Nápad natočit film o otcovské péči se zrodil v hlavě scénáristy Geoffa Rodkeye v okamžiku, kdy se v situaci pečujícího rodičeda sám ocitnul. "V té době jsem byl doma a staral se o svého sedmiměsíčního syna, protože moje žena znovu nastoupila do zaměstnání," říká Rodkey. "I když jej mám velice rád, nebyl jsem příliš nadšen z toho, že musím trávit celý den úzkostlivou péčí. Pak jsem mluvil jsem s (producentem) Wyckem Godfreym, který měl také doma malé děti, a shodli jsme se na tom, že tato rámcová myšlenka by byla velmi slibným základem pro komedii. Celý následující rok jsem na ní pracoval."

Výborným zdrojem komických situací je podle Godfreye "způsob, jakým si muži hrají s dětmi v nepřítomnosti jejich maminek. Je to chaos. Někdy nás to vrací zpět do dětského věku."

"Mimo své obvyklé pracovní prostředí nejsou tito otcové ve své kůži. V okamžiku, kdy si mají poradit se skupinou neovladatelných čtyřletých dětí, jsou jim veškeré jejich diplomatické a vyjednávací zkušenosti úplně k ničemu," říká vedoucí výroby Joe Roth.

Podle producenta Johna Davise Rodkey ve scénáři nakousl téma, nad kterým se zatím žádný film nezamýšlel. "Mnoho otců si rozumí s odrostlejšími ratolestmi, ale většinou nevědí, co mají dělat, když jsou dětem teprve tři nebo čtyři roky," říká Davis. "Absurdní nápad, že by otcové začali provozovat pečovatelskou službu, je tedy přirozeně zárukou mnoha vtipných situací. Nemají ani nejmenší tušení, do čeho se pouštějí."

Godfrey přiznává, že když si námět filmu představil v praxi, připadal mu trochu přitažený za vlasy. Časy se ale mění. "Když jsme psali scénář, byla ekonomika na strmém vzestupu. Přemýšleli jsme, jak přesvědčíme publikum, že by tito dva talentovaní pánové (Murphy a Garlin) dostali padáka a nebyli by schopni najít si jinou práci," vzpomíná Godfrey. "V době, kdy jsme film natáčeli, se množství mužů, kteří přišli o práci a začali se starat o své děti, už počítalo v tisících."

Stejně jako u klasických komedií Pan máma nebo Tři muži a nemluvně viděl Eddie Murphy velký komediální potenciál i v tomto filmu. "Když dáte dohromady pár chlapů, kteří nejsou zvyklí na hlídání dětí, a pozorujete, jak se ve své péči snaží vyrovnat maminkám, musí to nutně vyústit ve spoustu humorných situací," říká Murphy, který ve filmu obsadil roli Charlieho.

"Práce s dětmi je založena na schopnosti reagovat, protože jsou velice spontánní a pokaždé udělají něco, co byste vůbec nečekali," říká Roth. "A v tomto směru není nikdo lepší než Eddie."

Druhou polovinu ústředního dua tvoří Phil v podání komediálního herce Jeffa Garlina. "Ihned bylo vidět, že je to velmi vyvážená dvojice," podotýká Godfrey. "Zatímco Eddie je větší nadšenec a je hodně bláznivý, Jeff je spíše realista a drží se nohama na zemi."

"Tento film je o dvou otcích a jejich snaze nalézt cestu ke svým dětem. Charlie (Murphy) se většinu života hnal za americkým snem a při tom občas zanedbával svého syna. Phil (Garlin) si se svým synem rozumí, ale má poněkud konkrétnější problém - neumí mu vyměnit plenky," vysvětluje Carr. "Důvodem jsou velmi špatné zkušenosti, které s tímto úkonem v minulosti měl. Má syna velice rád a je mu s ním fajn. Když ale dojde na výměnu plenek, přichází zásadní problém," dodává Garlin.

"Charlie je natolik zaměstnán svou snahou zaopatřit manželku a syna, že si neuvědomuje, jak je při tom zanedbává," říká Murphy. "V průběhu filmu pak vidíme, jak se jejich vztah vyvíjí v něco velmi silného a pevného."

Když se pečovatelská služba začíná rozjíždět, Charlie a Phil nalézají dalšího společníka, který, ačkoliv sám otcem není, dokáže s dětmi komunikovat na jejich úrovni. "Ze začátku působí Marvin (Steve Zahn) docela zvláštně. Má ale velmi blízký vztah k dětem, protože je sám tak trochu dětinský a navíc se mu při komunikaci s dětmi nestaví do cesty žádné sociální zábrany," vysvětluje Carr. "Charlie a Phil mají velké potíže a nevědí jak dál. Když se k nim ale přidá Marvin, ukáže jim, že zvládnout děti není až tak komplikované. Stačí se naladit na jejich vlnu a mluvit stejnou řečí," dodává vedoucí výroby Heidi Santelli.

