Gympl

Jak vznikal scénář k filmu a probíhaly přípravy na natáčení…
Režisér Tomáš Vorel pochází z Bráníku, pražské čtvrti, kterou prostupuje například barrandovský most. Bráník byl odjakživa pomalovaný, čehož si nemohl režisér Vorel nevšimnout. Když se pak setkal s ředitelem gymnázia Tomášem Houškou, který napsal knihu Graffiti Rules, o partě graffiťáků, které učil, a zároveň potkal Pavla Noska, jehož graffiťácká éra skončila vyhazovem ze školy, začal se s oběma pravidelně scházet nad scénářem inspirovaným knihou a reálným osudem. „Možná to bude znít naivně, ale původně jsem měl graffiti za záhadnou malbu, netušil jsem, že je to podpis člověka, krycí jméno, které volá: jsem tady, takhle se jmenuju a žiju v tomhle městě,“ přiznává Tomáš Vorel.

Samotnému natáčení předcházelo mnoho schůzek s Tomášem Houškou a Pavlem Noskem nad mnoha verzemi scénáře, režisér Vorel absolvoval pár akcí v terénu, Pavel Nosek přivedl člověka říkajícího si Pasta Oner, který je znalcem graffiti, z něhož se stal odborný poradce filmu. Nosek s Pastou vymysleli jména pro všechny writerské role, spolupodíleli se na výběru filmových lokací pro malování graffiti, dali dohromady veškeré skici, vytvořili tagy použité ve filmu, dohlíželi na všechny detaily v tomto směru. Film je tak z tohoto pohledu autentickou výpovědí, i když cílem režiséra nebylo tuto subkulturu detailně mapovat, ale zachytit ji jako součást dnešního života. „Já měl nějaké představy o malování graffiti, o hudbě spojené s tímto, ale kluci, kteří na tom se mnou pracovali, srazili moje filmařské představy na zem,“ popisuje Tomáš Vorel. „Na začátku byl jejich velký odpor a naprostá nechuť spolupracovat s filmem. Často jsme se v pojetí některých věcí úplně rozcházeli, například když jsme s kameramanem Markem Jíchou řekli, zda by Mádl mohl stříkat sprejem jen tak do vzduchu. Oni na to, že je to úplná blbost,“ říká Tomáš Vorel.

Přesto se však nakonec Tomáš Vorel s lidmi z komunity kolem graffiti dokázal domluvit, výsledek je tak přijatelným kompromisem pro všechny tvůrce. Tomáš Vorel jr., jehož v malování graffiti ve filmu supluje právě Pasta, prošel i tak ročním tréninkem ve sprejování.„V mých raných teenagerovských letech jsem se o malování graffiti pokoušel, chodili jsme s klukama do Bráníka na legální zdi, ale výsledky byly strašný,“ říká Tomáš Vorel jr. „Naučit se malovat graffiti trvá tak dlouho, že jsem za rok tréninku nepochytil pořádně ani základy. Samozřejmě jsem se musel naučit, jak držet sprej, jak dělat pohyby rukou atd., to bylo takové základní desatero, ale pětadevadesát procent všech tahů ve filmu je dílem rukou někoho jiného,“ dodává Vorel jr.

Jirka Mádl hraje ve filmu Michala, který se ke graffiti dostává přes zkušenějšího Petra (Tomáš Vorel jr.), takže byl v malování úplný nováček a nebyly na něj kladeny velké nároky. „Mádl se vlastně učí, a přestože to ve filmu mnoho lidí ani nezachytí, urazí jeho styl kus cesty, což se muselo předem pečlivě naplánovat už kvůli tomu, že se netočilo chronologicky,“ doplňuje spoluautor scénáře Pavel Nosek.

