Jak ukrást nevěstu

„Ve své podstatě je Jak ukrást nevěstu starým příběhem o tom, že člověk často nevidí lásku, i když ji má přímo před nosem,“ míní režisér Paul Weiland. „Tom je velice pohledný muž, který má u žen úspěchy, ale nemá v úmyslu se na žádnou vázat. Když Hannah potká někoho jiného, uvědomí si, že nejen ztratí svou nejlepší kamarádku, ale že ji doopravdy miluje a jen si to neuvědomoval.

„Bohužel Tom zjistí příliš pozdě, že Hannah je pro něj skutečně ta pravá,“ říká Dempsey. „Hannah věří v opravdovou lásku a manželství, zatímco Tom byl až do tohoto okamžiku sukničkář, který neměl na manželství ani pomyšlení. Tom měl spoustu příležitostí, promarněných možností, ale Hannah mu byla vždycky nablízku. Teď mu ji ale osud sebral a jeho jedinou možností je jet do Skotska jako její „družička“ a pokusit se ji získat pro sebe.“

Od samého začátku Moritz toužil po Patrickovi Dempseym. „Když jsme dostali do rukou scénář, líbila se nám ta myšlenka,“ vzpomíná Moritz. „Říkali jsme si, že to je skvělý nápad na romantickou komedii. Měl jsem Patricka Dempseyho rád už od filmu Láska není v ceně, a pak se objevil v mém filmu Holka na roztrhání. Od té doby je navíc jasná jedna věc – doktora McVysněného by nezahrál jen tak někdo. Pochopitelně, že byl prvním kandidátem na roli Toma.“

„Patrick byl pro tu roli naprosto dokonalý,“ míní Weiland. „Vždycky mě fascinoval svou schopností zahrát i vyvolat tolik různých pocitů. Když jsou s Michelle pohromadě, je to skvělá kombinace. Ona překypuje životem a má smysl pro humor srovnatelný s tím jeho.“

Dempseyho role napraveného mizery lákala. „Tom má všechno, co se mu zachce, až do chvíle, kdy se Hannah zasnoubí – a on si uvědomí, že bez ní jeho zdánlivě dokonalý život nic neznamená,“ tvrdí. „Když mu začne být jasné, že by o ni měl přijít, skutečně ho to probere – je ochoten změnit celý svůj život jen proto, aby o ni nepřišel. Myslím, že to je dobrý námět – znám spoustu chlapů, kteří si přejí, aby bývali měli dost rozumu a odvahy na to udržet si někoho, koho nechali odejít.“

Když Dempsey souhlasil, začal Moritz hledat ideálního režiséra. Kolega mu doporučil, aby se podíval na film s názvem Sixty Six, který režíroval Paul Weiland. Moritz to udělal, byl z něj nadšený, setkal se s Weilandem a plácli si.

„Paul má skvělý cit pro komedii a chápe křehkost vztahů a romantiky,“ říká producent. „Skutečně je schopen dodat příběhu důvěryhodnost.“

„Sám jsem tak trochu romantik,“ připouští Weiland, „takže jsem vždycky toužil po tom natočit romantickou komedii. Tom je na tom na začátku příběhu po citové stránce velice špatně, ale na jeho konci je schopen přiznat, koho doopravdy miluje. Líbilo se mi, že je to vyprávěné z pohledu muže, protože ve většině filmů má zlomené srdce žena. Je příjemné vidět, že se to stává i opačnému pohlaví!“

Dempsey míní: „Jednou z věcí, pro které tenhle film stálo za to natočit, byla spolupráce s Paulem. Několikrát jsme na poslední chvíli vylepšili scénu nějakou improvizací. Je to velká výzva, ale také velká zábava, zjišťovat, co je skutečně legrační, ale Paul to současně dokáže udržet v rámci předem daných mezí.“

Dokonalým příkladem je scéna, ve které Tom jako „družička“ doprovází Hannah k vybírání porcelánu a stříbra na svatební hostinu. „Kdesi jsem se dočetl, že Patrick umí žonglovat, takže jsem navrhl, že by mohl žonglovat s obřími porcelánovými talíři,“ vzpomíná Weiland. „Během několika zkoušek byl naprosto skvělý. Jak už to ale chodí, při prvním ostrém záběru mu všechny talíře popadaly – ale při dalších se mu to už zase podařilo na jedničku.“

