František je děvkař

Česká filmová historie je bohatá na děvkaře a hochštaplery, František by s nimi mohl hrát mariáš..

O děvkařích v českém filmu aneb Jak je vidí Jan Prušinovský
„Vždycky mě štvala představa, že děvkař nebo sukničkář musí být nějaký elegantní krasavec, nějaký takový ten hezounek z reklamy na máslo. Přitom nejslavnější český sukničkář Kristián je vlastně pěkně slizký ohava (ať mi to Oldřich Nový promine). Sukničkáři se vyznačují spíše než povrchní krásou jistou urputností. Oni se prostě dokážou dívat ženě do očí déle než jiní muži. Často pak bývá sukničkářství vedlejší produkt nějakého mnohem závažnějšího defektu. Kristián spíše touží po nějaké zábavě než po ženských…Svěrák, který často hraje postavy se sklony k zahýbání, vidí problém především v zatuchlosti manželství. Postava Vrány ve filmu Vrchní, prchni! je zase typický slaboch a ženské se na něj lepí. František Soukenický by s nimi mohl hrát mariáš. Je to takový milý medový chlapík, o kterého se všechny ženy chtějí starat. Jde na to přes tu mateřskost. Oni mají nutkání se o něj starat a on těm všem ženám chce pomoct...ve skutečnosti pak od nich prchá po okapu.“

O tom, jak se Pepa Polášek stal Františkem
Scénář filmu František je děvkař vznikal přibližně rok a půl. Při psaní scénáře měl Jan Prušinovský jasnou představu o obsazení role Františka Josefem Poláškem. Vzájemnou spolupráci si vyzkoušeli už v roce 2005 na Prušinovského studentském filmu Nejlepší je pěnivá. „Pepu Poláška jsem viděl před mnoha lety v Komediografu a poprvé jsem ho tam viděl, jak dělá svou legendární scénku „Trolejbusem ze Zlína do Otrokovic“. Bylo to v době, kdy jsem měl napsaný scénář k filmu Nejlepší je pěnivá,“ popisuje Prušinovský. „Když jsem viděl, jak Polášek imaginárním trolejbusem přejíždí jednoho chodce za druhým, bylo mi jasné, že toho osmnáctiletého kluka z mého scénáře musí hrát on. Že bylo Poláškovi už čtyřicet mi nevadilo a klidně jsem kvůli němu scénář přepsal,“ dodává. A to se Prušinovskému vyplatilo. Adaptace povídky Karla Kuny - studentský film Nejlepší je pěnivá, získal řadu ocenění na festivalech studentských filmů. Když pak začal vznikat námět k filmu František je děvkař, měl Polášek u Prušinovského hlavní roli jistou. „Samozřejmě, že Polášek stejně jako kterýkoli jiný herec, má svá specifika, takže jsem bral při psaní scénáře ohledy na to, co by mu mohlo sedět a co ne. Při natáčení jsme v několika scénách s Pepou improvizovali, vždy jsme zkoušeli dvě různý polohy,“ říká Jan Prušinovský a dodává: „Jedné jsme říkali „charakter“ a druhé „pičus“. Ve střižně pravidelně vyhrával ten „pičus“. “

O natáčení
Film František je děvkař se natáčel v průběhu srpna a září 2007. Natáčelo se na více než dvaceti lokacích v Praze a na okraji města v Chýni. „Natáčení probíhalo zřejmě v naprostém klidu, protože už si na něj vůbec nevzpomínám. Měl jsem dva opravdu výtečné spolupracovníky - asistenta režie Honzu Lišku a skriptku Stáňu Hoškovou. Jedna půlka mého mozku byl Honza Liška, který organizoval natáčení. Druhou půlkou mého mozku byla Stáňa Hošková, která kontrolovala, aby scény dávaly nějaký smysl, herci byli v záběru a správně artikulovali,“ popisuje Prušinovský.

