Mistři hazardu

PRODUKCE

Série Mistři hazardu se na televizních obrazovkách objevila v roce 1979 prostřednictvím kanálu CBS. Tato televizní show nepostrádala jižanskou příchuť a příběhy plné nonstop akce se točily kolem dvou charismatických bratranců Boa a Lukea Dukeových, které hráli Tom Wopat a John Schneider. Ze série se rázem stal hit. O šest sérií a 147 dílů později si Mistři hazardu vytvořili pevnou základnu fanoušků, která s každým uvedením v televizi ještě rostla. Více než dvě desetiletí poté, co se vysílal poslední díl šesté série, si jeho postavy zachovaly status pop-kulturních ikon. Neslavně slavný Dodge Charger, nazývaný též General Lee, ve kterém se přemisťovali Bo a Luke Dodgeovi se ve světě stal jedním z nejznámějších amerických automobilů, a jméno Daisy Duke je v přeneseném významu označením těch nejkratších kraťasů, které si jen dokážete představit. Jeho fanoušci mohli každý pátek večer utéci do okresu Hazzard na setkání s hrdiny, jejichž největší zálibou bylo “plkání” v kruhu rodiny, hřmotné automobilové honičky a divoké skoky, při nichž padá čelist údivem. Právě tyto prvky, kombinované navíc s pohodovou atmosférou, přesvědčily producenta Billa Gerbera, že by se Dukeovi uchytili i na stříbrném plátně. “Hledal jsem něco, co zachytí amerického ducha,” říká Gerber. “To nedůležitější na Mistrech hazardu je prvek rodiny a ochrana toho, co máte rádi. Luke a Bo jsou postavy, které si vás snadno získají, neboť mají vůči zákonům velmi hravý přístup – na té show se mi líbilo, že jsou tak trochu jako Robin Hood a když si k tomu přidáte ještě půvabnou Daisy Duke, zjistíte, že takoví hrdinové se na velkém plátně neztratí ani dnes.” Poté, co Gerber s pomocí scenáristy Johna O´Briena ve scénáři trochu zvýraznili zlomyslně-komediální prvek, spojil se s režisérem Jayem Chandrasekharem, který stojí za komediemi Superpoldové a Klub hrůzy, aby filmu dali finální podobu. Scénáře obou jeho úspěšných komedií byly výsledkem práce komediálního uskupení Broken Lizard, jehož je Chandrasekhar členem. “Humor, jaký produkuje Broken Lizard je ve svém tónu velmi podobný tomu z Mistrů hazardu, není určen pro žádné elity, ale naopak, je to humor velmi lidový,“ říká Gerber. „Věděli jsme, že Jay je tím, kdo by mohl humoru ve filmu přinést lehký nádech skandálnosti, se kterou by okres Hazzard obstál i v roce 2005.” Pro sedmatřicetiletého režiséra se pobídka převést jeho oblíbenou televizní show na plátno stala něčím, co se neodmítá. “Na Mistrech hazardu jsem vyrůstal, líbily se mi filmy o vyvrhelích jako jsou Smokey and the Bandit,“ říká režisér. “Vždycky jsem chtěl natočit film, ze kterého by čišela sedmdesátá léta, film, z nějž bude cítit spálenou gumu pneumatik silných aut a zaujme alternativním pohledem na to, jak se prosazuje zákon. Když mi bylo devět let, měl jsem nad postelí plakát Daisy Duke. Dovedete si představit, co se mi při jeho pozorování honilo hlavou. Když smícháte současnou Daisy Duke a dáte jí možnost, aby se „proluftovala“ ve starém dobrém autě General Lee, nemohl jsem této představě odolat ani já.” V okrese Hazzard jsou dvě věci, na které se můžete vždy spolehnout: atmosféru rozjívenosti a Bo Dukea, který sedí za volantem svého bouráku. Jak říká sám Seann William Scott, příležitost hrát Boa a řídit nejslavnější ze všech slavných aut mu připomněla jeho vyrůstání v Minnesotě. “Když jsem byl malej kluk, byl jsem velkej fanda Mistrů hazardu,” vzpomíná herec, který se proslavil trilogií Prci, prci, prcičky a zanedlouho jej uvidíme v