Jednou z největších předností Království ohně je realističnost pojetí fantastické situace, podotýká režisér Rob Bowman. Dle mého názoru podobné filmy fungují nejlépe tehdy, když publiku nabídnete něco, čímž navodíte pocit reality. Pokud nejdříve představíte skutečné postavy, které se potýkají se skutečnými problémy, a teprve pak ukážete, že příčinou těchto problému je něco nadpřirozeného, bude se publikum bát stejně jako lidé ve filmu. Existuje mnoho filmů, kde se na diváka valí nepřerušovaný sled speciálních efektů, ale já jsem chtěl udělat něco jiného - film, kde by speciální efekty sice hrály významnou roli, ale spíše než na ně by byl kladen hlavní důraz na životy lidí.

Filmy, na kterých jsem vyrostl, byly vždy realistické, pokračuje Bowman. Člověk se snáze nechá unést. Když jde divák do kina, snaží se na chvíli zbavit své nedůvěry - chce vidět ‘opravdové’ draky. A je na mně, abych v publiku takové pocity vyvolal.

Všichni jsme diskutovali o tom, jak dosáhnout úrovně nejvyšší možné realističnosti, říká Christian Bale, představitel přísného vůdce přežívající skupinky lidí Quinna. To je také to, co jsem chtěl už od začátku a když mi Rob vysvětlil své představy, cítil jsem se, jako by mi četl myšlenky. Nemohl jsem se dočkat začátku natáčení.

Film začíná v okamžiku, kdy dvanáctiletý Quinn při průzkumu staveniště náhodou probudí několik století starého draka, který následně zničí vše v širokém okolí. O dvacet let později je díky drakům většina planety zcela zpustošena. Quinn je nyní požárníkem, což je v této době nejdůležitější zaměstnání. Se svým věrným přítelem Creedym dohlíží na zámek a v něm přežívající hrstku lidí. Draci útočí velice často a počet živých lidí se stále snižuje. Pokaždé, když zahlédnete draka, hrozí nebezpečí, že během několika sekund budete mrtví, říká Gerald Butler, který hraje Creedyho.

Quinnův plán na přežití je založen na pasivním vyčkávání - pokud lidé dokáží přežít, dokud draci nevymřou, mohou začít znovu budovat civilizaci. Draci mají stále větší hlad - zničili již téměř celou planetu a už nemají co jíst, podotýká Bowman. Takže pokaždé, když se v jejich blízkosti ocitne nějaký člověk, jde o velmi nebezpečnou situaci. Nikdo nesmí chodit ven, pokud to není nezbytně nutné. A když už si o to situace žádá, nesmí v žádném případě spustit oči z oblohy.

Když se v zámku, kde se lidé ukrývají, objeví Van Zan - bojovník, který tvrdí, že zná způsob, jak celé dračí plémě zahubit - Quinn jeho slovům nevěří. Van Zan a jeho chatrná skupina ‘archandělů’ však předvedou své schopnosti a tím dodají slovům váhu. Van Zan přišel do zámku najít muže, kteří by byli ochotni podílet se na pokusu o zničení otce celé dračí generace - původního draka v Londýně.

Není to tak, že by draci byli čiré zlo, vysvětluje Matthew McConaughey, který Van Zana ztvárnil. Jsou spíše machiavelističtí. Dělají prostě to, co je k jejich přežití nutné, i kdyby to mělo znamenat třeba zánik lidského druhu. Quinn zastává názor, že Van Zanův plán je absolutně sebevražedný a odmítá riskovat životy svých svěřenců. Brzy je však okolnostmi donucen postavit se vlastním obavám a nebezpečný úkol podstoupit.

