21 gramů

Říká se, že 21 gramů je hmotnost, kterou ztratíme v okamžik naší smrti. Hmotnost pěti niklových mincí, kolibříka, tabulky čokolády a možná také lidské duše.

21 gramů je nový film od Alejandra Gonzáleze I?árritu, režiséra filmu Amores perros - Láska je kurva nominovaného na cenu Akademie. Stejně jako v předešlém snímku, i v tomto tvoří kostru příběhu čas. Scény z minulosti i ze současnosti se prolínají, ale vše směřuje ke konečnému příslibu spásy. Diváci se stávají aktivními účastníky již od první scény. „Jak příběh postupuje, divák sám poznává nitky příběhu a směr, kterým se film ubírá,“ říká producent filmu Robert Salerno.

Osvědčená spolupráce se scénáristou Amores perros Guillermem Arriagou umožnila režisérovi I?árritovi znovu spojit nezvratitelnou osudovost s absolutní vírou v lidské schopnosti. Nový film je, podle jeho vlastních slov: „meditací, která odhaluje některé stránky našeho žití – porážku, závislost, lásku, vinu, náhodu, pomstu, povinnost, víru, naději i vykoupení. Mám rád mnohostranné a protichůdné postavy, stejný jsem i já a domnívám se, že všichni lidé, které znám, takoví jsou. Nikdo není jen dobrý či špatný. Všichni jsme jen plavci v nezměrném moři náhodných událostí. Rád ukazuji jejich slabosti i silné stránky bez toho, že bych je soudil, protože jen tehdy můžeme odhalit skutečnou lidskou podstatu.“

Spoluautor Arriaga dodává: „Ve všech mých dílech jsou morální konflikty; konflikty ve smyslu, že každý čin s sebou nese nějaký důsledek. Téměř všechna má díla jsou o tom, jak smrt ovlivní živé.“

Scénář filmu 21 gramů v originále koncipovaný a napsaný pro španělské prostředí a zpočátku - ale nikoliv záměrně - evokující prostředí Mexico City, se po desítkách změn v předloze přizpůsobil prostředí střední Ameriky, jež nejlépe vyhovovalo záměru zobrazit obecně platnou pravdu. Ale I?árritu zároveň dodává: „Neměl jsem předem daný koncept. Chtěl jsem film natočit tak nejlépe, jak jen jsem mohl. Byly to téměř tři dlouhé roky práce jak pro Arriagu, tak pro mě, a práce na Amores perros nám trvala stejně tak dlouho.“ Již v Amores perros jsou osudy tří jedinců spojeny nehodou a jejich nitro i zevnějšek se postupem příběhu vyvíjejí.

Mnoho lidí, kteří spolupracovali již na Amores perros, jako je Brigitte Brochová (výprava) a skladatel Gustavo Santaolalla, byli ke spolupráci přizváni již zpočátku. K tomu I?árritu dodává: „Připadali jsme si jako rock’n‘rolová kapela, která cestuje napříč Spojenými státy a předvádí stejné vystoupení.“

Dalším z osvědčeného týmu filmařů je kameraman Rodrigo Prieto, který podle vlastních slov, „použil metodu absolutní reality, která je vhodná pro zobrazení aspektů lidské existence jako je narození, žití a umírání.“ Prieto ani okamžik neuvažoval, že by nabídku točit film odmítl. „Alejandra považuji za člena své rodiny,“ říká. „Mezi námi je více než jen dobrý pracovní vztah, jsme také přátelé a naštěstí, není mezi námi ani náznak soutěživosti,“ dodává s úsměvem.

