Dveře dokořán

„Kdysi dávno jsem zkoušel napsat divadelní hru s názvem Breaking and Entering,“ říká Minghella. „Její základní myšlenkou byla situace, kdy se manželský pár vrátí z párty a zjistí, že jim někdo vykradl byt. A když pak začnou zjišťovat, co se jim ztratilo, zjistí, že nějaké věci naopak přibyly, a ty věci symbolizují potíže v jejich manželství. Líbil se mi ten nápad, ale nikdy jsem ho nedokázal zpracovat, přestože jsem to zkoušel.

Před několika lety jsme koupili starou kapli v severním Londýně, kterou jsme chtěli přebudovat na studio. Pamatuji si, že můj syn Max měl v té době neblahé tušení a pořád mi říkal: ‚To není dobré místo pro kanceláře‘, což jsem zakomponoval i do filmu. Chodil do nedaleké školy a dobře tu čtvrť znal. Mně se tam ale moc líbilo. Potom jsme začali s renovací a já jsem odjel do Rumunska hledat vhodná místa k natáčení filmu Návrat do Cold Mountain. A tehdy začaly ty telefonáty: ‚Ahoj, někdo se k nám vloupal. Ahoj, zase nás vybrali…‘ Předpokládám, že se naše kanceláře staly středem zájmu lidí z okolních baráků a přijít nás vyrabovat byla taková oblíbená kratochvíle. Během osmi týdnů nás vykradli třináctkrát.

Tenhle ‚křest krádežemi‘ mi připomněl ten 15 let starý nápad a přiměl měl zamyslet se nad tím, jestli by nešla ta myšlenka, že zločin může způsobit nápravu, zpracovat jinak. Mám názor, že když se stane něco zlého, udělá náprava té situace všechny silnějšími. A také si myslím, že existuje spousta různých způsobů, kterými můžete ostatním lidem něco ukrást. O tom ten film zčásti pojednává.“

„Je to příběh o různých londýnských světech, které se míjejí, srážejí a proplétají,“ říká Jude Law, který si zahrál titulní postavu Willa Francise. „O světech, u nichž někdy nepřemýšlíme o tom, co považujeme za samozřejmé, soudíme je nebo – a to je ještě horší – se k nim chováme sice zdvořilým, ale velmi povýšeným způsobem. Říkáme si: ‚Dávám peníze na dobročinné účely, nosím staré oblečení na charitu, dělám co můžu,‘ ale pravda je taková, že na kohokoliv, kdo není úplně na dně, kašleme. Nikdy se neptáme: ‚Kdo je ta služebná, co mi doma uklízí? Kdo je ten člověk, co mi vaří? A ten, co mi myje auto? Nemají třeba lepší vzdělání než já sám?‘“

„Máme tendence nahnat je do kouta a příliš se nám o nich nechce přemýšlet či mluvit,“ říká Juliette Binoche, která ve filmu ztvárnila Amiru – bosenskou běženku a matku Mira, jehož vloupání do kanceláří ve filmu celou sérii událostí odstartuje. „Hodně se mi zamlouval ten Anthonyho záměr zachytit, jaké je to být imigrant – jak se může celý váš život změnit kvůli válce, kvůli rozhodnutím jiných lidí. Jak přežíváte coby přistěhovalec, když jste ve své rodné zemi byli pianistkou nebo zubařkou a nyní jste šička nebo služebnou.“

„Je velmi jednoduché soudit lidi, pokud je pořádně neznáte a nejste seznámeni s jejich situací,“ říká Martin Freeman, který si zahrál Willova obchodního partnera Sandyho Hoffmana. „Děláme to všichni. Já to dělám pořád. Někdy člověk zapomíná, že každý má svůj příběh a svůj život. Když zjistíte, jak jsou jejich osudy často spletité, je mnohem těžší vidět to černobíle.“

„V dnešním Londýně se spoléháme na neviditelné skupiny Kosovců, Slovinců, Brazilců, Mexičanů, Nigerijců a lidí z Bosny či Ghany – na imigranty, kteří sem přicházejí a dělají práci, která nám nepřijde dost dobrá,“ říká Minghella.


Změny v demografii Londýna se odrážejí ve změnách jeho geografie. Ústřední postavou tohoto filmu je zahradní architekt, který má komfortní byt v přírodní oblasti na severu Londýna a supermoderní studio ve čtvrti King’s Cross. Tato část města se už dříve objevila v komedii Lupiči paní domácí nebo ve filmové sérii o Harrym Potterovi, jejíž fanoušci ji znají jako místo, odkud vyjíždí spěšný vlak do Bradavic. Nachází se v ní centrum vědění a kultury – Britská knihovna. Ale stejně jako mnohá sousedství, vystavěná okolo velkých nádraží, má i King’s Cross svou temnější, zpustlejší stránku.

Během 19. století se stal nejchudší částí Londýna a po několik dekád měl pověst známé vykřičené čtvrti. V posledních pěti letech se však proměnil v jednu z největších stavebních oblastí v Evropě a probíhá v něm nejambicióznější developerský projekt od viktoriánských dob.

