Anakonda: Honba za krvavou orchidejí

Záměr natočit pokračování filmu Anakonda se producentce Verně Narrah honil hlavou už od uvedení prvního dílu. Rozhodující pro ni byla možnost odvyprávět nový a originální příběh. „Původně jsme vymysleli dějovou linii, která pojednávala o tom, jak se anakondy dostanou z amazonské lodi do kanálů v New Orleansu. Bylo to zajímavé, ale bohužel příliš komplikované, proto jsme se nakonec rozhodli zachovat prostředí džungle. Tentokrát však jde o příběh farmakologů, kteří zjistí, že na Borneu možná roste orchidej schopná prodloužit lidský život.”

Dobrodružství začíná v okamžiku, kdy se skupině nadšených newyorských vědců podaří získat od své společnosti peníze na výpravu za touto vzácnou rostlinou, která roste pouze dva týdny jednou za sedm let. „Samozřejmě je čekají velké nesnáze, protože tam přijíždějí nejen v období monzunových dešťů, ale také v době páření anakond,” říká Harrah.

Režiséra Dwighta Littlea projekt přitahoval, protože je velkým fanouškem dobrodružných příběhů – zejména těch, ve kterých se prolíná exotika a vzrušující napětí. „Měl velmi reálnou představu, jak by měl film vypadat,” říká Harrah, která na spolupráci s Littlem velmi ráda přistoupila. „Je to klidný, talentovaný člověk, který je otevřený spolupráci. Existuje vůbec nějaká lepší kombinace?”

Pro hororový příběh, který se z 90 % odehrává v exteriérech, je velmi důležitý také výběr vhodného natáčecího místa. Jako ideální se nakonec ukázal ostrov Fidži, který byl pro natáčení vhodný také z hlediska finančních nákladů. „Na Fidži je spousta úžasných míst, která se ještě nikdy ve filmu neobjevila. Přitom vypadají velmi působivě,” říká Harrah. „Dostali jsme také velké daňové úlevy, což bylo velice důležité.” Kromě toho byla vláda k filmařům velmi vstřícná. „Je zde velice bezpečno. Je to jedno z mála míst, kde můžete natáčet v džungli, aniž byste se museli obávat teroristů nebo nějakého místního válečného konfliktu.”

Režisér věděl již od začátku, že klíčem k úspěchu filmu je vhodné obsazení. „Věřím, že u každého hororového filmu je tím nejpodstatnějším, aby lidé v publiku uvěřili postavám a dokázali se do nich vžít,” vysvětluje Little. „Teprve pak můžete začít budovat napětí. Pokud jsou postavy nedůvěryhodné, nejde to. Nelze navodit napětí ani děsivé okamžiky.” Roli drsného samotáře Billa Johnsona, který žije uprostřed džungle na své lodi, obsadil Johnny Messner. Bill souhlasí s tím, že za poměrně nízkou cenu vědce sveze po řece, přestože tato výprava skýtá mnohá nebezpečí. „Billův život je v troskách,” říká herec. „Skončil na Borneu, kde chtěl začít nový život, ale nedaří se mu utéci svým problémům. Je opilec, gambler a navíc je zadlužený. Jeho jediným majetkem je polorozbitá loď. Přesto je ale zajímavou postavou, protože není v jádru špatný člověk. Má dobré srdce – pouze v životě učinil několik nesprávných rozhodnutí.”

Billovu zranitelnou stránku ukazuje jeho vztah k opičce, která s ním žije na lodi. Podle Messnera může být způsob, jakým se chová zvíře ke člověku, odrazem jeho povahy. „Kong je tím jediným, na čem Billovi v životě ještě záleží. A Kongovi stejně tak záleží na něm,” říká Messner. „To dodává této postavě zajímavý rozměr.”

Morris Chestnut se zhostil role Gordona Mitchella – člověka z vědeckého týmu, který dohlíží na finance a je motivován výhradně vědomím, že v případě úspěchu expedice jej čeká velké bohatství. „Mitchell během celého filmu prožívá velký vnitřní souboj. Přestože by se nejraději na celou expedici vykašlal a odjel domů, ví, že pokud se jim podaří orchidej najít, jeho společnost vydělá spoustu peněz. Mitchell je tím druhem člověka, který má rád svůj drahý oblek a naleštěné boty, proto mu náročné cestování skrz džungli, kde se může stát kdykoliv potravou nějakého hladového zvířete, není příliš po chuti. Byla to zajímavá role a na Fidži jsem si užil krásné chvíle – je to úžasné místo,” říká herec. Postavu hlavního vědce týmu Jacka Byrona si zahrál britský herec Matthew Marsden. „Jack je velmi dobrý vědec – skutečný expert ve svém oboru – ale považuje se tak trochu za hvězdu vlastního filmu. Neznamená to nutně, že by byl ješita. Je pod velkým tlakem, aby rostlinu našel a přinesl společnosti nějaké reálné výsledky. Není tedy tak úplně zápornou postavou, pouze je silně motivován. V minulosti jsem hrál jenom hrdiny, takže role Byrona pro mě byla vítanou změnou – scénář i postava mi připadaly velice zajímavé.”