„Alejandra obdivuji a respektuji. Pokud si myslí, že ve scéně by se měla nějaká drobnost změnit, a cítí, že to tak má být, prostě to natočíme podle jeho představ, protože vím, že má pravdu a udělám, co je třeba, protože jeho ideji prostě věřím. Všechny scény chce ztvárnit naplno, a to po svém týmu taky požaduje. Nebojí se případných chyb, protože sám ví, že při natáčení se může objevit hned několik alternativ. Já i on máme rádi předem naplánované scény, natáčíme jednotlivé scény a ne části příběhu, ale když filmujeme a herci mají odlišnou představu, umíme se přizpůsobit.“

Skoro každý záběr ve filmu 21 gramů byl natáčen z ruky, aby se napětí zobrazené ve scéně mohlo promítnout do vnímání diváka. Prieto, který ve filmu používal vlastní kameru, dává točení z ruky přednost a říká, že „bezprostřední kontakt vytváří několik možností, co se může stát. Reaguji na to, co ve scéně herci dělají a vím, co scéna obsahuje, ale snažím se to nevnímat a spontánně filmovat jednotlivé dění. Snažím se vcítit do jejich rolí a pocitů. Je to vždycky risk, protože mé nečekané přiblížení a pokyny mohou narušit koncentraci herce a jeho vcítění do role. Proto se snažím být co nejvnímavější. Ta kamera je zároveň svědkem toho, co se s postavou děje. Když kamera jede, jsem na místě co nejblíž a herci se s tím musejí smířit.“

„Bylo velkolepé sledovat natáčení 21 gramů s tak kvalitními herci, které jsme měli k dispozici a být u nich tak blízko. Některými scénami jsem byl tak vtažen do děje, že jsem snad jednou či dvakrát plakal.“

I?árritu říká: „Znovu jsme (jako v Amores perros) použili metodu točení z ruky, ale tentokrát jiným způsobem. Dává nám to svobodu a pružnost při vyprávění příběhu a celého filmu. Někdy je kamera jen pozorovatelem, doslova dýchá se scénou a jen ji pasivně natáčí, ale jindy děj popisuje a zasahuje do něj. Snažím se používat kameru stejně jako malíř používá štětec.“

Prieto se domnívá, že název 21 gramů „nepředstavuje vizuální podnět, i když postavy v příběhu umírají nebo osoby jim blízké umírají. Je to smrt, která posouvá jejich osudy dále. Skrze smrt objevují život.“

„Příběh sám je šokující. Avšak jednotlivé obrazy na vás nekřičí. Celkové vzezření filmu je strukturované – realismus, ale s hranicí. Život je krásný i ve svých drsných stránkách.“

Producent Salerno podotýká: „Spolupráce s Alejandrem vyžaduje mnoho energie. Chce dohlížet na každého, na štáb, na kostýmy, na výpravu, prostě na vše a pak jednotlivosti skládá dohromady. Horlivě dohlíží na vše, co se týká scénáře a filmu. Tato energie a zaujetí je inspirací pro celý štáb.“

Začátku výroby filmu předcházelo několik týdnů zkoušení a vyčerpávající hledání bylo klíčem k výběru vhodného ztvárnění a obsazení. Zkoumání prostředí a zázemí postav, které se ve scénáři objevují, si vyžádalo stovky hodin rozhovorů s lékaři, profesory a duchovními. Vedlejší role, pokud to bylo možné, ztvárnili lidé z profesí – kardiologové hrají ve filmu sami sebe, stejně tak nemocniční sestry. Dokonce zde vystupují pravidelní hosté restaurace, aby ztvárnění bylo co nejopravdovější. Dobrovolníci nadšeně hráli ve scénách z plaveckého bazénu i ze společenského centra.

Představitel role Jacka, bývalého trestance, který nyní žije bezúhonným životem pro blaho své rodiny (ne-li pro svoje), oceněný Benicio del Toro, se poprvé s I?árritem setkal po nadšeném shlédnutí Amores perros. S úsměvem si vzpomíná, že ze začátku spolu hovořili „španglicky“. „Mluvili jsme o filmech, režisérech a hodně jsme je pomluvili.“