„Měli jsme obrovské štěstí, že se nám podařilo získat přístup na staveniště na King’s Cross, protože je to v mnoha různých ohledech metafora pro téma celého filmu. Je to o starém Londýně, který se mění v nový Londýn, o starém a zatuchlém životě, který mění příliv vnější kultury,“ říká producent Tim Bricknell.

Regenerace King’s Cross bude pokračovat ještě dalších 5 až 7 let a ve výsledku dojde k obnově více než 250 000 čtverečních metrů zástavby. Ne každý je však z tohoto projektu nadšen tak jako vláda a developeři.

Ray Winstone, který si ve filmu zahrál policejního detektiva Bruna Fellu, pochází ze čtvrti Hackney ve východním Londýně a má vlastní zkušenosti s vystěhováváním nízkopříjmových rodin v důsledku městské regenerace. „Při podobném projektu musíte nutně narazit na lidi, kteří tam odjakživa žili a teď mají vztek, protože se staví ty krásné budovy, které ale nejsou pro ně. Jsou někam přemístěni a do jejich původního bydliště se nastěhují lidé, kteří na to mají. Věřím, že autoři regeneračních projektů mají ty nejlepší úmysly, ale na lidi, kteří tam bydleli odjakživa, se trochu zapomíná,“ říká herec. „Lidé se nahrnou se svým luxusním stylem života do oblasti, která je domovem také pro chudinu, a pak se diví, že jim někdo vykrádá auta. Neříkám, že je to tak správné, ale důvody lze najít velmi snadno.“

Přestože produkce natočila spoustu scén přímo na staveništi na King’s Cross, úpravy čtvrti pokročily tak razantním způsobem, že pro kanceláře studia Green Effect museli filmaři najít jiné místo – špinavé uličky a zpustlé domovy, které se měly okolo studia nacházet, už dávno ustoupily moderní výstavbě. „Naposledy tady byla taková místa k nalezení tak přes pěti nebo deseti lety, takže jsme museli najít místo, které by působilo jako King’s Cross, ale zároveň bylo v dosud nezrekonstruované části Londýna,“ říká hlavní výtvarník Alex McDowell.

McDowell dal spolu s manažerem lokací Jonahem Coombesem průchod teorii, že pokud budou následovat chodby málo používaného a téměř neznámého londýnského kanalizačního systému, zavedou je na místo, které by mohlo mít podobný vzhled jako King’s Cross. Po prohlédnutí 30 či 40 budov v místech, na něž je zavedla kanalizace směřující na východ od King’s Cross, konečně našli kostru budovy, která odpovídala jejich velmi konkrétním požadavkům – byla jí opuštěná slévárna ve čtvrti Bow na londýnském East Endu. Slévárna byla v tak zanedbaném stavu, že ji museli přebudovat úplně celou, a to pomocí skutečných stavebních technik, nikoliv rychlých a přechodných úprav, které jsou charakteristické pro výrobu filmových scén.

„Neměli jsme jinou možnost,“ říká McDowell. „Když jsme vzali v potaz rozpočet a specifické požadavky na podobu okolí, nezbylo nám, než najít skutečné místo a přebudovat ho do požadované podoby. To jsme udělali téměř ve všech případech – šli jsme na ta místa a udělali jsme na nich takové změny, aby mohla být svázána jednou dějovou linií. Ale měnili jsme na nich jen to opravdu nejnutnější. Nechtěli jsme přizpůsobovat prostředí našim potřebám, ale naopak přizpůsobovat výtvarnou podobu filmu realitě.“

Ve filmu dostane Willova firma Green Effect zakázku na vypracování návrhu veřejných prostranství, která se budou rozkládat uprostřed nového developerského projektu na King’s Cross. Název jeho firmy je možná trochu matoucí: „Will je zahraní architekt, ale nenávidí květiny a rostliny obecně,“ říká Jude Law. „Odmítá používat trávu nebo jakoukoliv jinou zeleň. Má rád beton.“ (vegetace je pouze jedním z mnoha prvků, s nimiž zahradní architekti pracují)

Přestože je model, který Willova společnost vypracuje jako návrh podoby nového King’s Cross, spojením skutečných prvků, jedná se o zcela fiktivní koncept z hlavy McDowella a jeho výtvarníků. „Vzhledem k tomu, že je to hlavní dekorace jejich kanceláře a hraje důležitou roli při setkání Willa s Mirem, je ten model ve filmu velice dobře vidět. Musel tudíž působit věrohodně, a to i pro diváky z řad architektů,“ říká McDowell. „Vzali jsme kostru skutečného prostředí King’s Cross a představili jsme si, že by Willova společnost dostala úkol navrhnout krajinné úpravy. Začali jsme tím, co tam už je, a doprostřed umístili obrovitý kruhový motiv, který přesměrovává koryto řeky – s tím přišel Anthony. Je to velkolepý design, který připomíná Benátky. Z architektonického hlediska to působí uvěřitelně a mohlo by to fungovat, ale mám dojem, že by to asi zatopilo celý londýnský železniční systém.“

Dlouhý popis
Motto: Snímek od oscarového režiséra Anthonyho Minghella, kterého proslavily filmy Anglický pacient a Návrat do Cold Mountain.
Délka: 120 min

523 hlasů