Další vědeckou oporou týmu je Gail Stern v podání Salli Richardson-Whitfield. „Gali je vedoucí vědeckou pracovnicí společnosti, která expedici zaštiťuje, proto je jejím hlavním úkolem dohlédnout na to, aby měla z čehokoliv, co vědci najdou, společnost nějaký prospěch,” vysvětluje herečka. „Přesto ale z pohledu vědce považuje jejich tvrzení za směšná a celou expedici vnímá jako plýtvání časem a penězi. Už od začátku je vidět, že jí výprava není příliš po chuti. Pochází ze světa velkého byznysu a ráda se obklopuje luxusem, takže jí drsné podmínky na Borneu nijak zvlášť nevyhovují. Byla legrace hrát postavu, která během skoro celého filmu panicky křičí kvůli každému šustnutí.”

Role asistentky Jacka Byrona Sam Rogers připadla herečce KaDee Strickland. „Sam je součástí týmu díky tomu, že s ní Jack spolupracoval již v minulosti a plně jí důvěřuje. Je motivována láskou ke své práci a tím, že může být součástí vědecké expedice. Bohužel jí činí velké potíže odhadnout, kteří lidé se chovají čestně a kteří se pouze snaží obrátit každou situaci ve svůj prospěch,” komentuje roli herečka.

Tým má také svého počítačového experta – Colea Burrise. „Cole se snaží odlehčit každou situaci. Chce dobře odvést svou práci, ale také si občas zavtipkovat a užít si trochu legrace. Tedy až do okamžiku, kdy se stane svědkem toho, jak jeden z jeho kamarádů zmizí ve chřtánu podezřele velkého hada. Poté už mu jde jen o to se co nejrychleji dostat pryč.”

Ve filmu Anakonda se filmaři plně spoléhali na animatronické efekty. Od doby jeho vzniku však došlo k velkým pokrokům v oblasti počítačové grafiky a proto se rozhodli, že plazy tentokrát přivedou k životu pomocí ní.

Podle režiséra Littlea byl vývoj podoby hadů poměrně komplikovaný. „Kromě anakond jsme se nechali inspirovat také krajtami, chřestýši a spoustou ostatních druhů hadů, u kterých jsme hledali zajímavé oči, zuby, patra, šupiny a druhy zabarvení. Rozhodně jsme nechtěli, aby vypadali jako nějaké mořské příšery. Mým cílem bylo, aby působili co možná nejvíce skutečně – ale také trochu chytřeji než skutečná anakonda. Proto jsme provedli několik úprav v oblasti hlavy, díky kterým vypadají více jako přemýšlející tvorové.”

Svou představu o vizáži počítačových hadů Little vysvětlil vedoucímu vizuálních efektů Dalemu Duguidovi, přičemž kladl důraz na to, že výsledná podoba má zpodobnit nikoliv neskutečného tvora, ale zvíře, které by mohlo opravdu existovat. „Perfektní počítačový had je takový had, kterého nepoznáte od skutečného. A vytvořit něco takového není lehký úkol,” říká Duguid. „Dvanáctimetrový had má stovky žeber, svalů a orgánů, které můžete vidět při jeho pohybu skrze ty tisíce šupin, pokrývajících jeho tělo. Šupiny se navíc pohybují v závislosti na tom, jakým způsobem se had plazí. Na hadech je všechno velmi dynamické, proto není jednoduché je věrohodně napodobit. Použili jsme kombinaci technologií – drtivou většinu efektů obstaral počítač, ale měli jsme také několik modelů. Použití počítačové grafiky je však jediný způsob, kterým lze rychlé a prudké pohyby tak velkého zvířete na plátně zobrazit.”