Už od počátku Benicio del Toro cítil, že scénář k filmu 21 gramů „ byl skvostný“ „Je hodně o nitru člověka. Je to dramatický příběh o třech lidských příbězích.“ Při natáčení zjistil, že režisér všechny upřímně povzbuzuje. „Byl jako náš otec a hodný otec. O všem s námi mluvil, a když mu něco nebylo jasné, znovu se zeptal.“

Na adresu svých hereckých kolegů dodává, „Když hrajete s herci jako je Sean Penn nebo Naomi Wattsová, je všechno mnohem snazší. Když jsem nenatáčel, díval jsem se na scény, kde hráli Sean a Naomi, a pokaždé to bylo zajímavé, jako bych byl v první řadě skvělého představení.“

Del Toro již dříve se Seanem Pennem spolupracoval – nikoli jako herecký kolega, ale dvakrát pod jeho režií. Říká, „Spolupráce se Seanem hercem či režisérem je úžasná. Rozumí nejen své postavě, ale i postavám všech ostatních. A s Naomi jsme si rozuměli i beze slov. Všichni jsme museli zkoumat své pocity.“

Del Toro si o své roli myslí, že „je to dobrák, který se uchýlí k víře, aby nalezl východisko pro svůj osud. Někteří lidé se uchylují k alkoholu, jiní k drogám a Jack Jordan se uchýlil k víře. V životě každého se naleznou okamžiky, které by si člověk přál vymazat a Jack takový okamžik zná. Pak svou víru podrobí otázce, a když se mu nedostane odpovědi, musí vše, v co věřil, znovu přehodnotit.“

I?árritu podotýká, že podobně jako on sám, i del Toro „zkoumal a rozebral charakter své role. Chce znát důvody jednání a chování ještě předtím, než se začne natáčet. Chce vědět o své roli vše, z každého aspektu, který je možné si představit. Spolupracoval jsem s ním již pět měsíců před samotným natáčením.“

„Jedna z nejdůležitějších věcí, je nitro samotného herce a Benicio je přemýšlivý. Už jenom tím, že před něj postavíte kameru, můžete v obličeji vidět, o čem přemýšlí. I když nic nedělá, jeho oči mluví za něj. Tato schopnost je tolik typická pro zvířata.“ Pokud se zastavíme u hlavní ženské role, Naomi Wattsová ztvárnila roli Cristiny, oddané manželky a matky, která překonala svou minulost drogově závislé a nyní musí čelit hrozivé přítomnosti a možná nejisté budoucnosti. Jako jedna z mnoha, které Amores perros vynesl slávu, Naomi Wattsová prohlašuje, „Alejandro byl hlavní důvod, proč jsem s účastí souhlasila. On a Guillermo za mnou přijeli, když jsem natáčela Kruh. Scénář 21 gramů ještě nebyl dokončen, ale já jsem řekla: „ Scénář neznám, ale jdu do toho. Počítejte se mnou.“

„Když jsem později četla scénář, řekla jsem si, že tohle je moje druhá skvělá životní role po Mulholland Drive. Je to dlouhá a obtížná cesta, po které postavy kráčejí, odhaluje utrpení, ale zároveň i to, jak je život cenný a že je jediný, který máme. Cristina se musí vypořádat s mnoha pocity. Miluju tu roli a její překrásnou duši.“

Herečka si také okamžitě osvojila způsob režisérovy práce, zkoumání i příprav. „Alejandrovi jsem věřila. Chtěl vědět, kam až je možné zajít. Každý den jsme se setkávali s tím, jak moc se dají pocity vyhrotit, a já jsem chtěla stvořit postavu morálně dokonalou. Postavu Cristiny jsem vytvořila během období příprav na základě vlastního hledání v nitru člověka.“

„Navštívila jsem skupinovou terapii lidí, kteří přišli o dítě, kde jsem se velmi sblížila s jednou ženou. Dalo mi to schopnost vylíčit hluboké pocity, i když je ta bolest nepředstavitelná.“

„Byla to práce doslova na hranici možností,“ vzpomíná I?árritu. „Naomi několikrát během natáčení ztratila hlas. V každé scéně odevzdala maximum. Má úžasný hlasový rozsah a je schopná naprosto dokonale improvizovat.“