„Ten nápad vznikl toho samého dne, kdy jsme onu scénu natáčeli,“ říká Dempsey. „Paul se zeptal, jestli umím žonglovat, a když jsem odpověděl, že ano, tak povídá 'A co kdybychom to zkusili s těmi talíři?' Řekl jsem mu, že už jsem nějakou dobu nežongloval, ale tak nějak jsme tu scénu na tom nápadu vystavěli. Úplně se změnila její dynamika.“

Hannah, ženu, o které si Tom náhle uvědomí, že ji celý život miluje, představuje Michelle Monaghan. „Hannah Tom nebere moc vážně,“ říká. „Má smysl pro humor a baví ji vyprávění o jeho příhodách. Pravdou je, že ho má ve skutečnosti hodně ráda, ale nikdy to nedá najevo. Nevidí tu šanci na dlouhodobý vztah, protože pro něj je manželství naprostou zbytečností, zatímco pro ni je velice důležité. Jde tu o prastarý příběh lidí, kteří si nedovedou uvědomit, co jeden pro druhého znamenají, dokud se jejich cesty nerozejdou.“

Dempsey si spolupráci s Monaghan hodně užil. „Hodně jsme se nasmáli,“ říká. „Je tak zábavná proto, že je to odvážná herečka – je pro každou špatnost.“

Podle vedoucího výroby Calluma Greenea je Jak ukrást nevěstu „roztomilým a poutavým příběhem se dvěma herci, na které je radost se dívat. Myslím si, že o to tu jde. Patrick i Michelle jsou oba velice talentovaní a dokonale si rozuměli. Rozesmějí vás a nedokážete od nich odtrhnout oči.“

Monaghan se domnívá, že Paul Weiland ve filmu Jak ukrást nevěstu namíchal tu správnou směsici humoru, emocí, grotesky a vážných témat. „Paula naprosto obdivuji,“ prohlašuje s obrovským úsměvem. „Každý den mne nějak rozesmál – být v jeho přítomnosti a mít ho za režiséra bylo skvělé. Má báječný cit, který se v každé romantické komedii neobjevuje; dává do filmů něco jedinečného, evropský pohled a styl.“

Třetí osobu milostného trojúhelníku filmu Jak ukrást nevěstu – Skota Colina, který se do Hannah zamiluje a po fantastických šesti týdnech ji požádá o ruku - ztvárnil Kevin McKidd, který si zahrál jednu z hlavních rolí v seriálu HBO Řím a v poslední době se objevil v hlavní roli seriálu stanice NBC Journeyman. „Do role Colina jsem hledal někoho, kdo nebude působit jednoznačným dojmem,“ říká Weiland. „Chtěl jsem někoho schopného – silného a vášnivého. Nemohlo jít o někoho, koho by diváci okamžitě nenáviděli, protože se musel Tomovi vyrovnat a být mu důstojným soupeřem. Colin je také bohatý a má lepší způsoby, je upřímnější. Zdá se, že je to muž, na kterého Hannah čekala – silný, který ji vždy podpoří, ať se děje cokoliv.“

„Na první pohled je Colin dokonalý,“ tvrdí McKidd. „Má báječný hrad. Patří mu obrovský pozemek ve Skotsku. Jeho rodině patří po staletí známá výrobna skotské whiskey a pohybuje se ve vyšších kruzích. Je to téměř šlechtic – jde o velice noblesní a finančně zajištěnou rodinu.“

Herec připouští, že tato role představovala změnu oproti těm, do kterých je běžně obsazován. „Nejdřív jsem byl trochu nervózní, protože jsem vždycky točil vážné, působivé filmy,“ říká. „V Jak ukrást nevěstu bych měl být protějškem Patrickovi, skvělému herci, který hrál ve spoustě komedií a řadě romantických filmů. Má skvělý talent na improvizaci a je zábavný. Byl jsem nervózní, ale on moje obavy rozptýlil.“

Ve společnosti těchto dvou herců byla role Hannah pro Monaghan podle jejích slov velice snadná. „Bylo velice snadné jim podlehnout, protože jak Patrick Dempsey, tak Kevin McKidd jsou oba velice, velice okouzlující. Mohla by si herečka přát lepší společníky?“

Jedním z nezapomenutelných okamžiků pro McKidda bylo, když se učil smečovat v basketbalu. „V rané verzi scénáře moje postava hrála golf, což pro mě jako pro Skota bylo naprosto normální. Když se to změnilo na basketbal, byl jsem z toho dost zoufalý. Naštěstí mám docela postřeh, takže jsem byl schopen míč alespoň chytat. Naštěstí se v té době zrovna v televizi basketbal dost objevoval. Takže díky tomu, skvělému trenérovi a filmovým kouzlům se ze mě stal špičkový basketbalista!“

