Osudové setkání

Inspiraci pro OSUDOVÉ SETKÁNÍ našel scénárista Mike Rich v jedné poznámce. Dělal jsem rozhovor s někým, kdo se zabýval zajímavými životopisy největších amerických autorů. Vyšlo najevo, že mnoho z nich, například J. D. Salinger nebo Thomas Pynchon, jsou excentrické, uzavřené typy, vypráví Rich, který tehdy pracoval v portlandském rádiu. Napadl mě proto příběh o tom, jak někdo takovému velkému spisovateli pomůže překročit bariéru osamění a vrátit se do života. Zajímavější samozřejmě je, když je to někdo hodně mladý, například teenager, kdo zároveň sám potřebuje pomoc.

Rich věřil ve svůj scénář, ale nevěděl, jak by se mohl natočit. Přihlásil ho proto do soutěže Dona a Gee Nichollových, kterou sponzoruje Akademie filmových umění a věd. Jediná podmínka vstupu do této soutěže je, že autor zatím žádný scénář neprodal. V roce 1998, kdy se Rich přihlásil, bylo v soutěži čtyři a půl tisíce dalších prací. Scénář k OSUDOVÉMU SETKÁNÍ prošel několika koly, až se ocitl mezi pěti finalisty a Rich získal cenu 25 tisíc dolarů. Scénář vzbudil v Hollywoodu nadšení. Prezident společnosti Laurence Mark Production Jonathan King dostal jeho kopii v pátek večer. Drama dvou odlišných mužů ho zaujalo tak, že jakmile scénář dočetl, pustil se do něj znovu. V sobotu brzy ráno dal svou kopii přímo Laurenci Markovi, který souhlasil s jeho realizací. Krátce nato si šéf Sony Pictures Entertainment Columbia Pictures, pod kterou společnost Laurence Marka patří, John Calley sjednal schůzku se Seanem Connerym a scénář mu nabídl.

Richův scénář je ohromný příval inspirace, tvrdí Mark. Sean Connery není takový, že by okamžitě řekl, co si o tom myslí, ale když chvíli popřemýšlel, nadchlo ho to.

Conneryho produkční společnost Fountainbridge Film je také součástí Columbie. Connery a jeho kolegyně a prezidentka společnosti Rhonda Tollefson stále vyhledávají dobré látky, které zároveň poskytují Connerymu výrazné herecké příležitosti. Takové filmy mám rád: současné drama se silnou zápletkou o přátelství, svěřil se Connery. Poslední takový, který jsem dělal, byl Muž, který chtěl být králem a to bylo už před více než pětadvaceti lety. Navíc literární motiv je velmi originální a atraktivní. Když Rich psal scénář, nemyslel s rolí Forrestera na Conneryho. Proto, když ji slavný herec přijal, musel pro něj postavu upravit a dodat jí skotský původ. Conneryho Forrester je ještě uzavřenější, ještě excentričtější a také soucitnější než v původním scénáři. Myslel jsem si, že napsat scénář byla ta nejtěžší část mé práce. Netušil jsem, že to byl teprve začátek, směje se Rich. Seanovy poznámky byly skvělé. Například si vymyslel, že Forrester pozoruje ze svého okna ptáky – proto ho sousedi pořád vidí stát za oknem.

O NATÁČENÍ Jako ideálního režiséra si producenti vybrali Guse Van Santa. Obrátili jsme se na Guse zrovna, když cestoval po Indii. Nebylo to jednoduché, ale našli jsme ho, vypráví Rhonda Tollefson. Vypadalo to, že ho to zajímá, tak jsme mu faxovali scénář. Zabralo to šest hodin! Druhý den Gus telefonoval, že chce film dělat.

Jedním z velkých problémů bylo obsadit roli Jamala. Filmaři museli najít šestnáctiletého mladíka černé pleti, který je inteligentní, hraje basketbal a mohl by být důstojným hereckým partnerem Seanu Connerymu. Adepty hledali po celých Spojených státech a vyzkoušeli stovky potenciálních Jamalů. Věděl jsem přesně, jaký typ chci, říká režisér Van Sant. Viděl jsem spoustu takových kluků v Bronxu, kde jsme obhlíželi lokace. Pár jsem jich pozval na konkurs, vypadali dobře, ale nikdy nehráli a nedokázali přenést postavu ze stránek scénáře do života.

Van Sant a producenti se už museli rozhodnout, koho pro Jamala vyberou, když se najednou objevil kluk bez předchozích hereckých zkušeností jménem Rob Brown. Van Sant v tu chvíli věděl, že má Jamala. Přestože měl Brown trému, když se dozvěděl, že by měl hrát se Seanem Connerym, při setkání s ním výborně obstál. Taky jsem se bál, že si nezapamatuju všechny ty řádky ve scénáři, svěřil se Rob Brown. Bylo jich strašně moc. Ale nakonec to bylo v pohodě. Pamatoval jsem si všechno. Rob musel absolvovat před natáčením pečlivou přípravu. První, co ho čekalo, bylo šestitýdenní basketbalové soustředění pod vedením Rusella Smitha. Následoval pětidenní příprava, kdy si pod vedením režiséra prošel všechny dialogy s Connerym a dalších pět dní, kdy zkoušel s ostatními herci.

Natáčení začalo 3. dubna 2000 v Torontu scénami ve Forresterově bytě, kde se odehrává jádro příběhu. Muselo to být místo, kde se pořád je na co dívat, řekl producent Laurence Mark. To místo, kam Jamal přichází rovnou z ulice, mu připadá jako Země zázraků, souhlasila designérka Jane Musky. Protože se v tom bytě odehrává mnoho scén, udělali jsme ho velký, skoro jako palác, aby mohla kamera volně kroužit po pokojích.

Musky se nechala inspirovat fotografiemi starých a sešlých newyorských, ale také havanských bytů. Nakonec bylo všechno hotovo. Měla jsem trému, když tam poprvé vešel Sean Connery. Chvíli se tam procházel, prohlížel si všechna zákoutí a pak se zhluboka nadechl a sedl si na židli. Nakonec se usmál a řekl, že se tam cítí pohodlněji než doma, řekla Musky.

Po dokončení všech scén ve Forresterově bytě se štáb přesunul do malého městečka Hamilton v Ontariu, kde se natáčely scény v hale, která ve filmu představuje Madison Square Garden. Natáčení pokračovalo exteriéry kolem Central Parku a v jižním Bronxu v New Yorku.

V jižním Bronxu se také natáčela scéna, kdy jde Jamal s Forresterem navštívit bratra, který hlídá parkoviště u stadionu. Forrester má na sobě okrově hnědý plášť, zelenou golfovou čapku a tmavé brýle. Na první pohled je znát, že to není běžný typ Newyorčana.

Chtěla jsem, aby kabát byl z něčeho zvláštního, ale nic nefungovalo, vypráví kostýmní výtvarnice Ann Roth, která je držitelkou Oscara za Anglického pacienta. Nakonec mě napadlo použít tradiční vlnu, takže ten dlouhý kabát nakonec vážil skoro pět kilo. Myslím, že Sean Connery je jedním z mála lidí, kteří se v něčem takovém mohou cítit pohodlně.

Rothová Forrestera oblékla tak, jak se obvykle oblékali literáti ve 40. a 50. letech – pár kvalitních obleků a na doma vytahaný rolák. Pro Jamalovo oblečení našla inspiraci přímo v ulicích Bronxu.

Dlouhý popis
Motto: Každý máme skryté schopnosti, jen je objevit
Délka: 136 min
Země: USA , 2000

392 hlasů