Kid

Jak by to vypadalo, kdybyste se setkali s někým, kým jste byli, když vám bylo osm? Bylo by dítě s tím, co uvidí, spokojené? „Ten nápad jsem dostala před deseti lety,“ vzpomíná scenáristka Audrey Wellsová, „ale až před pár roky jsem ho začala rozepisovat. Bylo to poté, co jsem se přestěhovala do Los Angeles. Seděla jsem v Palisades Parku a dumala nad tím, co ze mě bude za deset let. Tak se zrodil ten podivný nápad – že by něčí minulost a budoucnost ležely na nějaké zvláštní časové křívce a vy byste se takto mohli se svou minulostí nebo budoucností spojit. Tahle originální úvaha se stala základem příběhu.“

Tvůrci se shodli na tom, že ideálním představitelem Russe Duritze bude hvězdný Bruce Willis, který ve svých filmech odhalil už bezpočet tváří. „Má tu schopnost zahrát tvrdého, drzého a arogantního chlapa a přitom si zachovat svůj šarm, humor a věrohodnost,“ vysvětluje Turteltaub, tvůrce snímků jako Fenomém, Zatímco jsi spal či Instinkt. Jakmile si tvůrci obstarali Willisův souhlas, dali se do hledání vhodného dítěte pro roli Rustyho. Při pátrání po „dokonalém děcku“ vyhlásili konkurzy po celých Spojených státech a Kanadě, kontaktovali všechny významné talentové agentury a provozní společnosti, a výsledkem bylo na dva tisíce natočených příspěvků kandidátů na roli. Konkurzu v New Yorku se zúčastnil jistý Spencer Breslin, kterého napoprvé zamítli jako příliš malého – dítěti mělo být deset, Spencer byl o dva roky mladší. Vedoucí castingu si ale ještě jednou projel jeho kazetu a rozhodl, že se malý Spencer setká s Turteltaubem a producenty. Osobní setkání s chlapcem režiséra ohromilo. „Můj první dojem o Spencerovi byl ten, že je cvok,“ žertuje Turteltaub. Chlapec si před nimi hrál s batmanovskými figurkami a vzorně imitoval Austina Powerse a Dr. Evila. Věkový nesoulad vyřešili tvůrci tím, že postavě Rustyho ubrali dva roky a Audrey Wellsová přepsala scénář – Rusty byl teď o něco „nevinnější“ a bezstarostnější.

Setkání chlapce s Brucem Willisem dopadlo na jedničku. Oba si výborně rozuměli – chlapec se od matky dozvěděl o Willisově vztahu k muzice, a přinesl mu obrázek kytary. Malý Spencer se musel kvůli roli naučit jezdit na kole a také dostal lekci boxu. Natáčení si však užíval – se členy štábu si hrál na Jamese Bonda a s režisérem Turteltaubem se stali nejlepší přátelé. „S Jonem je fakt psina,“ dokládá Spencer. „Zápasí se mnou, vozí mě na svém motorovém skútru a dokonce mě nechá jezdit s golfovým vozítkem po Disneyho studiu.“

Scenáristka Wellsová si byla vědoma možností a nástrah, jež s tématem filmu souvisejí. „Řečeno úplně prostě,“ vysvětluje Wellsová, „se tu jedná o člověka, který se setká se svým ‘dítětem uvnitř‘ (ten termín označuje Wellsová za kalifornský psychiatrický žvást). Toho má každý z nás plné zuby a zabývat se tím v komedii je velice scestné. Jako scenáristce mi bylo jasné, že se v tom nesmíme příliš utápět. Aby se vyhnula přehnané sentimentalitě, vymyslela Wellsová konflikt mezi oběma postavami: Muž se děsí toho, že se vidí znovu jako dítě, a dítě s hrůzou shledá, že z něj vyrostla nula. Film je navíc bohatý na komické situace. Pod tím vším se ovšem skrývá téma konfrontace dospělého člověka s tím, co zavrhl jako „hloupé dětinské sny“. Jsme takoví, jací jsme jako malí chtěli být? O čem snil Bruce Willis, když mu bylo osm? „Myslím, že jsem v osmi letech chtěl, aby mi bylo devět. Chtěl jsem být starší. Jednu dobu jsem se myslel na řidiče kamiónů, protože s kamiónem bych, až vyrostu, viděl celý svět nebo aspoň celou zemi. A nakonec ze mě vyrostl někdo, kdo beztak celý svět viděl.“ I malý Spencer Breslin má své představy: Chtěl by být asistentem manažera u Gapu (pozn. nadnárodní síť obchodů s oděvy pro celou rodinu), možná policistou či detektivem nebo možná dokonce hercem.

Dlouhý popis
Motto: Nikdo nedospěje tak, jak si představoval. Ani Bruce Willis ne!
Délka: 104 min

352 hlasů