O obsazení filmových rolí…
Režisér Tomáš Vorel měl v obsazení některých rolí jasno předem, například roli ředitelky hraje Vorlova téměř dvorní herečka Eva Holubová, která se na filmu podílela tentokrát také jako spoluautor scénáře a dramaturg, shodou okolností chodila s režisérem Vorlem na stejný gympl. „Některé role jsou mi jasné od začátku, na některé dělám casting, často si vybírám lidi podle očí a podle typu člověka na určitou roli. V Gymplu hraje celá řada mladých lidí, dlouho jsme řešili roli Michala, kterou nakonec dostal Jirka Mádl. Stoprocentně jasné nebylo ani obsazení mého syna, i když jsem na něj při psaní scénáře myslel,“ popisuje Tomáš Vorel, který dal Evě Holubové volnou ruku v obsazení některých rolí učitelského sboru. Holubová se tak zapříčinila například o obsazení Zuzany Bydžovské do role matky Petra (Tomáš Vorel jr.) nebo prvního českého eurokomisaře Pavla Teličky do role školního inspektora. „Řekněme, že u zárodku byl můj hec s paní Evou Holubovou na loňském filmovém festivalu v Karlových Varech, …ale ambici hrát ve filmu jsem neměl,“ komentuje svoji první hereckou roli Pavel Telička.

Karikatury profesorského sboru dokonale ztvárnili Tomáš Matonoha, Jiří Schmitzer, Milan Šteindler, Martin Brožek nebo Veruna Dobešová. Do rolí rodičů hlavních hrdinů obsadil režisér Hanáka, Ivanu Chýlkovou nebo Jana Krause. Hlavní dívčí role ztvárnily Lenka Jurošková a Martina Procházková. V malých rolích vyšetřovatelů se objeví například Václav Marhoul a Ondřej Trojan. Sám Vorel ztvárnil malinkou roli školníka.

O natáčení
Natáčení začalo symbolicky 21. srpna 2006, v září se štáb přesunul do exteriérů, natáčelo se v Praze. A to například v opuštěné továrně na Smíchově, na Letné u kyvadla nebo v klubu Cross. Dramatičtější bylo natáčení v pražském metru, mohlo se točit vždy jen čtyři hodiny přes noc. Veškeré scény jsou točené v reálu, ve filmu není jediný ateliér. Tomáš Vorel jr. studoval stejný gympl jako režisér Vorel, který chtěl film na této škole původně točit, nakonec byl vybrán gympl Budějovická, který se režisérovi jevil jako větší a masovější. „Paní ředitelka nás tam nechala točit, přestože měla výhrady ke scénáři, který není příliš lichotivý pro školu, školství a pro naše profesory, ale on není úplně lichotivý ani pro naše studenty. Snažili jsme se o tragikomické pojetí všech postav, není tam žádná vyloženě kladná nebo záporná postava, chtěli jsme dobré i špatné a ošklivé i krásné hrdiny,“ říká Tomáš Vorel.

O hudbě k filmu, tricích, kameře a střihu
Přestože měl Tomáš Vorel původně představu, že by hudbu mohli dělat autoři hudby k filmu Kouř, ke kterému Vorel film stylově Gympl nejvíc přirovnává, nakonec se rozhodl pro reálnou hudbu subkultury, které se film dotýká. Hudbu k filmu složil Wich, použité jsou i některé texty Indyho. Indy & Wich prostě režiséra po poslechu české hip hopové scény zaujali nejvíce. „Oba dva jsou velice talentovaní, kdyby dělali hudbu v jiné době, byli by taky úžasní,“ popisuje Tomáš Vorel. „Pro ten film je jejich hudba čitelná, přestože je samozřejmě určený daleko širší veřejnosti,“ dodává Tomáš Vorel. A

utorem jedné písně a tří hudebních motivů je také Tomáš Matohona, zatím ve své největší filmové roli, který na place zapěl píseň, která se Vorlovi zalíbila natolik, že v Matonohovi probudil jeho starou vášeň. „Matonoha je původem folkař, má plno krásných písniček, jako folkař se neuplatnil, tak šel dělat herce,“ směje se Vorel. Jednu skladbu mají ve filmu SuperCroo.