"Marvin je jako dospělé dítě," říká Zahn. "Je to ten typ člověka, kterého děti berou jako hodného strejdu. Dívá se na děti jako na sobě rovné, je jenom trochu větší a starší."

Regina King, která ve filmu ztvárnila Murphyho manželku Kim, vidí rozdíl mezi mužskou a ženskou péčí o dítě zejména v tom, že vztah mezi muži a dětmi se obvykle vyvine v kamarádství. Ve filmu i ve skutečném životě přispívá vznik pouta mezi rodičem a dítětem k upevnění vztahu mezi oběma rodiči navzájem. "Když víte, že váš syn nebo dcera má blízký vztah ke svému otci, milujete jej ještě více," říká Knight. "Není nic příjemnějšího než otec, který miluje své děti a nebojí se to dávat najevo."

Stejně jako každá správná komedie vyžadovala i Bláznivá školka silného záporného hrdinu, který by ohrožoval záměry ústředního otcovského tria. "V rodinném filmu musí být padouch neobyčejně zákeřný," říká Godfrey. "V tomto případě je hlavní zápornou postavou arogantní Gwyneth Harridan (Anjelica Huston), která provozuje exkluzivní pečovatelské středisko Chapman Academy a konkurenční Daddy Day Care je odhodlána zničit za každou cenu."

"Ráda hraji postavy podobného druhu," přiznává Huston. "V minulosti jsem hrála i několik čarodějnic. Je to skvělá příležitost užít si legraci a zkusit pár nových věcí. Velice ráda pracuji na komediích, protože je při natáčení vždycky spousta legrace. Každý den se těším do práce."

"Už jsem natáčel filmy se zvířaty, náročnými vizuálními efekty a nyní i s dětmi. Teď už mi zbývá jen dětský film se spoustou počítačové grafiky a mluvícími zvířaty, odehrávající se ve vesmíru," popisuje Carr s úsměvem svůj režisérský osud.

Nejnáročnější částí příprav filmu byl výběr šestice dětských protagonistů. "Děti umějí skvěle napodobovat ostatní," říká Davis. "Problém je v tom, že se tyto dovednosti většinou projevují až v době, kdy je jim šest nebo sedm let. Potřebovali jsme čtyřleté děti, které by dokázaly zahrát širokou škálu emocí. Během konkurzu jsme vybírali mezi několika tisíci dětí."

"Bylo báječné pozorovat, jak rychle děti pochopily postupy při natáčení filmu," říká Murphy. "V pauzách mezi natáčením byly velice rozpustilé, ale v okamžiku, kdy se rozjela akce, se ihned vrátily do svých rolí."

Během natáčení děti často určovaly průběh pracovního dne. "Měly pauzu na spánek, pauzu na pití mléka, pauzu na hraní na Gameboyi," říká Zahn. "Drží spolu a jejich jednota je velice silná. Kéž by tomu tak bylo i u dospělých herců. Nepamatuji si, že bych měl někdy pauzu, abych se mohl vyspat."

Anjelica Huston vyvinula veliké úsilí, aby děti dokázaly rozlišovat mezi její skutečnou identitou a zlotřilou Gwyneth Harridan, kterou ve filmu ztvárnila. "Když hraji zápornou postavu ve filmu, ve kterém hrají také malé děti, snažím se zamezit tomu, aby se po mém příchodu na plac začaly bát," vysvětluje herečka. "Proto jsem mimo kameru hodně pracovala na tom, abych s nimi navázala přátelský vztah. Byly neuvěřitelně vnímavé a vstřícné. Myslím, že si pro slečnu Harridan vypěstovaly malou slabost."

Gwyneth a její Chapman Academy jsou ztělesněním přísných nároků, které jsou kladeny na některé děti téměř už od jejich narození. "Mnoho dětí je už ve velmi útlém věku nuceno, aby rozvíjely některé konkrétní schopnosti a směřovaly své úsilí určitým směrem," vysvětluje Rodkey. "A to všechno jen proto, aby se později dostaly na správnou vysokou školu. Díky tomu jsou pak už čtyřleté nebo pětileté děti zahlceny různými kroužky a mají předem stanovený program na celý den - kroužek karate, počítačový kroužek, jazykový kroužek…"

"Chapman Academy je až příliš orientována na to, aby děti podávaly oslnivé výkony. Daddy Day Care jim naopak dává možnost užít si dětství o trochu déle. Na to, aby dosáhly svých cílů, mají celý život. Během jejich dětství by měly být povzbuzovány zábavným způsobem," dodává Davis.

Místo toho, aby své svěřence nutili do učení nezajímavých věci, se tatínkové snaží zjistit zájmy dětí podle jejich chování. "Hlavní myšlenkou filmu je to, že pokud člověk dětem naslouchá, povědí mu samy, co by se rády naučily. Ve výsledku pak získají mnohem hodnotnější zkušenosti, než kdyby se skladba výuky podřizovala výhradně názorům dospělých," říká Carr.