komedii Mr. Woodcock. “Říkal sem si, že by nebylo špatný, kdybych se dostal k natáčení jeho remake. Tihle dva kámoši na život a na smrt prostě milujou rychlý káry, holky, co se dají snadno ukecat, a trochu toho pokouřeníčka.” Johnny Knoxville, který na MTV rozjel show Jackass a objevil se i v její neméně úspěšné filmové verzi, získal roli Lukea, Boova staršího bratrance, který je velký světák a co se týče žen, je trochu zkušenější. “Bo a Luke jsou prima hoši,” říká Knoxville, rodák ze státu Tennessee, přesněji řečeno – ač to zní neuvěřitelně – města Knoxville. “Ale nikdo si na ně nepřijde. Jsou vychytralí jako hadi, ale takovým tím dobrým způsobem. K ženám mají respekt a s chutí nabančí každému, kdo nemá. Jediný problém je u nich v to, že prodávají travku a tím přestupují zákon.“ Režisér Chandrasekhar říká: “Kdybychom tento film dělali v roce 1979, najal bych Burta Reynoldse, aby si střihl Bo Dukea. Chtěl jsem totiž najít dva kluky, kteří ztělesňují Reynoldsovu mentalitu. U Seanna se zdá, že se mu nikdy nevybijí baterky, tolik má energie. No a Johnny je bývalý kaskadér, velmi dobrý herec a dokáže být opravdu legrační. Jsou dokonalou kombinací lehké bláznivosti a jižanského rebelantství.” To, co drží Boa a Lukea jeden krok před zákonem, je jejich auťák General Lee. V případě jejich sestřenice Daisy jsou to opravdu zvláštní šortky. V původní sérii hrála Daisy herečka Catherine Bach, v nové filmové verzi byla její role obsazena populární zpěvačkou Jessicou Simpson, pravou Jižankou, která je stejně tak drsná jako sexy. „Setkali jsme se s téměř všemi mladými herečkami současného Hollywoodu, ale po pravdě řečeno, chtěli jsme někoho, kdo vychází z jižanských kořenů,“ říká Gerber. „Když do místnosti vstoupila Jessica, všechno na ní přímo křičelo, že je tou pravou Daisy Duke, kterou hledáme. Neobsadili jsme jí kvůli tomu, že je populární zpěvačkou, prostě přišla, její výkon na konkurzu byl skvělý a všichni byli uchváceni její energií a osobní silou.“ Zpěvačka dokonce pojmenovala svého domácího mazlíčka Daisy, aby tak vzdala hold postavě, kterou měla sama hrát. Postavě, která se ukázala ideální pro její vstup do světa filmu. „Odmala jsem měla Daisy Duke moc ráda,“ říká Simpson. „Byl to někdo, koho děvčata napodobují a ke komu vzhlížejí. Byla silná, sexy a vždycky dokončila to, co začala. Daisy je prostě Američanka každým coulem, je odvážná, stará se o rodinu a pokaždé se jim snaží pomoci v nepříjemných situacích.“ Simpson filmu nepropůjčila jen svůj herecký talent, ale i pěvecké nadání – na soundtracku se objevuje ve společnosti svého kolegy z filmu, ale také slavného zpěváka country, Willie Nelsona, se kterým se pustila do předělávky klasického hity Nancy Sinatra z roku 1966 These Boots Are Made For Walkin’ ve stylu funky. Simpson k tomu říká: „Willie Nelson je opravdovou legendou a někdo, koho jsem vždycky obdivovala. Práce s ním je naplněním snu. Mám pocit, že co se hudby týče, jsme spřízněni.“ Nahrávka, která vychází u příležitosti uvedení filmu do kin, obsahuje nové texty, které Simpson napsala, aby se ještě lépe ztotožnila se svou postavou Daisy. Album obsahuje písně od jižanských rockových skupin a zpěváků, jako jsou The Allman Brothers Band, Lynyrd Skynyrd, The Charlie Daniels Band, Molly Hatchet, Montgomery Gentry, Ram Jam, Southern Culture on the Skids, The Blueskins, Blues Explosion , The James Gang, na albu se objeví i zpěvák Stevie Ray Vaughan se skupinou Double Trouble. Producent filmu říká: “Jay se na mě jednoho dne podíval a řekl ´Kdo by nechtěl mít za strýce Willie Nelsona?