Matka představená je šokována slepou a fanatickou vírou mladé novicky Hadewijch a pošle ji pryč z kláštera, aby objevila sebe samu. Hadewijch se znovu stává Céline, dvacetiletou dcerou ministra francouzské vlády. Její vášnivá láska k Bohu, vztek...

Film-vice

Dívka Céline, řádovým jménem Hadewijch, jde lesem k Božímu hrobu. Vroucně se modlí ve své cele. Při společném jídle v klášteře dívka nejí, v zimě chodí neoblečená. Proto je vyloučena z kláštera. Jako novicka se protiví pravidlům a její láska ke Kristu je podle matky představené nezdravá. („Nejste pokorná. Jste karikaturou jeptišky.“) Při odchodu z kláštera Céline vidí místního údržbáře Davida, jak je odvážen policií v poutech. Porušil podmínku a musí na tři měsíce do vězení.

Křehká Céline (na kterou často dopadá světlo připomínající středověké malby), která stále touží po Kristu a trápí se jeho „nepřítomností“, se vrací z kláštera na severu Francie do samého centra Paříže, do luxusního paláce ke svým rodičům. Otec, ministr vlády, i její matka jsou dívce značně vzdáleni, jejich konverzace se omezuje na nejnutnější minimum.

Zbožná Céline se seznamuje s mladým muslimem Yassinem bydlícím na pařížském předměstí. Mladík je jí sympatický, ale Céline s ním nechce navázat intimní vztah, protože duši i tělo zasvětila Kristu. Překvapivě ale přistupuje na Yassinovo chování, které ne zcela respektuje zákon (ukradená motorka). Yassine seznámí Céline se svým bratrem Nassirem, který vede duchovní kurzy. Céline se s bratry sbližuje a Nassir jí předkládá svoji vizi víry jakožto úkolu očistit svět od zla, a to i prostřednictvím násilí. Poté, co se Céline vrací ke klášteru, aby se s ním vnitřně rozloučila, odjíždí spolu s Nassirem do Bejrútu, kde jsou svědky násilného střetu, a Céline vyslovuje své odhodlání bojovat za Boha. V jejích očích je vidět extatický stav vytržení…

Náhlý návrat do Paříže: Céline a Nassir jedou metrem, jsou zjevně nervózní. Následuje mohutný výbuch nedaleko Vítězného oblouku v samém centru města. V následující scéně se Céline vrací do kláštera, kde již opět pracuje údržbář David. Spustí se mohutný déšť, oba se schovají do blízkého skleníku i s jednou z řádových sester. Po lijáku jde Céline do kostela, modlí se, pak jde ještě k nedalekému Božímu hrobu (opakování scén ze samého začátku filmu), kde propuká v zoufalý pláč z nemožnosti naplnit svoji lásku ke Kristu. Odchází na břeh rybníka, noří se do vody, hladina se nad ní zavírá. Najednou se ale objevuje údržbář David, Céline z vody vytahuje a ta jej pevně objímá… Jde o první projev skutečně lidské lásky ve filmu.