Ke spolupráci během příprav Wattsová dodává: „Období příprav bylo bezvadné. Benicio je skvělý a já respektuji jeho práci. Rozuměli jsme jeden druhému, i když naše postavy neměly mnoho společného.“

„Už dvacet let obdivuji Seanovu práci. Jeho role je působivější než moje, takže z ní vyzařuje větší napětí. Při spolupráci jsem se na něj mohla ve všem spolehnout.“

Penn hraje Paula Riverse, matematika, který zápasí současně s manželstvím i s vlastní smrtelností, dokud nová pohnutka neobrátí jeho zrak k jiným prioritám.

I?árritu nadšeně říká: „Filmovat se Seanem Pennem je jako hrát fotbal s Davidem Beckhamem nebo závodit s Lancem Armstrongem – vaše úroveň se tím dramaticky zvýší nebo je nad vaše očekávání. Neřídí se rozumovou stránkou, vše dělá čistě intuitivně a emocionálně. Četli jsme, rozmlouvali a mnohokrát společně přemýšleli a on dokázal všechno do sebe vstřebat.“

„Předvede vám život přímo před očima, jako kouzelník. Má unikátní, klidné niterní procesy, nerad přemýšlí o věcech dopředu. Je to jeden z nejvíce vnímavých, inteligentních, opravdových a velkorysých lidí, které jsem poznal. To vše dohromady mu dodává auru jedinečnosti.“

Pokud se ptáte, proč přijal roli v 21 gramech, Penn vám odpoví, „Důvod je prostý: kvůli dějové výpravě, velmi lidským postavám a režisérovi, jehož první film ve mně zanechal hlubokou odezvu. Dravá přirozenost Alejandrova natáčení, způsob jakým přivádí postavy s okolnostmi v soulad, to všechno mě přitahuje.“

Penn dodává, že dnes je v prvé řadě režisér nikoliv herec. „Benicio je momentálně jedním z mých oblíbených herců. Jím ztvárněné postavy mají hloubku a duši. A je nekonečně vynalézavý, opravdový herecký klenot.“ O Wattsové, se kterou hrál již ve druhém filmu, Penn soudí, „Zbožňoval jsem práci s Naomi. Hodně, hodně, hodně. Je spontánní, chytrá, velmi talentovaná a naprosto oddaná své práci. Je tím, kdo zvyšuje laťku.“

Jedenáctitýdenní natáčení nejdůležitějších scén filmu začalo v prosinci 2002. Nejprve se natáčelo v Memphisu v Tennessee, avšak žádné město není zmíněno ve scénáři či filmu. Prieto vysvětluje: „Nechtěli jsme, aby byl příběh situován do určitého místa, aby se řeklo – v Memphisu v Tennessee, nebo v jiném konkrétním místě v Americe nebo ve světě. Scénář, to jsou postavy a to, co prožívají.“

Ačkoliv se přesné určení místa ve filmu vůbec neobjeví, natáčelo se na přesně vybraných místech. V Memphisu to byly tělocvična biskupské školy Grace-St. Luke (scény z plaveckého bazénu), country klub Windyke, restaurace North End a v bohaté čtvrti Chickasaw Gardens.

Nevlídné zimní prostředí doprovázelo herce od příjezdu na natáčení. „Když jsem natáčel, byla už zima, ale když Naomi a Sean začali natáčet, ochladilo se ještě mnohem více,“ s úsměvem říká Del Toro.