´ Nabídli jsme mu roli a on na to řekl: ´Jasný, rád bych v tomhle filmu hrál, jen mi řekněte, kdy a kde se objevím!´“ K tomu režisér Chandrasekhar dodává: “Willie krásně zobrazuje dobrotu strýčka Jesseho. Je to jeden z hrdinů mého dětství a získat jej pro tuto roli je doslova naplněním snu.” Sám Nelson k tomu říká: „Hraní se mi líbilo a dokonce jsem osobně znal Denvera Pyleho, který ho hraje v původní sérii, takže jsem velmi dobře věděl, co jeho postava potřebuje. Strýček Jesse bere Boa, Lukea a Daisy jakoby byli jeho vlastní potomci.“ Ve filmu se strýček Jesse dostane do vězení, kde jej má pod palcem jeho dlouholetý nepřítel Boss Hogg, který se podloudným způsobem pokouší přivlastnit si Dukeovic rodinnou farmu. Jefferson Davis Hogg je vychytralý jako liška, hrubý jako podešev a jeho úsměvu není radno věřit. Na veřejnosti se tento zloduch objevuje zásadně v bílém oblečení, bílých botách a se Stetsonem hluboko posazeným do čela. Režisér Chandrasekhar říká: “Nemám v komediích rád takové ty vyměklé padouchy. Mám dojem, že příběhu to podráží nohy, když záporná postava ve skutečnosti není pro hrdiny hrozbou. Mimo Burta Reynoldse není nikoho, koho byste mohli do téhle role obsadit. Po pravdě řečeno, to, že vůbec vznikl film Mistři hazardu, vděčí za svůj vznik roli Burta Reynoldse ve filmu Smokey and the Bandit.“ Sám Reynolds k tomu se smíchem říká: „Kvůli Mistrům hazardu se mi dostává uznání, kam jen přijdu. Když se mnou tvůrci začali mluvit o tom, že bych měl hrát Bosse Hogga, řekl jsem o tom několika dlouholetým přátelům a ti se tomu nejprve hlasitě vysmáli. Nevěděl jsem, jestli je to dobré znamení, ale oni mi řekli ´Jdi do toho´. Boss Hogg je Jižan tělem i duší a já jsem vyrůstal obklopen lidmi, jako je on. Velmi mě na něm přitahovalo to, jak je ve skutečnosti odporný, zahleděný do sebe a dává si záležet na tom, aby jeho mluva byla táhlá a s dramatickými pauzami, dlouhými až k nevydržení. Strávil jsem patnáct let tím, že jsem se pokoušel zbavit svého jižanského přízvuku, abych ho nakonec použil v Deliverance. A je skvělé, že ho můžu znovu vybalit u role Bosse Hogga.“ Tvůrci se pokusili přivést zpět na plátno všechny ikonické postavy původní série, ale rozhodli se také, že příběh zaplní postavami novými. Jedním takovým nováčkem je postava krásné Pauline, jejíž půvabů si všímá zejména strýček Jesse. Když Dukeovi přijdou o farmu, Pauline jim pomáhá uskutečnit jejich plán – porazit Bosse Hogga a ozdravět okres Hazzard. V konkurzu na roli Pauline uspěla hvězda 70. let Lynda Carter, kterou mnozí znají ze seriálu Wonder Woman. „Pauline je poněkud usedlejší, není tak temperamentní jako Dukeovi, stále se pokouší přivést je k tomu, aby se nerozptylovali podružnostmi a šli si za svým cílem. Po pravdě řečeno, být ve filmu bylo poněkud surreálné, protože série Wonder Woman vznikla v produkci Warner Bros. a Mistry hazardu jsme natáčeli skoro na stejném místě, jen o dva ateliéry dále a třicet let později,“ říká se smíchem Carter. „Když jsme do filmu vybírali představitele, snažili jsme se najít co nejvíce Jižanů, protože jsme cítili, že právě tohle mu dodá hodně autenticity,“ osvětluje Chandrasekhar. „Herci Johnny Knoxville, Jessica Simpson, Willie Nelson, Burt Reynolds, M.C. Gainey a David Koechner jsou z Jihu a skvěle rozumí tónu a chuti tohohle materiálu.“

AUŤÁK GENERAL LEE