Little s Duguidem uvažovali nad tím, zda by se měli filmoví hadi projevovat nějakými osobnostními rysy, avšak Little tuto myšlenku zavrhl. „Had je v podstatě stroj s malým mozkem, který říká ‘Co bude na oběd?’,” vysvětluje Duguid. „A právě to, že nemá žádné lidské emoce, jako je zášť, žárlivost nebo zuřivost, jej činí ještě děsivějším. Jednoduše se objeví na scéně a rozhodne se, koho sežere jako prvního. Nikdy jsem na dvanáctimetrovou anakondu nenarazil, ale jsem si jistý, že bych byl vyděšený k smrti.”

Na celkovém vizuálním pojetí filmu režisér Little úzce spolupracoval s hlavním výtvarníkem Brycem Perrinem a kameramanem Stephenem F. Windonem. „Chtěl jsem, aby byl film hodně atmosférický. Nechal jsem se inspirovat některými články a fotografiemi z časopisu National Geographic, které dokumentovaly život domorodých lidí z brazilských deštných pralesů, téměř nedotčených vlivy západní civilizace. Džungli prosycuje zvláštní mlha, která vzniká pronikáním světla skrze kouř z jejich ohňů. Tyto fotografie mě uchvátily – chtěl jsem, aby má filmová džungle vypadala přesně takto,” říká režisér. Dalším zdrojem inspirace byl samotný ostrov Fidži. „Vyhovovalo nám, že jsme mohli natáčet na Fidži v době, kdy bylo chladněji a občas pršelo – chtěli jsme docílit temnější a tajuplnější atmosféry. Začali jsme ve světlém a slunečném prostředí a poté – současně s narůstajícím zděšením hlavních hrdinů – jsme se snažili film ponořit do temnější a více ponuré nálady. Když se členové expedice dostanou do jeskyně a pak do jímky, film je stále temnější – natáčení ve tmě a dešti mu navíc propůjčilo ještě hrůznější atmosféru,” vysvětluje Harrah.

Nejnáročnějším úkolem výtvarníků byla výstavba Billovy polorozpadlé lodi Bloody Mary. Hlavní výtvarník Bryce Perrin nikdy předtím na žádné lodi nepracoval, ale přesto se do tohoto úkolu s nadšením pustil. „Musela působit dojmem, že je velmi stará a každou chvíli se může rozpadnout, ale zároveň bylo nutné, aby dokázala vyplout na vodu a udržet na palubě filmový štáb,” říká Perrin.

Perrin přiznává, že se při její konstrukci nechal inspirovat Africkou královnou ze slavného stejnojmenného filmu s Humphrey Bogartem a Katharine Hepburn. „Na staré lodi, která křižuje džungli, je rozhodně něco romantického. Zároveň je to ale velmi praktické plavidlo, pomocí něhož Bill převáží zboží po řece. Celá loď je slepená dohromady ze starých pneumatik, umělé hmoty, železa a ostatních věcí, které Billovy přišly pod ruku.”

Filmování na vodě není jednoduché, což Little zjistil už při natáčení svého filmu Zachraňte Willyho 2. Jak sám říká, přípravy si v ničem nezadají s manévry před námořní bitvou. „V zásadě musíte vzít veškeré filmové vybavení – světla, kamery a všechny ostatní věci – s sebou na obrovských nákladních a mostních člunech. Vypadá to jako malá armáda! V čele flotily pluje loď, ze které se natáčí, v závěsu za ní Bloody Mary a nakonec až 30 dalších lodí, které převážejí filmové vybavení. Je to velmi komplikovaná operace.”

Další zajímavostí byl obří stan dovezený z Austrálie, který zastal roli filmového studia. „Stan byl perfektní,” pochvaluje si hlavní výtvarník Perrin. „Bylo to v podstatě instantní studio. Na Fidži žádná filmová studia nejsou, proto jsme něco podobného nutně potřebovali.” Ve stanu byly postaveny některé části Bloody Mary a scény, které znázorňovaly jeskyni a jímku.

Natáčení provázely i další nesnáze: „Někdy jsme si museli postavit vlastní cesty nebo lézt přes hory, abychom se vůbec dostali tam, kam jsme potřebovali,” říká vedoucí výroby Jacobus Rose. „Hodně pršelo a navíc jsme natáčeli v noční džungli. Bylo tam velice horko a vlhko, všude bylo plno moskytů. Herci i filmaři však byli navzdory všemu úžasní. Všichni absolvovali celé natáčení s úsměvem na rtech a vydali ze sebe všechno. Nemohli jsme si přát víc.”

Dlouhý popis
Motto: Skupina vědců v pasti malajské džungle
Délka: 93 min

692 hlasů