Wattsová dodává: „Memphis byl skvělý. Byla to báječná scenérie pro náš film. Alejandro chtěl klidné prostředí, které by do filmu nezasahovalo.“ Salerno vysvětluje, „Všechna natáčecí místa dodala hercům pocit tioho, kde jsou, a poskytla jim pocit opravdovosti a přítomnosti. Udělali jsme vše, abychom jim vytvořili vhodné prostředí – a Alejandrovi také, protože má rád volnost a chce cítit energii místa, ve kterém se filmuje. Mohli jsme si nechat pro natáčení nechat postavit pohřební ústav, ale je rozdíl mezi tím, když natáčíte v opravdovém pohřebním ústavu, který jsme chtěli, a také dostali.“

Zasazením příběhu do střední Ameriky, poskytl Memphis potřebnou různost lidí a prostředí, které tvoří kolorit celého filmu 21 gramů. I?árritu shledává, že „místo je unikátní a zcela odlišné od ostatních měst Spojených států, které znám a které jsem navštívil. Trochu mi připomíná města v Latinské Americe. Memphis má silnou osobitost a lidé zde vnímají realitu okolí. Je to srdce Ameriky, kde cítíte melancholický nádech. Ve vzduchu slyšíte tóny blues smíšené se sílou řeky Mississippi.“

Prieto dodává, že film nevyhnutelně odráží „nezaměnitelnou atmosféru a města. Ukazujeme jeho příznačnost. Do města jsem se zamiloval, do prostředí i do tamějších lidí. Společenské třídy jsou jak ve městě, tak ve filmu. Jsou tu moderní budovy, ale pořád to tady dýchá starými časy.“ Scénárista Arriaga uvádí Wiliama Faulknera jako skutečnou inspiraci, jehož díla učil. Během natáčení si našel čas a příležitost, aby se zašel podívat do rodného domu slavného spisovatele ve městě Oxford, ve státě Mississippi.

Pro Brigitte Brochovou (výprava), další z týmu Amores perros, která se připojila k filmu 21 gramů, představuje Memphis „historii, opravdovost i duši. Na základě instinktu Alejandra, Rodriga a mě, jsme si zvolili Memphis. Jsou zde rozmanité architektonické styly, které nám poskytly dostatek možností a různé polohy zobrazení. Domy nejsou stejnorodé, každá společenská třída má jiné a chtěli jsme, aby prostředí vypovídalo o jednotlivých postavách a Memphis byl to, co jsme potřebovali. 21 gramů odkrývá kořeny lidské existence, od utrpení po vzkříšení - scény jsou vypjaté a právě takové je tohle město.“

Závěrečné dva týdny natáčení se odehrávaly poblíž Albuquerque v Novém Mexiku. Celý týden se točilo uvnitř a poblíž „holého“ motelu ve městě Grants, v úzké obydlené ulici. Dalším místem v Albuquerque byla oblast Zia Pueblo, trnitá, zarostlá a křovinatá pustina, která má překvapivou vznešenost. Salerno k tomu říká: „oblast Nového Mexika nabízí drsnou pustinu, která byla v rozporu s Memphisem a kterou jsme potřebovali pro natáčení určité části filmu.“

Co se týče interiérů, ty museli filmaři nejprve nalézt a přizpůsobit autentičnosti. I když se scéna odehrávala v kanceláři, kde byl stůl se šuplíky (které se ve filmu ani neotevíraly), Brochová a její tým je přesto naplnili předměty běžně používanými v kanceláři. „Vztah mezi mnou a Alejandrem je založen na úplné důvěře,“ říká. „Pokud v příběhu není zázemí postavy pevně dáno, já je pro ní vytvořím. Vím, že totéž dělá herec při ztvárnění postavy.“

Pro Brochovou má každá souprava, každá část nábytku „důvod, proč zde je. Tento důvod tlumočí charakter osoby, která jej používá. Alejandro, Rodrigo a já úzce spolupracujeme. Já připravuji návrh a všichni společně se jím zabýváme. Hovoříme o barvách. Hovoříme o náladách i koloritu. Výsledek je týmovou prací tří osob a jejich shody na tom, jak bude daná věc vypadat při natáčení.“

Prieto k tomu dodává: „Brigitte přidává barvy ke stylu nábytku, který jsme vybrali. Optické změny korespondují s emocionální stránkou každého příběhu i postavy, a to vám pomáhá vidět, v jakém místě příběhu se nacházíte. Tři osudy lidí jsme rozdělili podle barev a struktury filmu. Divák zde může rozpoznat přesně propracované podněty, tohle je Paulův svět – mrazivě modrý, tohle je Jackův svět - žlutočervený, Cristinin svět – něco mezi červenou a zlatou, ovšem smíchán s Paulovým světem v modrém.