Jedním z důvodů, proč se Mistři hazardu tolik líbili divákům televizní série, bylo, že si zamilovali Dukeovic oranžový Dodge Charger, přezdívaný také General Lee. Speciálně upravený Dodge zvládal kousky, u nichž divákům původních šesti sérií padaly čelisti úžasem. Oranžový General Lee, který měl na dveřích umístěnu značku ´01´ v černém provedení, se stal jedním z nejznámějších automobilů světa.“Seriál Mistři hazardu má širokou fanouškovskou základnu, která ve velké míře spadá na vrub jejich bouráku General Lee,” říká režisér Jay Chandrasekhar. „Lidé tu jejich káru milují. Je to silné, maskulinní auto, které skvěle zosobňuje pravý americký styl. Ten se v současném automobilovém průmyslu poněkud vytratil. Když si sednete za jeho volant, hned víte, že z toho bude hlučná a rychlá jízda.“ Johnny Knoxville vzpomíná: „Do té doby, než jsme začali natáčet film, jsem netušil, že General Lee má pro lidi takovou přitažlivost. Když jsme natáčeli, ulice byly plné lidí. A mohu vás ujistit, že to nebylo kvůli Seannovi a nebo mně.“ Seann William Scott říká: “Je to mašina všech supersráčů. Pro mou generaci je to jediné auto, které chtěl každý. Dodge Charger 500 ročník ´69 naplňuje definici silného maskulinního auta. Tento model vznikl speciálně pro řidiče, kteří si rádi zasoutěží, sám model 500 je postaven dle specifikací soutěže NASCAR, aby jeho majiteli umožňoval závodit a dělat na trati všechny možné triky. Pro film bylo třeba 28 Dodge Chargerů a z nich tvůrci sestrojili několik modelů General Lee. Žádná z dnešních automobilek již pro Dodge Charger neprodukuje náhradní díly, takže tvůrci mnohé z nich získali přes internet, na skládkách či domluvou s řídnoucími řadami majitelů tohoto vozu. Další výzvou bylo vytvořit dvě verze General Lee. První verze, ve které jedou Bo a Luke na začátku filmu, měla být stará a zrezivělá, druhá měla být vyspravená – prostě model, jak si General Lee pamatuje každý. Při hledání Dodge Chargerů se nasbíralo úctyhodné číslo 150 vozů, které se nakonec objeví ve filmu – Jeepy, dva nákladní kamiony, stará policejní auta, závodní auta a bílý Cadillac El Dorado, ročník ´76, který ve filmu řídí Boss Hogg. Cadillac dostal speciální úpravu, aby vypadal jako Hoggův miláček, takže se na jeho kapotu dostaly rohy a kliky udělané na zakázku.

JAK TO ROZBALIT

V době, kdy produkční tým sháněl auta, podstoupili Seann William Scott, Jessica Simpson a Johnny Knoxville tvrdý bojový a řidičský výcvik. „Když jede auto rychlostí 60km/h směrem dozadu a řidič zatáhne za brzdu, čímž udělá otočku o 180 stupňů, vítr mu odhodí vlasy na stranu tak specifickým způsobem, že to nejde natočit jinak, aniž by to působilo nepřirozeně,“ říká se smíchem režisér Jay Chandrasekhar. „A právě proto jsme Seanna, Johnnyho a Jessicu poslali mezi kaskadéry, ať se něčemu přiučí. Chtěli jsme, aby při každé akci byli plně in a dokázali si v obtížné situaci poradit sami.“ General Lee je Boova největší životní vášeň a za žádných okolností nikomu nedovolí, aby na jeho miláčka byť jen položil ruce – natož aby ho řídil. To pro Seann William Scotta znamenalo podstoupit třítýdenní výcvik,který vedl kaskadér Bobby Orr. „Když jsem začal s Bobbym pracovat, paradoxně mi velmi pomohlo, že jsem jako řidič neměl žádné velké zkušenosti, takže jsem si vlastně nevytvořil ani zlozvyky,“ říká Seann William Scott. „Abyste auto dostali tak říkajíc do ruky, trvá to pěkně dlouho. Naučil jsem se otočky o 180 stupňů v obou směrech, smyk či zastavení na značce či otočky o 90 stupňů. Je to velká výzva, ale na druhou stranu mnohé z toho znamená pouze nebát se dělat chyby. A když je přece jen uděláte, také se z nich poučit. Při