, co se děje pod povrchem – to, co si nechává pro sebe a neříká nahlas. I přesto, že hlavní průchod svým vášním dává slovy, ve filmu příliš nemluví, což mi přišlo velmi zajímavé. Připadalo mi to skoro jako role v němém filmu.

Aby dokázala věrohodně ztvárnit svou roli, bylo pro Meg Ryan důležité pochopit, co postavu Frannie přitahuje na detektivu Malloyovi, který má s inteligentní a samostatnou profesorkou na první pohled jen velmi málo společného. Líbí se mi, jak je tento vztah nečekaný, říká Meg Ryan. Jsou to zcela odlišní lidé. Zatímco ona vyrostla v internátních školách a je velmi vzdělaná a sečtělá, on pochází z ulice a podle toho také přistupuje k životu. Jinak řečeno, on žije tvrdou realitou a ona poezií.

Režisérka Jane Campion byla příjemně překvapena odvahou, se kterou se Meg Ryan zhostila této dramatické role. Chtěla jsem, aby Meg dostala šanci zúročit svůj dramatický potenciál, říká Campion. Myslím si, že byla připravena udělat odvážný krok do prázdna a je tak málo příběhů, které dávají ženám možnost prozkoumat své nitro stejně jako to dělá ve filmu Frannie. Meg byla velmi nebojácná. ‚Nebojácná‘ je slovo, které vystihuje Frannie a zároveň také způsob, kterým Meg přistoupila k této roli.

Meg Ryan však při natáčení rozhodně nezapomněla ani na svůj vnitřní šarm. Jedna z úžasných věcí na Meg je její schopnost zahrát ženu, která je na jednu stranu velmi odměřená a nepřístupná, ale zároveň také lidská a plná emocí, říká Campion. Frannie si nejdříve drží ostatní lidi od těla, ale pak divákům filmu velmi otevřeně odhalí své nitro. Bez schopností Meg zahrát oba extrémy by tuto proměnu nebylo možné věrohodně znázornit.

Detektiva Malloye, který ve Frannie probouzí její skryté touhy, ztvárnil Mark Ruffalo. Když jsem četl scénář, Malloy mě nepřestával děsit, přiznává. Nikdy jsem podobnou postavu nehrál a nebyl jsem si vůbec jistý, zda jsem na to připraven. Ale Jane to ve mně viděla. Viděla ve mně muže, ze kterého vyzařuje klid, smutek i smyslnost, a to mi imponovalo. Vždycky jsem hrál jen chlapecké role a někde uvnitř jsem toužil po tom zahrát si muže, který je ztracen uprostřed velkého světa.

Ruffalo úzce spolupracoval s režisérkou filmu a než se jim podařilo najít styl hraní, který by vystihoval jejich představu o Malloyovi, vyzkoušeli tucty různých přízvuků, hlasových poloh a dokonce i způsobů držení těla. V rámci příprav se Ruffalo také seznámil s několika skutečnými detektivy z New Yorku a nějakou dobu s nimi pracoval.

Zjistil jsem, že pijí hodně bourbonu, žertuje Ruffalo. Zavedli mě do jejich světa s velkou důvěrou a respektem. Není to lehká práce a věnovat se jí každý den od rána až do večera je velmi náročné. Pochopil jsem, proč je Malloy, jehož smysly už dávno otupilo násilí a zkaženost, se kterou se každodenně setkává, tak okouzlen čistou duší Frannie. Když jí v jednom okamžiku řekne ‚pojďme se chovat jako děti‘, je to pro něj velmi vzrušující, protože on smysl pro nevinnost už dávno ztratil. Přestože je jejich vztah postaven na sexu, jeho největší touhou je zažít s Frannie těch několik okamžiků nevinnosti. Připadal mi jako rytíř, který probouzí spící princeznu.

V otázkách sexu se Malloy nijak nepřetvařuje, pokračuje Ruffalo. Nechodí kolem horké kaše, protože na to zkrátka nemá čas. Pokud jej žena přitahuje a chce s ní mít sex, prostě jí to řekne. Jelikož se tak ale lidé chovají jen zřídka, je to pro Frannie velmi dráždivé a vzrušující.

Kromě citových a sexuálních vášní se však v Malloyovi skrývá také nespoutaná zuřivost. Na pohled je Malloy klidný člověk, ale uvnitř něj to vře a člověk nikdy neví, co se v jeho nitru ve skutečnosti odehrává. Neví to ani Frannie a toto zjištění v ní vyvolává nejhorší obavy o tom, kým Malloy ve skutečnosti je, dodává Ruffalo.

Frannie má důvěrný vztah také se svou nevlastní sestrou Pauline, kterou ztvárnila Jennifer Jason Leigh. Přestože je mnohem více otevřená než Frannie, je stejně osamělá a snaží se ukojit svou vášeň dalším vztahem, který je předem odsouzen k nezdaru.

Počátečním úmyslem režisérky bylo stylizovat film do podoby drsných, emocemi prosycených dramat a thrillerů, které se v USA natáčely v 70. letech. Chtěla zachytit atmosférické vizuální pojetí, které tyto snímky činilo nezapomenutelnými, a zároveň styl obohatit o několik vlastních, současných prvků. Každý člověk musí uznat, že brilantní filmy ze 70. let kompletně redefinovaly celý žánr noir filmů, říká Campion. A Piková trojka je mou osobní interpretací tohoto žánru.