„Odlišný materiál filmu dodává postavám různou strukturu v závislosti na jejich citovém rozpoložení v daném úseku filmu,“ podotýká I?árritu. K tomu se Prieto vyjadřuje podrobněji: „Když se události stávaly pro postavy stále tíživější, použili jsme zrnitější materiál. Když se věci začínají vyjasňovat a zlepšovat, zrnitý materiál už nebyl třeba. seřízení obrazu a práce s kamerou to taktéž reflektují – když je okolí postavy vyrovnané, používáme tradičnější formu.“ Ale celkové vizuální vnímání je sjednoceno potlačením bílé při vyvolávání negativu. „Vyjadřuje to mnou vnímané prostředí země, ve které jsem vyrostl,“ vysvětluje I?árritu. „Rodrigo a já jsme o tom mluvili ještě před natáčením. Inspirovali nás také některé nám známé fotografie.“

Když byl zvolen tento postup, dodává Brochová, štáb odsouhlasil přechody od fialové k hnědé a červené k černé. S Rodrigem je skvělá spolupráce a je zřejmé, že je důležitější přizpůsobit mou práci jeho, kvůli světlu.“

Návrhářka kostýmů Marlene Stuartová dodává, že spolupráce na filmu 21 gramů od začátku vyžadovala „velmi specifický přístup k barvám, z důvodu filmového materiálu. Zpracování mělo vysoký kontrast, tudíž bylo vhodnější střední tónování barev; stejně jako by šlo o černobílý film.“

Stewartová přizpůsobovala zabarvení proměnám postav. Výběr kostýmů probíhal přímo při natáčení a nebyl tedy předem připraven. K tomu dodává: „Pokud se snažíte vsunout do scén předem přichystané nápady, častokrát vás to zklame. Potřebujete své nápady prodiskutovat s režisérem a herci a pokud je to nezbytné, pak i se šéfem výpravy a s kameramanem. Tvůrčí metoda vyžaduje zapojení všech.“

„Alejandro vytvořil pro postavy prostředí, které diváka nezahlcuje, nevnucuje mu dospět rychle k vynesení vlastního úsudku o postavě. To pomáhá vytvořit příběh, který si každý může přizpůsobit sám pro sebe.“ Stewartová byla pravidelně zvána, aby představila hercům kostýmy, a jak příběh postupoval a postavy se vyvíjely, obměňovala jejich oblečení v závislosti na okolnostech příběhu. Tohle byla další výhoda natáčení, které se odehrávalo podle časové roviny – umožnilo to postavám i štábu vyvíjet se spolu s filmem od samého počátku až do konce. „Natáčení tohoto filmu pro mě bylo nezvyklé,“ přiznává Stewartová. „Spoustu věcí jsem dodělávala na poslední chvíli, některé přímo na scéně. Režisér i já jsme dělali vše pro to, aby se herci cítili pohodlně. A to se právě při natáčení 21 gramů povedlo. Každý dal nějaký návrh a společně se prodiskutoval.“

Salerno říká: „Když se natáčí, Alejandro s hercem neustále pracuje a udělá několik záběrů. Společně se dostanou až do bodu, o který usiloval, a tím donutí štáb i herce jít až za hranice toho, kam by se normálně dostali. Všichni tito herci byli hybnou silou příběhu a považuji za čest, že jsem je mohl pozorovat v akci.“ Z vlastní zkušenosti při natáčení, Prieto shledává, že herecké pojetí resp. vcítění se do rolí, bylo přímo ohromující. „Sean se vždycky zajímá a má povědomí o tom, co děláme s kamerou. Pro svou roli a situaci potřebuje ticho a úplnou koncentraci. Je úžasný a také ke každému velmi velkorysý.“