Přestože v Gymplu divák triky většinou neuvidí, každý druhý záběr je nějak „trikovaný“, ať už třeba retuše lanek v těžkých scénách pro herce. „Filmové triky ale nechci prozrazovat, filmoví hrdinové pak nejsou takoví frajeři, když vidíte, jak se to dělalo, takže raději zůstaňme u toho, že ve filmu žádné triky nejsou,“ nechce Vorel prozradit několikaměsíční práci Patrika Veleka.
Tomáš Vorel spolupracuje od Kamenného mostu s kameramanem Markem Jíchou, který je také koloristou a střihačem v jedné osobě. Po filmu Skřítek je Gympl druhý film, který spolu nastříhali. „Mezi mé nejbližší spolupracovníky patřil také mistr zvuku Jiří Melcher,“ doplňuje Vorel.

Jaký je film očima režiséra a jeho herců…
Přestože sloganem filmu je „Komedie o studentech, učitelích, rodičích a graffiti“, sám režisér a většina herců mluví o žánrové pestrosti, generačním střetu studentů gymplu, jejich kantorů a rodičů, film reflektuje řadu problémů současné společnosti:

Střídání dne a noci, střídání spořádaného a jakéhosi divokého života, nuda ve škole, povinnosti a noční dobrodružství… V této souvislosti vzpomínám na Rychlé šípy, Bratrstvo kočičí pracky, to, co nás na Foglarovi lákalo, bylo skutečné dobrodružství v ulicích, které se dnes kvůli televizi a počítačům stává dobrodružstvím virtuálním. Tomáš Vorel

Když se mě někdo ptal, co s tím Vorlem točím, nikdy jsem nepoužil slovo komedie. Vždycky jsem říkal, že je to docela zajímavý filmový sociologický výzkum. To, že se člověk zasměje, není tak určující pro žánr… Moje postava má větší kapesné, než mají učitelé plat, profesoři si pak těžko budují nějakou autoritu.. Postava Michala je mi velmi blízká v tom, že jsem chodil na osmiletý gympl a měl jsem za první čtyři roky čtyři podmínečné vyloučení, takže to byla taková vzpomínka na dětská léta…Jiří Mádl

Petr je takový melancholik, přes den je tichý a v noci dostává náboj, který zužitkovává při malování graffiti. Běžný svět školy a všech stereotypů je hrozně jednoduchý a člověk nemá potřebu se v něm nějak projevovat, protože je stejně jenom jedna kostička ve skládance. V noci ale dostává prostor pro seberealizaci, a v tom se mi role Petra líbila. Tomáš Vorel jr.

Myslím, že film nekritizuje školství a školu, ale ukazuje vztahy a dialog dvou generací. Na jedné straně ta starší, v našem případě vyrůstající a vychovávaná v totalitě, která si své sebevědomí opírá o postavení a začlenění se do prověřené instituce, bojí se každé změny, které nerozumí.. Na straně druhé ta mladá, kterou sice vychováváme my, ale ona se narodila a vyrůstá v úplně odlišných společenských podmínkách, i když přesně neví, co svoboda je, touží po ní celou svou bytostí. Eva Holubová

Je to zajímavé, tenhle druh zábavy souvisí s dnešní dobou, je to takový zvláštní generační projev, řeč mladých lidí... Zažil jsem na vlastní kůži ten rodičovský šok, kdy mi volali policajti, ať si přijedu pro svého syna, který maloval graffiti. Žijeme v době, kdy se naše děti projevují třeba v tomhle směru, my jako rodiče se skrz naše děti přibližujeme k realitě doby. Martin Zbrožek

Myslím, že celý film má k realitě dnešního života hodně blízko… Oslovuje realitu a oslovuje přítomné problémy, a to vše Vorlovským, a tedy velmi inteligentním a přirozeným způsobem. Pavel Telička

Dlouhý popis
Motto: Komedie o studentech, učitelích, rodičích a graffiti...
Délka: 110 min
Země: Česká Republika , 2007

3060 hlasů