Další neuvěřitelná chvíle přišla, když se Weiland dozvěděl, že McKidd velice dobře zpívá, i když nikdy neměl profesionálního učitele. Původně byla ve scénáři scéna, ve které Colin na slavnostní večeři recituje své nastávající báseň od Roberta Burnse, ale ve finále v ní McKidd zpívá klasickou skotskou píseň „Love is like a rose“. Jediné oko nezůstalo suché – jak mezi herci, tak ve štábu!

Trojici hvězd doplňují zkušení a skvělí herci: Sydney Pollack představuje Tomova otce a Kathleen Quinlan hraje matku Hannah, Joan.

„Sydney a Kathleen jsou ohromní herci,“ dodává Moritz. „Oba natáčeli s Patrickem a Michelle několik scén, které dodávají příběhu závažnost a uvěřitelnost. Byl to od Paula skvělý nápad angažovat právě tyhle herce.“

„Se Sydneym se už nějakou dobu znám,“ říká Weiland, „a vlastně pracuji ještě na jednom projektu, který jeho společnost produkuje. Jako Tomův otec je velice zábavný, ale musím přiznat, že jeho angažování mi způsobilo nemálo bezesných nocí, protože jsem měl režírovat jednoho z nejslavnějších režisérů na světě! Ale on mne velice podporoval a byla s ním skvělá zábava.“

„Byl jsem poctěn, že roli Joan přijala Kathleen Quinlan,“ pokračuje Weiland. „Nejde o velkou roli, ale je důležitá, protože právě ona si uvědomuje, že možná dělá její dcera chybu, když si bere Colina. Ale současně má o Tomovi jisté pochybnosti – nejsem si jistý, jestli chce, aby si vzal její dceru. Možná jde o to, že podle ní není pro její dceru nikdo dost dobrý, ale myslím, že si Joan vždycky myslela, že Hannah má na víc. Joan zjistí, že je v životě Hannah Tom tím nejdůležitějším, co existuje – a to se dá těžko něčím trumfnout.“

Od samého počátku měli tvůrci filmu v plánu natočit finále Jak ukrást nevěstu ve Skotsku, kde se odehrává. „Nemůžete prostě postavit žádné kulisy, které by se vyrovnaly skutečnosti,“ říká Moritz. „To krásné prostředí filmu hodně pomáhá a současně nabízí pomocnou ruku i hercům, aby si mohli lépe uvědomit, kým jsou a co dělají.“

„Skotsko je ve filmu rozhodně něčím jako další postavou,“ prohlašuje Patrick Dempsey. „Když tam jste, vnímáte jeho odlišnost. Voda, venkov – je to tak nádherné a nepodobá se to žádnému jinému místu na světě. A místní lidé byli skvělí – sice jsem jim nerozuměl ani slovo, ale byli naprosto úžasní, báječní.“

Pět dní se natáčelo na hradě Dunvegan na ostrově Skye. I když má ostrov obvykle maximálně 12000 obyvatel, štáb filmu Jak ukrást nevěstu zahrnoval 250 lidí, 25 herců a 300 statistů. „Bydleli jsme roztroušeni po padesáti různých hotelích, penzionech a ubytovnách. Je neuvěřitelné, že jsme to zvládli,“ míní vedoucí výroby Callum Greene.

Hrad Dunvegan, pevnost idylicky umístěná na břehu jezera, je podle legend nejstarším obývaným hradem v severním Skotsku a rodina MacLeodů ho obývá nepřetržitě už po sedm století. Právě na rozsáhlých pozemcích, patřících ke hradu, se natáčela řada scén.

„Podíváte se přes louky za sebe na hrad Dunvegan a je to jako pohádka, nemůžete se toho nabažit,“ vzpomíná Paul Weiland. „Pro mě je vizuální kouzlo součástí celého dojmu z filmu. Myslím, že řada romantických komedií je natočena hrozně nudným způsobem. Chtěl jsem, aby tenhle film byl pestrý. Chtěl jsem vytvořit svět, při jehož spatření by si každý, kdo ho viděl, říkal 'Ano, tam bych rád bydlel'.“