O vizuální koncepci a hudbě
Plakát k filmu namaloval malíř, grafik a ilustrátor Tomáš Bím. „Znal jsem jeho práci a přišlo mi, že jeho obrazy mají podobnou atmosféru, jako film, který jsem natočil. Bím má specifický, jemný a přitom suchý humor, a proto jsme ho oslovili, aby namaloval plakát. Myslím, že je docela dobrý. Snoubí se v něm taková dětská naivita s určitou dospělou rafinovaností, což koresponduje s hlavní postavou, Františkem Soukenickým,“ vysvětluje režisér.

Petr Hapka je autorem filmové hudby, kterou složil a nahrál přímo pro tento film. Ve filmu jsou také slyšet úryvky mnoha písní, řadu z nich nazpívala Hana Hegerová – Mapa lásky, Čím dál víc nebo Svatební píseň. Ve filmu zazní dále například Tichá noc v podání Kühnova dětského sboru, Ďábel z Vinohrad od Suchého a Šlitra a další.

O dokončovacích pracích
Obrazová postprodukce filmu probíhala na české poměry netradiční technologií „digitálního intermediátu“. Tato velmi moderní a progresivní metoda zpracování filmových záběrů dává tvůrcům možnost absolutní kontroly nad výslednou vizuální podobou filmu. Většina tvůrců hollywoodských velkofilmů se už bez této metody v dnešní době neobejde.

Film František je děvkař byl natočen kamerou 35 mm na filmový negativ 35 mm. Natočené záběry na filmovém negativu byly zdigitalizovány pomocí speciálního filmového skeneru do digitálních dat ve vysokém rozlišení. Vzniklo tak asi 150 tisíc datových souborů, které odpovídají jednotlivým filmovým políčkům v celkové velikosti cca 2,5 TB (Tera Byte) Následně se již digitálně provedly potřebné úpravy – barevné korekce, retuše, některé triky – např. dodání 3D hejna špačků, úvodní a závěrečné titulky. Pro potřeby kinodistribuce se hotová data „vypálila“ na filmový pás - na zařízení „filmrecorder“ Toto digitální postprodukce probíhala v pražském studiu Avion Film.

František Soukenický – Josef Polášek
Obrýlený, upravený muž ve věku asi čtyřiceti let. V minulosti pracoval jako psychiatr. Jako nejlepší policajti bývají nejlepší zloději, tak František jakožto odborník na partnerské vztahy a manželské krize v reálném životě naprosto selhal.

Františkova manželka Eliška – Ela Lehotská
Eliška byla žena, která se rozhodla jeho děvkařství řešit trpělivostí, otevřeností a tolerancí. Proto si ji František vzal. Bohužel trpělivost, otevřenost a dokonce i tolerance má svoje hranice. A František tyto hranice překročil.

Viktor Outrata – Martin Pechlát
Viktor je rodinný přítel. Pracuje jako právník. Je to Františkův bývalý pacient. Specializuje se na rozvody. Viktor je expert v oblasti rozvodových řízení. Jednoho dne se zhroutí v kanceláři, protože už není schopen ustát neustálé nesmyslné hádky svých klientů.

Matka – Zdena Hadrbolcová
Františkova matka si žije ve svém vlastním světě. Dalo by se říct, že je v takové bublině, která je plná rajského plynu. Okolní svět vůbec nevnímá. František si myslí, že se takhle uzavřela od doby, kdy zemřel jeho otec.

Františkův bratr Miloš – Leoš Noha
Obtloustlý mohutný chlap o pár let starší než František. Hodný člověk. Snad proto, že nikdy nepřečetl žádnou knihu a po vzoru zemřelého otce se věnuje automobilům, nemá o něm jeho matka valné mínění.

Dlouhý popis
Motto: Vždycky jsem si vybíral ženy, které za to stály... Bohužel se ty ženy mezi sebou někdy tak trochu kryly...
Délka: 90 min
Země: Česká Republika , 2008

238 hlasů