natáčení nejobtížnějších akčních scén použili tvůrci tzv. go-mobile, což je speciální plato, na němž je umístěna kamera. To umožňuje, aby byl vůz ve skutečnosti řízen zkušeným kaskadérem v externí kabině, a zároveň bylo u diváků udrženo přesvědčení, že ti, kdo řídí General Lee, jsou stále herci. Kevin Scott, který je oním kaskadérem v externí kabině a který je dokonce jedním z lidí, kteří go-mobile navrhli, vysvětluje, že tato technologie dává divákům “pocit, že v autě sedí s Boem a Lukem Dukeovými. Úpravou aut pro Mistry hazardu jsme pověřili oddělení zvláštních efektů. Tamní odborníci vzali jedno z aut, vymontovali z něj takřka celou pohonnou jednotku a to, co zbylo, napojili na motor go-mobile a jeho šasi. Takže 75% z toho, co diváci vidí ve filmu, jsou ve skutečnosti kousky, které provádí go-mobile. Externí řízení umožnilo dělat v podstatě to samé, co bychom mohli dělat i jednodušeji jen prostřednictvím kaskadérů. Jenže s herci je to přirozenější. „Když si to hasíte stovkou za hodinu a slyšíte, jak v go-mobile zařadí, máte stejně pocit, že to celé řídíte vy, jakkoli víte, že autu teď vládne Kevin,“ říká Seann William Scott. „Když kolem vás všechno ubíhá, nemáte ani čas přemýšlet. Jen reagujete na to, co se děje kolem vás v kokpitu. Je to zvláštní pocit, když si všechny ty vychytávky nacvičujete jen nanečisto a pak je předvedete naostro před kamerou. Když jsme to pořádně rozpálili a najednou měli udělat smyk, bylo nám jako na horské dráze. Křičeli jsme jako malá děcka. Když se nám něco povedlo, Jay nám utíkal vstříc a jásal ´Bože, to bylo skvělé.“ Další scénou, kterou jak tvůrci tak herci očekávali s nehraným vzrušením, byla ta, při níž má Seann v úzkých uličkách New Orleans udělat otočku o 180 stupňů. V této sekvenci jedou Bo a Luke pozpátku a při tom je honí policie. Mají se otočit a proklouznout těsně mezi policejními auty. „Když jsem měl udělat otočku o 180 stupňů, bylo mi psychicky dost bídně,“ vzpomíná Scott. „Zkoušel jsem si to milionkrát, ale na rušné ulici za plného provozu nikdy. Už jsem chytal nerva, protože režisérův povel stále nikde. Když v tom mi Jay do sluchátka řekl ´Tak, nejvyšší čas, abys udělal stoosmdesátku. Jenže je to trochu nebezpečný kousek. Jsme na úzké ulici, myslíš, že to zvládneš?´ K uklidnění všech jsme to nakonec zvládli napoprvé. Když můžete ve filmu vidět Johnnyho a mě, jak s autem děláme tyhle kaskadérské kousky, určitě vás napadne, že to filmu hodně přidá. „I když se mnohé ze scén točily s go-mobilem,“ dodává Knoxville, „stále toho na nás zbylo hodně. Tedy na mě moc ne, protože většina řízení leží na bedrech Seannovi, který je profilován tak, že za volant svého miláčka nikoho nepustí. Všechno jeho řízení vypadá ve filmu opravdu bláznivě.“ Jak bylo řečeno výše, herci se zúčastnili i bojového výcviku. „Dostal jsem se do mnoha bitek, co se odehrály různě po barech. Sice jsem skoro v každé prohrál, ale to teď není důležité. Nikdy jsem se s nikým nemlátil na plátně,“ říká Knoxville. „Při přípravě na tento film jsem cvičil s Chadem Stehelskym, který se podílel na choreografii mnoha scén v trilogii Matrix. Nedělám žádné šílenosti na drátech, jako se dělaly na Matrixech, ale naučil jsem se, jak lidem v baru kolem mě řádně pocuchat peří. Za tři dny natáčení jsme ten bar rozmlátili na cucky a byl to opravdu záhul.