Kevin McKidd, který vyrostl ve východním Skotsku, byl šťastný, že může pracovat tak blízko domova. „Když na Skotsko svítí slunce, je to nejkrásnější místo na světě,“ poznamenává. „Myslím, že je skvělé, že můžeme divákům ukázat, že je to skutečně romantická a kouzelná země. Nikde jinde na světě byste ho nemohli napodobit.“

Při natáčení na Skye zažil štáb malý zázrak. Ačkoliv bylo třeba natočit v exteriérech rozsáhlé scény, na kterých se podílely stovky statistů, nespadla ani kapka deště – a to i přesto, že se natáčelo v místech, kde za rok spadne kolem 1500 až 2000 mm srážek. Nikdo z místních tomu nechtěl uvěřit. A zatímco bylo na Skye krásné počasí, u hranic s Anglií byly bouřky a průtrže mračen.

Co se týče sekvence se skotskými hrami, říká Moritz následující: „Je skotskou tradicí, že když se koná svatba, musí ženich vyhrát skotské hry, aby si nevěstu zasloužil. Tom se snaží dokázat, že zvládne soutěže, ve kterých nikdy žádný Američan nesoutěžil.“

„Chtěl jsem, aby to bylo opravdu věrohodné,“ vysvětluje Weiland. „Skotské hry se pořádají pro zábavu, všichni na sobě mají kilty a renesanční kostýmy, ale Tom je bere velice vážně a je přesvědčený, že pokud v některých disciplínách Colina porazí a vyhraje hry, bude mít možnost získat Hannah. Samozřejmě nejde všechno tak docela podle jeho představ.“

Weilandovi s realizací filmu Jak ukrást nevěstu pomáhali kameraman Tony Pierce-Roberts, BSC a kostymérky Penny Rose a Rebecca Hale. Všichni už s režisérem v minulosti spolupracovali, stejně jako výtvarník Kalina Ivanov, která stojí za loňským hitem Malá Miss Sunshine.

Ivanov říká, že výslednou podobu filmu definují všechny jednotlivé postavy. „Používám velice specifickou barevnou paletu, protože mám pocit, že tyhle barvy vyvolávají odpovídající emoce,“ míní.

Když za ním režisér poprvé přišel a nabídl mu spolupráci, vytvořil na svých webových stránkách galerii, kterou si Weiland prohlédl. Během následných setkání s režisérem a producentem si uvědomili, že sdílejí podobné představy o postavách, humoru i eleganci scénáře.

„Jednou z věcí, které mne k tomuto filmu přitahovaly, byla příležitost stvořit dva odlišné světy,“ vysvětluje Ivanov. „Jeden z nich je ten Tomův, současný a moderní. Je to bohatý a tvůrčí muž. Ten druhý je svět skotských tradic, vystavěný na létech tradic a dlouhodobém bohatství.“

„Když jsme vymýšleli podobu Tomova bytu, objevili jsme v LA jedno místo, které bylo ze své podstaty ideální. Byla to prázdná schránka, která mi umožnila dát Tomově postavě určitý styl. Vyrobil jsem řadu knihoven, které lemovaly místnost. Protože je bohatý starý mládenec, chtěl jsem také, aby měl doma co nejlepší techniku, takže jsem navrhl rozsáhlou sbírku DVD. Stejně tak jsem vytvořil dokonalou kuchyni starého mládence, dechberoucí a nádhernou místnost, která patrně nebyla nikdy k ničemu využita, a velký stojan s vínem.“

Co se týče Skotska, inspiroval se Ivanov historií. „Hlavní inspirací byly tradiční barvy tartanu skotské filmové rodiny,“ říká. „Obsahuje krásnou zelenou, trochu modré a mírně červené na dozdobení, takže jsem si červenou vyhradil až pro skotské scény. Většina květin na svatbě jsou rudé růže, společně s tradičním skotským vřesem – který dodal potřebnou modrou a zelenou.“

Ačkoliv ve většině záběrů figuruje jako Colinův domov hrad Dunvegan, najít odpovídající interiéry nebylo snadné. „Ve finále jsme použili exteriéry z asi čtyř nebo pěti budov. Jednou z věcí, které jsem zjistil, bylo to, že skotské hrady jsou stylově nejednotné, protože se běžně stávalo, že základ byl postaven ve třináctém století, pak přibyl v patnáctém tudorovský strop, v osmnáctém se přestavovalo a natáhly se tapety, a v devatenáctém byl zaveden vodovod. Takže v jednom hradu najdete obrovské rozpětí stylů.“

Jedním z hradů, které tvoří interiér rodiny McMurrayů, je hrad Broughton poblíž Oxfordu, který má klasické prvky skotské architektury. Protože se ale filmařům nelíbilo druhé patro hradu, hledal se pro intimnější záběry další, kterým se nakonec stal Dorney Court. V několika záběrech z exteriérů ale Colinův domov supluje ještě další hrad, skotský Eilan Donan, který stojí na ostrově Skye. „Stala se z toho tak trochu taková Rubikova kostka, poskládat to všechno dohromady nebylo jednoduché,“ poznamenává Ivanov.