Wattsová sděluje: „Rodrigova kamera je jako další postava ve filmu. Celou dobu se s kamerou pohybuje a to je pro herce neskutečné uvolnění, protože se nemusí soustředit na kamerové značky.“ Prieto přiznává: „Naomi je velmi příjemná a nikdy si na přítomnost kamery nestěžuje. Nevím, jak to dělá, ale nikdy nehraje; ona se prostě tou postavou stane. Postaví se před kameru a už to není Naomi, ale Cristina.“ Salerno dodává: „Je neuvěřitelné, co do filmu dala. Celý film doslova táhne.“

Co se týče Del Tora, Prieto potvrzuje I?árritova slova chvály za to, „jak našel a odhalil pocity, které nebyly napsány. Je velmi bystrý. Vdechuje postavám, které hraje, život. Je skvělé pozorovat jeho oči. Nasvěcování očí jsem využíval rád, a když jsme byli schopní ten odraz zachytit, vše se do příběhu neskutečně promítlo. Benicio ví, jak toho využívat. Ví, jak se má ke kameře stavět, když je kamera dál. Ale když se přiblížíte dostatečně blízko, je intenzita slabší, že byste si toho ani nevšimli.“

Přizván k filmu ještě při přípravě, střihač Stephen Mirrione neboli „pozorovatel“, jak sám sebe označuje, a držitel Oscara za práci na filmu Traffic, byl velmi dobře znalý v postupu vyprávění příběhu s Beniciem Del Torem v jedné z ústředních postav. Mirrione příběh popisuje slovy: „21 gramů je příběh vyprávěný city, a závisející na vývoji postav, jejich vášních a citech, více než na zápletce filmu.“

„Tento druh vyprávění příběhu mi zcela vyhovuje, dává mi možnost nebýt otrokem zápletky, takže jsem schopný soustředit se na konkrétní pocit ve scéně, od začátku až do konce. Vžívám se do jejich rolí. A to je pro mě, coby střihače, zajímavé. Sleduji denní natáčení, abych se ujistil, že nic neopomenu. Alejandro nechce opomenout ani drobný detail, neustále mě seznamoval s tím, co vyžaduje a co tam chce mít. Zajímá se o všechno. Scény byly natočeny ze všech možných úhlů pohledu, takže jsme měli řadu možností. Zaznamenával jsem si, co herci a kamera dělají - k tomu se Rodrigo rovněž vyjadřoval.“

Mirrione dodává: „Úskalí takovéhoto filmu je v tom, že reakce každého, kdo ho zhlédne, bude odlišná. Ale oni nesmí vědět ani očekávat, že se tak stane, protože ten film vás vtáhne do děje. Na každého bude mít jiný vliv. Film 21 gramů vnímáte tak, jak je. A na konci, když je po všem, bude tu stejný emocionální dopad, který vás dostane.“

Prieto říká: „21 gramů je film, o kterém budete přemýšlet ještě dlouho po jeho zhlédnutí. Je o věcech, o kterých všichni přemítáme a ten film je ukazuje velmi bezprostředně.“ „21 gramů je o tom, jak nacházíme naději, odpuštění i spásu,“ soudí Del Toro.

„Každý – ať je z kteréhokoliv kulturního prostředí – zažívá tyto elementární lidské pocity a dilemata,“ říká Stewartová. „ A to je cesta k tomuto filmu.“

Brochová dodává, „Všichni jsme do filmu 21 gramů vložili srdce“. Věděli jsme, že pracujeme na něčem výjimečném.

Wattsová doplňuje: „21 gramů vás zavede na místo, kde se skrývá naděje. A naděje je všude, i v těch nejzoufalejších situacích.“

Dlouhý popis
Motto: Jakou váhu má lidský život?
Délka: 124 min
Země: USA , 2003

440 hlasů