“ K této scéně si tvůrci přizvali na pomoc i Darrina Prescotta, akčního choreografa, který se rozhodl, že tento hospodský boj nebude zrovna typický. “Nechtěli jsme o něčí hlavu rozbíjet lahve, ani kohokoliv házet na nábytek a tím způsobovat jeho destrukci,“ říká Chandrasekhar. „Náš choreograf Darrin Prescott přišel s několika skvělými myšlenkami a já mu na to řekl ´Víš ty co, ty už vymýšlíš akční choreografii nějaký pátek, já jsem na tom podobně co se komedií týče. Takže ty si dělej svou práci a na mně je, aby to celé bylo vtipnější.´ No a on se svým týmem udělal něco, co tu ještě nebylo.“ Sám Prescott k tomu říká: “Chtěli jsme Boovi, Lukeovi a Daisy ušít jejich boje přesně na míru, aby odpovídaly jejich osobnostem. Johnny je portrétován jako velmi metodický bojovník. Seannova postava má naproti tomu blíže ke slovům, než k činům, takže nás napadlo, že bude spíše takovou neřízenou střelou – dáme mu na hlavu helmu a on s ní bude probíhat davem a narážet do každého, kdo mu padne do cesty. Daisy je velmi sexy, ale je v ní i něco bojovného, nic si nenechá líbit. Takže po chlápcích okolo střílí koulemi z kulečníku.“ Jakkoli jsou Burt Reynolds a Willie Nelson vzájemně velkými fanoušky, před Mistry hazardu spolu ještě nikdy nepracovali. Jako nepřátelé strýček Jesse versus Boss Hogg mají na placu spoustu bojových scén. „Willie je jedním z mých největších hrdinů, vždycky byl a vždycky bude,“ říká Reynolds. „V nejčistším slova smyslu je ikonou, poslední ze starých dobrých psanců. Když s ním pracuji, mrazí mě – je bez přehánění moderním Johnem Waynem. „Musím vám o Williem říci jednu věc. On ty bitky prostě odbývá,“ směje se Reynolds. „Je to takový pohodář, že si nedokážu představit, že by během svého života někoho uhodil, natož jej mlátil. Říkal jsem si, že se svým výzorem by skvěle rozdával rány, jenže on mě vyvedl z omylu ´Ne, nikdy jsem nikoho neuhodil, měl jsem dost práce s tím, abych při svém zpěvu uhýbal lahvím, které po mně házeli.“

ŠORTKY DAISY DUKES

Jakkoli je symbolem Mistrů hazardu spíše automobil General Lee, v těsném závěsu za ním jsou mikroskopické šortky, které již v původní televizní sérii nosila Catherine Bach jako Daisy Dukes. Tyto šortky si začaly žít svým vlastním životem a „Daisy Dukes“ od té doby fungují jako terminus technicus pro jeden z nejznámějších prvků mainstreamové módy. A zřejmě jsou jediným kouskem ošacení, které kdy získalo multi-platinovou desku za hudební hit, který byl o nich napsán. Módní návrhářka Genevieve Tyrell dala jejich verzi pro rok 2005 modernější vzhled. „Nejsou to jen tak ledajaké šortky,“ říká Tyrell. „Jsou slavné. Televize mi dala velký prostor pro mé návrhy a podněty. Pro film jsme je chtěli trochu zmodernizovat, protože Catherine Bach je měla posazeny nad boky, více v pase, což ostatně odpovídalo duchu pozdních 70. let.“ Režisér Jay Chandrasekhar k tomu říká: “Když jsem vyrůstal, tyhle šortky mě přiváděly k šílenství. „Vzpomínám si, že když jsem z návrhů pro modernizovanou verzi vybral ten pravý, ani jsem napětím nedutal, jak v nich bude Jessica vypadat. Když v nich poprvé vstoupila, nebyl jsem schopen ani promluvit, protože vypadala skvostně. Jessičiny „Daisy Dukes“ jsou ještě kratší než ty od Catherine Bach. Nikdy jsem si nemyslel, že je to možné!“ Sama Jessica Simpson ohledně 23 párů, které pro ni byly vyrobeny, říká: „Genevieve trochu zmodernizovala jejich country vzhled a já byla šťastná z toho, jak jsou pěkné. Po městě bych je asi nenosila, ale vzhledem k tomu, že jsem vyrůstala na Jihu, bylo pro mě moc příjemné dát si na sebe všechny ty hadříky, které Daisy nosí a ve filmu využívá pro svůj prospěch.

Dlouhý popis
Motto: Na plnej plyn. Žádnej limit.
Délka: 106 min

1265 hlasů