Moje první reakce na scénář byla ‘Wow, jak budou ti draci vypadat?’, říká režisér Bowman. A odpověď zněla - chceme je udělat tak strašidelné, organické a hrůzu nahánějící, jak jen budeme moci. Nelehkého úkolu zhmotnit Bowmanovu vizi se ujal vedoucí speciálních efektů Richard Hoover spolu se svým asistentem Danem DeeLeeuwem. Oba jsou veterány trikově náročných filmů - Hoover byl nominován na Cenu Akademie za speciální efekty ve filmu Armageddon a mezi další filmy, na kterých se tímto způsobem podílel, patří například Vyvolený, Inspektor Gadget nebo Jungle2Jungle. DeLeeuv propůjčil své schopnosti filmům jako 102 dalmatinů, Bicentennial Man, Skála, Velký Joe a Krvavý příliv. Hned na začátku nám Rob řekl, že chce vytvořit draka, který bude absolutně realistický, říká DeLeeuw. Nestačilo vytvořit něco, co zkrátka vypadá hrůzně a zkázonosně, podotýká Hoover. Pokud spolu prostředí a příšera nekorespondují, pokud nevypadají, že jsou součástí stejného světa, vnímavý divák si toho ihned všimne. Rob ve filmu ukazuje náš reálný svět, proto jsme se hodně snažili, aby sem drak vhodně zapadnul.

Aby působily příšery realisticky, propůjčili si filmaři několik prvků z přírody. Dlouho jsme uvažovali nad tím, jakou reakci publika chceme stylizací draka vzbudit, říká Bowman. Vytvořili jsme jej tak, aby se po zemi pohyboval jako leopard a vydával zvuk jako kobra před útokem. Má kůži aligátora, ale páteř jako had. Naše představa byla, že tyto podobnosti vzbudí v divácích podvědomé reakce a samozřejmě také přirozené pocity strachu.

Drak má pevné a mrštné tělo a velká křídla, díky kterým může létat. Dlouho jsme spekulovali nad tím, jakým způsobem by měl drak létat, poznamenává Bowman. Chceme, aby mával křídly nebo plachtil? Dobře, bude plachtit. Pak ale nemůže mít velký trup a malá křídla - křídla musí být dostatečně rozměrná, aby zachytila dostatečné množství vzduchu, který nadnáší tělo. A v té chvíli nás napadla myšlenka s hadovitou stylizací trupu.

Těla draka je pokryto tisíci šupin, které byly vytvořeny za pomoci nejmodernějších animačních technologií. Na šupinách je vynikající, že se pohybují stejně jako dračí kůže - při pohybu se zakleslé šupiny oddělují a objevují se mezi nimi mezery. Šupiny se nijak nedeformují ani neroztahují, vysvětluje DeLeeuw. Pokud bychom je na kůži jenom nakreslili, vypadalo by to jako gumový oblek. Takto se mohou překrývat, oddělovat nebo odrážet světlo stejně jako šupiny skutečných plazů, dodává Hoover.

Nechtěl jsem například, aby drak chrlil oheň, říká Bowman. Pokud by vycházel plamen přímo z jeho tlamy, popálil by sám sebe. Přemýšleli jsme, jak tedy tento problém vyřešit. Nakonec jsme zjistili, že v Africe žije brouk, jehož obranný mechanizmus spočívá ve vylučování dvou různých látek, které při vzájemném kontaktu vzplanou. Pak jsem se díval na nějaký zeměpisný pořad a scéna s plivající kobrou mě přivedla k nápadu, jak onu záležitost s chrlením ohně vyřešit - drak má žlázy, kterými plive obě látky a ty se dotýkají přibližně 15 stop před jeho tlamou. Tak vzniká oheň.

Když jsme začali draky navrhovat, neměl jsem zdání, jak je tento proces náročný, říká Bowman. Myslel jsem, že to bude mnohem jednodušší - nakreslím draka, někdo ho převede do počítače a je hotovo. Ale tak to není. Museli jsme přemýšlet nad každou kostí, každým svalem, každou žlázou, každým nehtem na noze... Trvalo mi to celých 9 měsíců.