Úkolem navrhnout správné osvětlení byl pověřen kameraman Tony Pierce-Roberts, BSC, který má na svém kontě dvě nominace na Oscara. „Paul dal jasně najevo, že nechce, aby byl film příliš světlý. Nechtěl docílit efektu, kterému říká 'komediální osvětlení',“ prozrazuje Pierce-Roberts. „Chtěl, aby film působil realisticky a věrohodně.“

„Nasvítit Tomův byt, který objevil Kalina, bylo opravdu těžké. Byl překrásný, ale nacházel se v patnáctém patře. Okna ale měla moc hezký tvar, který odpovídá oknům v řadě starších podkrovních bytů v New Yorku.“

„Ve filmu se odehrávají tři svatby,“ vysvětluje Weiland. „Každá z nich má specifickou atmosféru. Nejdůležitější je pochopitelně ta poslední. Chtěli jsme, aby působila uvolněně, takže jsme natáčeli pod volnou oblohou a v noci. Odehrává se v New Yorku v nádherném prostředí. Je nádherně nasvícená a působí neuvěřitelně romanticky. .Musíte v lidech zanechat dojem, že nešlo jen o nádherné pokoukání, ale že je to i chytilo za srdce.“

Podstatnou roli na konečné podobě filmu hrála také spolupráce mezi oběma kostymérkami. Za americkou část snímku byla zodpovědná Penny Rose, zatímco ve Spojeném království převzala štafetu Rebecca Hale. „Když o tom tak přemýšlím, udělal jsem Patrickovi pár velkých ohavností: musel se objevit nahý a také v mini kiltu,“ směje se Weiland.

„Michellina postava potřebovala nějaký vývoj, kterým by v průběhu filmu prošla,“ poznamenává Rose. „Myslím, že je také důležité, že jako restaurátorka umění si pravděpodobně nepřijde na kdovíjak velké peníze, takže jsme se snažili vyhýbat špičkové módě. Na začátku působí dost obyčejným dojmem, ale v průběhu filmu se to mění.“

„Pokud si budete brát někoho ze skotské aristokracie,“ vysvětluje Rose, „můžete předpokládat, že půjde o velice honosnou záležitost. Bude to takřka královská svatba.“ S ohromujícími svatebními šaty, které má Hannah na skotské svatbě, kontrastují jednoduché a elegantní šaty, které má na svatbě s Tomem, a které navrhla Selia Yang.

Skotskou část měla na starosti Rebecca Hale. „Skoro měsíc jsme s Penny probíraly to, co dělá a jak to působí,“ říká. „Musely jsme Skotsko od Ameriky opravdu výrazně odlišit.“

Podle jejích slov původně neuvažovaly o tom, že by se tartan ve filmu objevil dříve než na svatbě. „Skoti nechodí pořád jenom v tartanech a kiltech. Používají se na svatbách a různých obřadech. Ale mluvily jsme o tom s Paulem a ten chtěl od prvopočátku vyvolat v divákovi dojem, že jsou Skoti od Američanů velice odlišní, takže jsme se tomu podřídily.“ Tartan rodu McMurrayů byl pak pečlivě vybrán z takřka osmdesáti možných variant. Tartan, který má na sobě postava Patricka Dempseyho, se nazývá Royal Stewart. „Je to vojenský tartan – nosí ho dudáci,“ vysvětluje Hale. „Když si lidé představí tartan, obvykle jde o Royal Stewart.“

Kapitolou samou pro sebe pak byla sekvence na skotských hrách. „Paul mi řekl, že chce, aby to působilo středověce,“ směje se Hale. „Protože jsem s ním už spolupracovala, vím, že má specifický smysl pro humor. Půjčili jsme si řadu kostýmů z divadel, protože jsou nápaditější.“ Nejnáročnějším úkolem pak bylo obstarat pro 250 statistů různé druhy renesančních obleků a bizarních paruk.

Dlouhý popis
Délka: 101 min

550 hlasů