Scénárista a producent Steve Koren má ještě v živé paměti, jak jej se scénáristickým a produkčním partnerem Markem O’Keefem napadla základní myšlenka filmu Klik - život na dálkové ovládání. „Šlo o takový vtip mezi mnou a mou ženou,“ vzpomíná Koren. „Měli jsme dlouhou hádku, kterou jsem ukončil tím, že jsem vzal dálkové ovládání, namířil ho na ni a stisknul tlačítko MUTE. Tehdy ji to sice příliš nepobavilo, ale myslím si, že spoustě lidí by mé pohnutky byly povědomé.“

Z této manželské etudy se zrodila jednoduchá premisa: Co kdybyste mohli svůj život doopravdy řídit dálkovým ovladačem? Co kdybyste mohli svět okolo vás zesílit nebo ztlumit? Na základě toho pak začala vznikat dějová linie a na povrch vyplouvaly další podobné otázky – co kdybyste mohli svůj život přetočit a podívat se na svou minulost? Co kdybyste místo obav z budoucnosti mohli jednoduše skočit dopředu a podívat se, jak to s vámi dopadne?

Přemýšlení nad všemi vtipnými možnostmi, které skýtá použití dálkového ovladače na okolní svět, bylo podle Korena tou jednodušší částí práce na scénáři. „Tou těžší bylo zakomponovat do příběhu Michaelův citový vývoj. Není to jako u těch ostatních filmů, kde začíná děj v určitém okamžiku a končí o týden později. Neustále jsme se přemisťovali tam a zpět. Film začíná v současnosti, pak se vrací do minulosti, pak skočí o 30 let dopředu a pak se vrátí do doby, kdy byl Michael dítě. Ze scénáristického hlediska to bylo velice náročné dávat dohromady.“

Přestože je ovladač nejprve v jeho moci, po nějakém čase začne Michaelovy záměry sám odhadovat a provádět skoky v čase automaticky. Když se například Michael pustí do hádky s manželkou, ovladač celou slovní přestřelku automaticky přeskočí. „Film je kombinací těchto voleb. Ze začátku Michael ví, co se bude v následujících minutách dít, ale později už nemá sebemenší tušení. Jednoho rána se probudí a najednou leží o 30 let později v posteli vedle někoho, koho vůbec nezná,“ říká Koren.

„Věděl jsem, že se budu každý den těšit na tu legraci, která mě na place čeká,“ říká režisér Frank Coraci, kterého přitahovala možnost spolupracovat s dobrými známými na tak zajímavém projektu. „Když jsem si četl scénář, pořád jsem si představoval ty úžasné posuny v čase – přecházení z jedné místnosti do druhé nebo rychlé přetáčení nepříjemných situací.“

Se Sandlerem, který se ujal hlavní role, se Koren setkal již při přípravách televizní show Saturday Night Live, kde společně pracovali na mnoha různých skečích. „Komici jako Adam dokáží vymýšlet humorné repliky přímo v průběhu hraní, takže pokaždé přijdou s nějakými novými vtipy,“ vysvětluje Koren. „Adam s Frankem spolupracoval na spoustě velkých hitů. Rád slýchá návrhy od ostatních lidí a často je přijme a přetvoří v něco ještě lepšího.“

Přestože se oscarový herec Christopher Walken řadil k lidem, kteří do skupiny starých známých původně nepatřili, podle Coraciho mezi ně ihned zapadl. „Když vedle sebe postavíte Adama a Christophera, vypadá to skvěle. Walken je geniální herec, ale když ho vidíte v kombinaci s Adamem, je to ještě úžasnější. Stává se velmi zřídka, aby se sešly dva tak úžasné talenty a dělaly takové skopičiny.“

V roli Mortyho, tajemného prodavače, který z povzdálí tahá za nitky, Walken zužitkoval také své pěvecké a taneční schopnosti. „Nejúžasnější ale bylo, že dokázal ze svých dialogů vyčlenit kterékoliv slovo a říct ho tak, že působilo humorně. Neznám žádného jiného herce, který by dokázal provádět s jediným slovem takové kejkle,“ říká Coraci.

Pro roli „perfektní manželky“ našli filmaři neméně perfektní herečku – Kate Beckinsale. „V tomto filmu je klíčové, že Michael má dvě úžasné děti a nádhernou manželku, která je mu oporou. Je to taková ta perfektní žena, kterou by chtěl mít za manželku každý – silná, krásná a s dobrým srdcem. Myslím, že v tomhle filmu si ji zamilují všichni,“ říká Coraci.

Michaelovy rodiče Teda a Trudy ve filmu ztvárnili dva veteráni komediálního žánru Henry Winkler a Julie Kavner. „Jsou to naprosto typičtí rodiče z pracující třídy, které poutá k jejich synkovi tak silná láska, až mu to někdy leze na nervy. Henry a Julie je ztvárnili dokonale. Jakmile jsme je viděli vedle sebe, bylo nám jasné, že lepší kombinaci jsme ani vymyslet nemohli. Oba mají obrovský komediální talent. Henry, který s námi v minulosti pracoval na filmu Vodonoš, dokonale pochopil, jak to u nás chodí. A Julie? Dostala se do toho v podstatě ihned… a když máte po ruce tyhle lidi, kteří spolu skvěle vycházejí, může z toho vzniknout spousta opravdu vtipných situací.“

David Hasselhoff si zahrál pana Ammera, Michaelova bezcitného šéfa. Coraci jej popisuje jako „herce, který má tolik energie, že ve vás vzbuzuje dojem, jako kdyby jich bylo na place sedm. Kromě toho, že je ikonou, je také velmi vtipný.“

Produkce měla velké štěstí i v případě dětských herců, kteří se zhostili rolí malých potomků Sandlera a Beckinsale. „Byli úžasní,“ říká Coraci. „Tatum McCann (Samantha) je opravdové zlatíčko, ihned si vás získá. A Joseph Castanon (Ben) má nezměrný talent. Dokáže zahrát všechno. Nikomu to neříkejte, ale navzdory tomu, co se říká o dětských hercích, byla spolupráce s nimi zdaleka nejjednodušší. Učili se hrozně rychle a naprosto precizně zahráli všechno, co jsem řekl.“

Hlavního výtvarníka Perryho Andelina Blakea, který se podílel na všech Coraciho filmech včetně Písně pro nevěstu, Vodonoše a Cesty kolem světa za 80 dní, tentokrát čekaly cesty do budoucnosti i do minulosti. První scénou, kterou s Coracim navrhnul, byl Michaelův dům. „Michaelův dům je velice důležitý, protože se v něm odehrává většina filmu. Michael je navíc profesí architekt,“ říká Blake. „Koupil tenhle dům z 50. let s interiérem ve stylu 70. let a naplánoval si, že jej časem zrekonstruuje a udělá z něj moderní bydílko. Vzhledem k tomu, že je workoholik, se však k plánované rekonstrukci ne a ne dostat, takže to nakonec zůstane na jeho ženě.“

Místo, kde má Michael žít v budoucnosti, Blake navrhl jako „dost šílený byt, který působí opravdu studeně – převažují v něm odstíny černé, šedé a modré. Vzhledem k tomu, že se Michael v průběhu života mění, chtěli jsme vytvořit silný kontrast mezi jeho současným a budoucím životem. Zatímco současný rodinný život podbarvuje domov plný teplých a lákavých barev a prostředí z materiálů jako kámen nebo dřevo ve velice přirozených barvách, jeho budoucí byt je velice blyštivý, neosobní a tvrdý, velmi nepřirozený a hranatý se spoustou špičatých rohů a ostrých hran.“

Dalším ze stěžejních prvků Blakeova designu bylo univerzální dálkové ovládání, kolem nějž se celý film točí. „Rozhodli jsme se, že to z hlediska designu nebude žádný zázrak moderní techniky, ale od pohledu velmi jednoduchá věc,“ říká Blake. „Koneckonců má být ten ovladač blbuvzdorný, určený pro normální lidi. Když jsem jej navrhoval, chtěl jsem, aby se dobře držel v ruce, což u dálkových ovládaní není zdaleka samozřejmostí. Vzal jsem kus modelíny a otiskl do ní své prsty. Pak jsem udělal důlky tam, kde by měla být tlačítka. Chtěl jsem, aby byl superergonomický, aby se dobře držel v ruce, měl správnou hmotnost a působil jako prodloužená ruka.“

Zásadní roli hrají ve filmu také auta, na kterých Blake úzce spolupracoval s vedoucím speciálních efektů Johnem Hartiganem. Jedním z nich je futuristický minivan, dalším sanitka, připomínající svým tvarem rybu, a nechybí ani Michaelův Cadillac 12, který je ve skutečnosti prototypem jednoho vozu General Motors, jenž nebude nikdy sériově vyráběn.

Film dal pořádně zabrat i maskérovi Ricku Bakerovi: „Nejtěžší je práce na maskách, které mají věrohodně znázornit pokročilý věk, protože se dají hodně snadno pokazit. Vytvořit nějakého mimozemšťana nebo monstrum je mnohem jednodušší, protože tahle stvoření nepotkáváte každý den. Staré lidi však ano – a v tomhle filmu Michaela uvidíme ve všech etapách jeho života.“